Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (1 354)

plagát

How Not to Make a Movie (2013) 

"Proč se mě na to ptáte, někdo z nich umřel?" Post mortem Gorilla Interrupted, protože proč ne, že jo. A je to naprosto fascinující – od toho, jak se dali RLM dohromady, přes podmínky, v jakých Gorilla Interrupted vznikalo, až po výrobu nových efektů pro DVD release. Překvapivě informativní, chvílemi překvapivě hořkosladké, ale z většiny – naprosto nepřekvapivě – královsky zábavné a vtipné. Lepší než samotný film.

plagát

Maverick (1994) 

Můj možná nejoblíbenější Donner. Energická westernová komedie s bezpáteřním (ale stejně sympatickým) hrdinou, vrstvenými zvraty, hřejivým humorem, úžasnou výpravou a samozřejmě úžasnými akčními scénami. A nezábavněji natočenými pokerovými sekvencemi ever. Hlavní trio má skvělou dynamiku, k tomu flegmatický indiánský náčelník, neuvěřitelně charismatický Alfred Molina, cameo Dannyho Glovera a fakt, že v téhle verzi Divokého západu neexistuje čest a všichni se pokoušejí podrazit všechny. Na tohle se dá koukat pořád dokola a žádná z těch malých kapitol na cestě na největší karetní turnaj nikdy nepřestane být zábavná. A pak se to teprve rozjede. Dokonalý film.

plagát

A Grand Night In: The Story of Aardman (2015) 

Feel-good nahlédnutí do historie a dílny Aardmanu a upřímný loveletter od lidí, kteří na jejich filmech participovali. Zábavné, milé, dojemné – přesně jako Wallace a Gromit, Ovečka Shaun, Slepičí úlet a vůbec cokoliv, na co Nick Park, Peter Lord a David Sproxton kdy sáhli. Moc příjemné pokoukání, ať už jste fanoušek nebo ne.

plagát

MOST! (2019) (seriál) 

Nepamatuju si, kdy naposledy mi bylo smutno, že nějaký seriál končí. Tohle prostě byla trefa. Je to odvážné, upřímně vtipné, ve věcech kolem Dáši strašně dojemné, ryje to do české malosti, ale nakonec to vždycky vyzdvihne to lepší z české nátury. Měl jsem k tomu pár výhrad, ale poslední díl je všechny převálcoval. Prušinovského tvorba je čím dál lepší. Jsem celkem pro, aby to nedřenili dalšími sezónami, ale film, který by dotáhl, co jinak spíše tragikomický závěr s lehkým optimismem naznačuje, bych si ujít rozhodně nenechal. Dycky Most!

plagát

The Batman vs. Dracula (2005) 

Nejlepší batmanovský film. Jasně, má to svoje naivnější momenty (především v první polovině), má to trochu divný design Batmana a Joker vypadá jako z The Legend of Kyrandia, ale má to taky jednu nejlepších animačních technik, co jsem kdy viděl, esteticky to hodně jede hodně v klasických hororových kulisách, ovšem vizuálně naprosto úchvatných. Jsou tu hřbitovy a bouřky a stará sídla a jeskyně plné netopýrů a všechno je to monumentální a dechberoucí. Samotný Gotham je industriální stínohra, která se sice odlišuje of The Animated Series, ale ani náhodou neodvrhuje tolik oblíbené dark-deco. A potom – má to upíry a krev a upíry koupající se v krvi a vůbec spoustu nečekaně drsných a dospělejších momentů, ještě s nádavkem černého humoru. A samozřejmě paralely s Draculou Brama Stokera. A k těm řeknu jediné: Penguin a Joker jsou Renfield. Lepší už to být ani nemůže! Je to temné a atmosférické a napínavé (u finálního souboje vás to fakt přesvědčí, že to může jít oběma směry), se skvělým a soundtrackem právoplatně oceňovaným dabingem, nezaslouženě ležícím ve stínu Conroye a Hamilla. A má to pasáže, u nichž jsem si dost jistý, že je vykradl Snyder s BvS. Úžasná záležitost.

plagát

Prvá veľká vlaková lúpež (1978) 

