abeauty

Viděno po masivní lákavé kampani na sociálních sítích bloggerek. A neskutečné zklamání. Absolutní antipatie k hlavní představitelce, která mi, s odpuštěním, přišla jako omezená sobecká káča. Nejdříve zvažuje, zda tedy vůbec zvolit nějakou dietu, přestože jí byl diagnostikován gestační diabetes, a pak se zvrhne ve směšnou aktivistku a zatáhne do toho všechny své děti "..chtějí demonstrovat!" - to mne vážně pobavilo, i když to celé bylo spíš k pláči - její cestování hledající sladkou senzaci, celé její hra na investigativní novinářku, opuštění vlastních dětí.. pro blaho jiných (to alespoň sama v závěru sebereflektuje). Bohužel mi tenhle celý dokument přišel směšný. Bylo by fajn působit na masy, aby začaly zdravěji žít a stravovat se podle zásad racionální výživy s omezením přívodu cukrů (a nejen jich), ale vůči téhle dokumentární kampani jsem já tedy imunní. Cukr už stejně nejím, ale tenhle snímek by mne nepřesvědčil. A pohřební hlas vypravěčky neskutečně iritoval.

Na první pohled (i poslech) je znát španělský rukopis. Pro někoho možná zvrácené, ale mně to přišlo jen lehce absurdní, temperamentní, živé a strhující - film má spád, je nádherně vizuální zpracovaný a hudba i děj samotný dokonale graduje. V rytmu koridy a španělských rytmů dokonale balancuje mezi uměním a kýčem - ve mě ale zanechal hluboký estetický i muzikální dojem

Strach o hlavního hrdinu. Zmítán ženami. Sledovat jak se řítí do záhuby.. Por qué no? Líbila se mi výměna rolí.. posedlost dívkou.. kratičké přemáhání.. A pak zase ten pocit, že tohle nemůže dopadnout dobře. Nedopadlo. Mám ráda vyhlídky, ta poslední ale nebyla nejšťastnější. Hudba je nádherná (až na onu prokletou kazetu), barva bundy mladičké Maríe taktéž.