DantSha

Hayao Miyazaki je můj oblíbený anime režisér hned ze dvou důvodů. První je tak trochu nostalgický - s jeho Princeznou Mononoke jsem vstoupila do nádherného světa japonské animace. Ten druhý důvod je už trošku objektivnější. Jeho filmy jsou prostě krásné. A to jsem viděla zatím jenom tři (ale hodlám zkouknout celou jeho tvorbu). Cesta do fantazie a Howl\'s Moving Castle (trochu nešťastně přeloženo jako Zámek v oblacích) jsou nádherné filmy s pohádkovou poetikou, která je podtrhnutá bezchybnou kresbou a skvělou animací. Miyazakiho filmy mě vždy na chvíli přenesou do jiného světa a i po návratu do reality ve mně zůstává kus jeho fantazie.

Tim Burton asi nebude úplně normální člověk, když točí filmy s pochmurně morbidní atmosférou. Ale právě proto ho mám ráda. Takovou atmosféru u jiných filmů nenajdete, takže mi ani nevadí, že se Burton pořád opakuje. Ať už je to kostlivec Jack, mrtvá nevěsta, Sweeney Todd, střihoruký Edward, Vincent nebo Willy Wonka - vždy se s nadšením vrhám do světa jeho neobvyklé fantazie. Líbí se mi také jeho výběr herců, i když Johnny Depp i Helena Bodham-Carter jsou ve většině jeho filmů, mám je ráda. A už nedočkavě vyhlížím Alenku v říši divů.

První film, který jsem od Cuaróna viděla, byla Malá princezna. Jako malou mě naprosto dostal. Ale v oblíbených ho mám především kvůli filmům Potomci lidí a Harry Potter a vězeň z Azkabanu (asi jako většina lidí). Jeho Potter byl zaručeně nejlepší z celé série a Potomky lidí jsem shlédla v kině dvakrát a vždy ve mně tento film zanechal silné dojmy.

Za Klan létajících dýk a především za Hrdinu. A také trochu za zahájení olympijských her. Hrdina je vizuální báseň v nádherných obrazech a barvách. Mnohdy je Yimouovi vyčítána velkorozpočtová pompéznost, ale to je jeho způsob vyprávění, na který se moc ráda podívám.