Heist movie maskovaný jako feel-good dobrodružná komedie. Náladou (a morálkou) je to někde na úrovni Půlnočního běhu. V hlavních rolích jsou ti špatní, kteří jsou ale tak sympatičtí, že jim stejně fandíte. Loupeže jsou tu vlastně celkem tři nebo čtyři – před tou vlakovou je potřeba dostat se ke čtyřem klíčům od trezoru – a u všeho vidíte proces přípravy a následné exekuce a všechno je to zábavné a napínavé a stylové a poutavé, protože všechny postavy jsou profesionálové a sledovat profesionály při práci je vždycky potěcha. Sean Connery hraje v podstatě Dannyho Oceana devatenáctého století – s tím, že kromě obligátního: "I wanted the money," nemá a ani nepotřebuje jinou motivaci, než že ho to prostě baví. Donald Sutherland je vždy divácky vděčný a tady v roli jednoduššího kapsáře, ovšem s nejrychlejšími prsty v Londýně, funguje jako zdroj mnoha vtipných hlášek a Lesley-Anne Down jednou z nejvíc sexy dam, co kdy chodily po téhle planetě. A samozřejmě, výprava a kostýmy jsou kapitola sama pro sebe. Dejte mi cokoliv, v čem mají hlavní roli dlouhé kabáty a cylindry a byl bych spokojený, i kdyby to bylo jenom z půlky tak dobré jako tohle. Ale u tohohle ústupky dělat nepotřebuju. Tohle je dokonalý film.

plagát

Penn a Teller: Oblafni mě! (2010) (seriál) 

Talentová show, ze které každý soutěžící odcházejí s dobrým pocitem, protože porotci vždycky naběhnou na pódium a nadšeně mu gratulují ke skvěle odvedené práci, i když vědí, jak trik provedl? Tohle je boost pozitivity, který potřebujete. A samozřejmě je to taky skvělá show – zahákoval mě hned první díl, a to jsem ani nevěděl, jestli mám kouzla vlastně rád. Tady se o nich dozvíte spoustu a taky ji spoustu uvidíte – a všechny stojí za to. Úžasná věc, a jsem moc rád, že pořád ještě pokračuje.

plagát

The Haunting (2018) (seriál) 

Mike Flanagan to u mě vyhrál už s Hush a Gerald's Game, ale The Haunting of Hill House je ještě úplně jiná liga a plně ho etabluje jako nejvýraznější žánrový hlas současnosti. Konstantně nadhodnocovaný James Wan se se svými lekačkovými atrakcemi může jít klouzat, tohle je dospělý, chytře sestavený, nelineárně vyprávěný příběh s komplexními charaktery, kde nadpřirozeno není jen prvoplánový prostředek k vyděšení diváka, ale především metafora na díry v životech postav – ovšem bez toho, aby kdy přestalo být plnohodnotnou příběhovou mechanikou. Scenáristicky prostě výjimečná věc. Ale ona je to výjimečná věc vlastně celkově – od faktu, že Flanagan sám zrežíroval všech deset dílů, přes vizuální styl, chytrou kameru, obsesivní důraz na detail, geniální soundtrack a bezchybné obsazení, po výborně budované napětí a atmosféru, emočně totálně devastující pasáže (Lukeův proslov) a strašidelné situace, ze kterých dostanete panický záchvat (opět) bez vypomáhání si zbytečnými lekačkami (pár jich tam je a jsou udělané inteligentně, ale ty nejlepší části jsou vystavěny úplně jinak). Zkrátka komu čest, tomu čest. Letos nic lepšího nevzniklo – v hororu, ani mimo něj.

plagát

Deadpool 2 (2018) 

Víc toho samého, jenom s epičtější prezentací a spoustou skvělých nových postav. Zápletka je docela klasika, ale to byla i v jedničce. Tam to vyvážila dějová struktura, tady zvraty na zvratech. A Josh Brolin. A vynikající záporák, který má navíc veškeré právo záporákem být. A Peter. Akce je podle očekávání výborná, vtipy přesně tak pubertální, jak čekáte (všechno okolo Deadpoolova týmu je komediální zlato) a i co do emocí je to překvapivě silné. Dokonce ani Domino mi nevadila tolik, jak jsem si myslel, že bude – štěstí sice řeší všechno, ale jelikož se díky tomu film každou chvíli mění v best of Final Destination, nemám námitek. Konečně komiksová série, u které se fakt těším na pokračování.

plagát

Viděl jsem ďábla (2010) 

Ultimátní serial killer pulp. Vzdor přepálené stopáži (a to je vlastně jediná chyba – pro větší údernost by to klidně šlo bez úvodních dvaceti minut) přímočarý, zábavně cynický a krutě černohumorný revenge thriller. Není to horor, není to procedurálka, je to film o tom, že Korea je plná sériových vrahů řídících taxíky a stravujících se lidským masem a hlavní hrdina, který k tomu nemá daleko, má na radaru jednoho z nich. Není to tak strašně temné (i když je to samozřejmě pořád dost temné), ani tak sofistikované, jak se vám snaží namluvit plakáty. Ale je to zatraceně poutavé, pekelně zábavné a zrežírované i zahrané s takovou jistotou, že se od toho nebudete moct odtrhnout až do talesfromthecryptovsky ironického finále. A budete se celou dobu parádně bavit.