Mikeel

Druhý film, který jsem od Andersona viděl a v mnoha ohledech mi připomínal Fantastic Mr. Fox. Barvy, filtry, kamera, hudba, jakoby se Lišák převedl na plátno s živýma hercema a upravil se příběh. Film je sympatický a zábavný, ale už to neni taková pecka jako Lišák. Ten nastavil laťku hodně vysoko, i tak ale Moonrise Kingdom splnil očekávání. Mělo to přesně takovou formu i obsah, jaký jsem si představoval!

Je třeba nenechat se zmýlit zdejším hodnocením, Bábovky jsou na poli českých dramedy romanťáren solidní nadprůměr. Komedií vlastně nejsou vůbec, jde o čistokrevné melodrama, které rozplétá několik zdánlivě nesouvisejících lidských osudů. Filmu se dá samozřejmě spoustu věcí vytknout - emoce ždíme neúprosně a trochu na sílu, protože má celou dobu značně smutný a zkroušený tón. Z toho vyplývá, že některé životní situace trochu stereotypizuje, třeba nevěru. Bábovky ale táhnou skvělí herci, dobré dialogy a kvalitní režie, která divákovi zkrátka nedá vydechnout. Za poslední roky jde ve svém žánru o nejlepší film, který se u nás objevil. Period.

Tak jsem to konečně viděl! Fenomén letošního jara/léta, o kterym tolik všichni mluvili. Očekával jsem sračku. Očekával jsem velkou sračku. No a protože jsem očekával velkou sračku, asi jsem byl povznesen natolik, že mi to ve skutečnosti ani moc nevadilo. Opravdu, comeback Saxány bylo něco daleko, daleko horšího, než takhle stupidní letní komedie. Troškovi nebudu vyčítat, že používá laciný humor, moc dobře ví, proč to dělá. Vždyť kinosály byly zaplněné, takže Babovřesky asi něco reflektují. Joo, humor byl tak stupidní, že jsem se nad jehou trapností a stupiditou sám občas od srdce zasmál se slovy: "Bože, to je píp píp píp"... Ale nejhorší na celém filmu není ani tak pokleslá úroveň humoru, ale spíš nekonečně dlouhá stopáž a to, že se během těch 133 minut vlastně nic neděje. Děj je rozházený, hraje si na šíleně bláznivý a v konci se tahle propast rádoby zacelí. Ale nutno uznat, že ve filmu je i jedna opravdu velmi překvapující chvíle, kdy jsem tak koukal a říkal si, jestli to fakt Troška myslí vážně. A to, že Vám Troška vyrazí dech, ať už v tom dobrém, či zlém slova smyslu, můžeme považovat za docela dobrý úspěch. Sečteno, podtrženo, Babovřesky byly nehorázna kravina, ale těšil jsem se na větší kravinu, když jí tak hanebně vychvalovala půlka národa...

Připomeňte mi příště, že až se budu dívat na nějaký film s Hugh Jackmanem, mám si nejdřív zjistit, jestli bude zpívat nebo ne, protože jeho zpěv byl asi jeden z nejhorších filmových zážitků, co jsem kdy přetrpěl (snad horší než Pierce Brosnan v Mamma Mia)! Bídnící jsou rozbředlá a roztahaná nuda, kterou jsem prozíval! Jediný aspekt, kvůli kterému se vyplatí na film podívat je nadlidsky přirozená a vrcholně úžasná Anne Hathaway, která mne už nejednou přesvědčila o svých hereckých, nyní i pěveckých kvalitách! Ale ta je tam jen zhruba 30 - 45 minut, pak to vypněte a dál už nekoukejte!

Berlín, Berlín jsem poprvé sledoval, když běžel v televizi a bylo mi asi takových 13 let. Byl jsem přesně ve věku, na který je tento seriál zaměřen. Aspoň tehdy jsem si to myslel. Tehdy se mi na tom líbilo, že tam byla nevšední otevřenost mně ještě ne tolik známým tématům sexu, lásky atd. Takové německé Prcičky, jen o kapánek inteligentnější s daleko větší škálou emocí a humoru. A to je vlastně i důvod, proč jsem se k tomuto seriálu teď vrátil. Připomenout si, co se mi na tom vlastně líbilo. Teď po těch cca 5 letech to vnímám zas úplně jinak, hlavně se u toho šíleně bavím, protože Berlín, Berlín nemá žádný prvoplánový scénář, je vážně humorný, ale umí být i vážný a řeší závažná, láskyplná témata lidských životů (no a co, že se některá utápějí v patosu?)! V tomhle případě je mi úplně jedno, co si o tomhle seriálu myslí ostatní. Byl součástí mého dospívání a tím se automaticky stává součástí mého bytí, protože tvoří jednu z těch milionů částí, které rozvíjeli mou osobnost do podoby, která je známá dnes!

Neuvěřitelně neburtonovská burtonovka. Vše, co Burtona definuje je totiž najednou úplně pryč, Big Eyes tak vyznívá jako biografie natočená jakýmkoliv tuctovým režisérem a v podstatě bez jakékoli přidané hodnoty. Je jasné, že u příběhu podle skutečné události jde kouzlit s tak avantgardním stylem, jaký Tim má, jen velmi minimálně. Alespoň, že postavy pro mne byly natolik zajímavé, že jsem si tenhle film vlastně i užil. Ale na Burtona je to zkrátka málo. Snad už se příště vytasí s něčím lepším, kde bude jasně znatelný jeho rukopis.

Zhlédnul jsem Black Books v rekordním čase jednoho dnu. Jedná se prostě o perfektní sitcom. Válel jsem se smíchy, dusil jsem se smíchy, umíral jsem smíchy. Humor je ve všech sériích vyrovnaný, lehce se odchylují spíš jen některé díly. Břitký britský humor u mě jednoznačně vede a Black Book je skvělým důkazem toho, že za La Manchem sitcomy fakt umí. Jediným mínusem je nízký počet sérií. Je až trestuhodné, že u tak skvělého seriálu vznikly jen tři řady.

Prvních deset minut bylo vážně nadupaných akcí, že jsem myslel, že se nám vrací rodinka Úžasňákových ve zvířecí podobě. No, sice se to nakonec ubíralo trochu jiným směrem, ale ten mi nevadil. Když to beru jako pohádku pro děti, ukazuje to hodnoty, které jsou na světě skutečně důležité. Ti starší si můžou aspoň odpočinout u telky!

Gyllenhaal v luxusní formě, samozřejmě nejen fyzické, ale především herecké. Film jako takový je bez debat jedno velké klišé, sledujeme hrdinův propad na absolutní dno, ze kterého se jako fénix z popela znovu zrodí a klestí si cestu zpátky na vrchol. A vlastně mi ta předvídatelnost byla úplně ukradená, Southpaw je skvěle natočený, a na to, že box bytostně nesnáším, mě záběry z ringu zcela pohltily.

To mě asi někdo trestá, že mě nutí dívat se na takovou, s prominutím sračku! Nechutné, nevtipné, trapně ubohé! Nee, už nikdy víc. Zalez zpátky odkud jsi přitáhnul Cohene!