Rattlehead

V porovnání s americkými adaptacemi z osmdesátých let je právě tato nejvíce filmová, a proto ji mám nejraději. Už úvodní titulky jsou skvěle promyšlené - náhled z ptačí perspektivy na šachovou partii, kterou vystřídá podobný náhled na byt, kde se právě koná večírek. A šachová hra může začít... a utrpené ztráty nejsou důležité, důležité je jen vítězství... To, co bychom u jiného filmu pochopili třeba až za hodinu, tedy víme (nebo spíše tušíme) už od samého začátku. Opravdu krásný film, který svými výkony ozdobila hlavní herecká dvojice.

Ano, takhle nějak si představuji kvalitní film pro široké masy. Z hlediska ryzího filmu zde mnoho zajímavého není, ale výborný scénář, krásné kostýmy a kvalitní herecké výkony to bohatě vynahradí. Snad nejsilnější stránkou filmu je postava Annetty Bening, neboť jak praví jedna hitchcockovská poučka - čím povedenější je záporná postava, tím lepší je film. A ženská postava z tohoto filmu je snad největší mrcha v historii kinematografie. Valmont je v porovnání s ní úplný chudáček...

"Ať si Američané dělají, co chtějí. Věci mají svůj čas," říká moudrá stařenka pošťákovi, který se nechal pobláznit americkými způsoby. A má naprostou pravdu. V porovnání s Tatiho pozdějšími snímky možná trošičku slabší, ale celkově pořád velmi dobré a vtipné. Oceňuji hlavně skvěle vytvořenou atmosféru francouzského venkova - sice jsem tam nikdy nebyl, ale díky tomuto filmu mám pocit, že ano.

Pro mě je klíčem k pochopení tohoto filmu Buňuelův komentář : "ve filmu jde o to, že skupina lidí nemůže dělat, co by chtěla. Nevysvětlitelná nemožnost uspokojit prostou touhu" . Jako metafora toho, jak lidé nedokáží udělat to, co chtějí, a motají se v bludném kruhu, se mi film opravdu moc líbí. Spousta lidí je jako postavy tohoto filmu - chtějí něco udělat, ale prostě to nedokáží. Jsou pak chyceni v jedné místnosti (pasti) a nedokáží z ní odejít (dostat se z pasti). A když se jim to přece podaří, po čase se chytnou do jiné... Výborný film, navíc vhodný jako psychologická terapie...

Po shlédnutí jeho dvou celovečerních filmů (a dvou krátkých) musím jen trpce konstatovat, že Pierre Étaix je snad nejnedocenějším režisérem filmové historie. Jeho jméno vůbec nenajdete ve většině nových knih o filmu (Lexikon světového filmu, Jak číst film, 1001 filmů...). Proč? Vždyť ty filmy jsou naprosto geniální! Étaix si zaslouží být uváděn hned vedle Tatiho, a tím pádem i vedle Chaplina a Keatona. Právě spolu se svým souputníkem Tatim pokračuje Étaix v odkazu Bustora Keatona - v tom smyslu, že celým filmem prochází s kamennou tváří, a i ve zvukové éře téměř nepromluví. Veškerý humor je vizuální, snad s výjimkou scény, kdy rodina, u které je Étaix na návštěvě, neustále cituje z televizních reklam (je zajímavé, že stupiditu reklam dnes už snad nikdo nezesměšňuje, patrně jsme si tak zvykli, že toto vymývání mozků považujeme za něco zcela normálního). Krásných okamžiků je zde mnoho, namátkou: v jedné scéně si Étaix léčí pocuchané nervy prací na zahrádce; při zalévání kytek začnou kytky z nenadání růst jak divé, a Pierre je vyzvednut do výšky - divák se logicky domnívá, že Pierre dal kytičkám trochu moc vody, skutečnost se dozvíme poté, co kamera zabere větší celek - zahrádka se stala cílem nájezdu bagru, který kus země nadzvedává spolu s nebohým Pierrem... v jiné scéně si žena na výletě v přírodě pustí rádio a se zájmem sleduje, jak místní venkovan začal tančit u plotu; žena netuší, že plotem právě probíhá elektrický proud...

Občas mívám (podobně jako André Bazin) pocit, zda není Orson Welles přece jen trochu přeceňován. Ale po opětovném shlédnutí Skvělých Ambersonů musím uznat, že v rámci Hollywoodu představuje skutečně výjimečnou osobnost. Troufám si říci, že Skvělí Ambersonové jsou dokonce lepší než Občan Kane. Přitom věřím, že film byl nakonec upraven bez souhlasu Orsona Wellese (delší stopáž se přímo nabízí). Zajímavý příběh, výborní herci, a hlavně ty jízdy kamery... Jeden z nejlepších amerických filmů všech dob.

Jestli má tento film nějakou vadu, pak je to jeho vlastní kult, jeho neochvějná pozice nejlepšího filmu všech dob. Mezi stěžejní díla samozřejmě patří, o tom nechci a nebudu diskutovat. Ale občasná změna na vrcholu nejrůznějších žebříčků by možná nebyla od věci (skvělých a průkopnických filmů přece vzniklo více).

Tady jsou jakékoliv komentáře naprosto zbytečné. Žádná slova nemohou popsat tu nádhernou atmosféru všech scén, odehrávajících se na zámku. Co záběr, to filmová báseň. Od Jeana Cocteaua jsem žádný jiný film neviděl, ale devadesát minut Krásky a zvířete bohatě stačí na můj hluboký a nekonečný obdiv tomuto Mistrovi !

Můj čtvrtý Carné a opět je to za pět hvězdiček. Uznávám, že velkou předností je bezpochyby kvalita literární předlohy, ale jen málo režisérů dokáže natočit tak krásný film jako Marcel Carné. Navíc se v tomto filmu vznáší cosi hitchcockovského - stačí pár minut, abychom poznali charaktery všech postav a abychom Therese přáli, aby od svého nemožného manžela utekla, ale na druhou dokážeme pochopit její pochyby (není přece slušné utéct od manžela, navíc pokud se o Theresu staral, už když byla dítě); poté vražda, kterou si divák přeje, totéž platí pro paralýzu tchýně; k tomu skvělá scéna, kdy tchýně nese kočku do pokoje Theresy, zatímco ta tam má svého milence (jen málo režisérů by dosáhlo takového napětí ve scéně, kdy stará paní nese kočku...). Dále úžasné scény palalyzované tchýně, kdy divák na jednu stranu doufá, že nezačne mluvit a snad brzy zemře, ale na druhou stranu s ní musí tak trochu cítit. A pak ten úžasný závěr s dopisem... Nádherný film !

Obrovské překvapení! Jméno Pierre Étaix my ještě před pár týdny vůbec nic neříkalo. A jelikož si (bláhově) myslím, že vím o všech opravdu zajímavých a důležitých režisérech, šel jsem do kina s tím, že mě nic zvláštního nečeká. Velká láska je ale naprosto skvělý film, který bez pochyb řadím mezi ty nejlepší snímky, co jsem kdy viděl ! O podobnosti s filmy Tatiho či Buňuela píší všude, a nezbývá než souhlasit (svou hravostí mi Velká láska připomíná také snímek Zazie v metru). Ale přesto je Étaix naprosto jedinečný a nelze ho považovat za nějakého vykradače. Jeden ze sta filmů, které bezpodmínečně musíte vidět, než zemřete !