Shelma

"Jsi naštvaná, když líbám muže, kterého miluješ a naštvaná, když líbám muže, kterého nemiluješ. Je to opravdu matoucí".... Jak výstižné! Jak by ne, člověk je se svými city a pocity, láskou, žárlivostí, nenávistí a tím vším kolem matoucí, život je matoucí.... Nicméně tento film pro mě rozhodně matoucí nebyl, byť to nebyl zrovna originální námět, přesto byl zpracován hřejivě v jemně růžovém nádechu. Po lupičích těl v různých temných sci-fi podobách byl tento film příjemnou změnou a malým výletem do hlubin lidské duše. Slabší povahy by si měly připravit i nějaký ten kapesníček (ještě že jsem měla po ruce :))... kladně hodnotím i hudební doprovod.

Není nad silné mateřské pouto... až za hrob. A že se jeho objetí stanou cizí dítka? Proč ne... Docela jsem s tou polámanou ženštinou sympatizovala. Chvilkami film sice postrádal logiku ale který horror ne, že ano. A ten konec jsem očekávala trošku peprnější (poslední skok mohl skončit podobně jako ten první jen s tím rozdílem, že dítko mohlo převzít macešin úděl, zejména, když zůstali přeživší). Váhala jsem mezi 3-4hvězdami, ale jelikož u filmu semtam nadskočil i můj přítel, dávám 4 hvězdy.

Ač je Arny sešlý věkem (zas ne tak moc-na svých 65 vypadá zatraceně dobře), stejně se na něj ráda dívám, zejména když potírá zloduchy. A to i v případě, když hraje ve filmu nepostrádajícím značnou dávku pompéznosti. Docela se těším, až bude hrát opravdové staříky :). Tento film rozhodně neurazí žádné jeho fanoušky ani milovníky akčních scén.

Oproti Pánu prstenů + jeho pokračování vcelku nudná záležitost, zejména vleklý začátek Nicméně jako ukolébavka skvělý filmek, kdykoliv jsem zvedla víčka, viděla jsem stejnou scenu : vlčí tlamy a prchající trpaslíky. Z nostalgie a lásky k Pánu prstenů dávám dvě hvězdy.

Expedice kosmonautů zjistí, že v Darwinově teorii jsou značné trhliny a k úplnému vyvrácení teorie existuje jen jedna pozvánka. Takže kdo poletí? Tak trošku je tu jemná spojitost se Scottovým Prometheem. Touha po odpovědi na věčnou otázku, kdo jsme, odkud pocházíme a pokud, tak kdo je náš tvůrce. A na konci filmu zůstane v obou filmech jen jeden člověk, který má možnost na tuto otázku najít odpověď.

Opět tu máme mateřský pud versus dobro zkaženého lidského rodu. Těžké rozhodování pro znovuzrozenou Ripleyovou, která svůj mateřský cit rozšířila i na své nepovedené klony (ženské vrtochy). Naštěstí,jelikož jí koluje v krvi trocha vetřelčího genu, jsou její rozhodnutí velmi rychlá a drsná, což potěší nejedno oko diváka. Naivně jsem čekala, že páté pokračování Vetřelce, se bude v nezmutované verzi s Predátorem, odehrávat na Zemi, zejména po shlédnutí prodloužené verze, což se nekonalo a asi už konat nebude.

Vězení na konci světa, pardon, na konci vesmíru a co čert nechtěl, zrovna na něj má Ripleyová štestí, jako jediná přeživší. Viděla jsem obě verze, klasiku i režisérskou a musím říct, že ta druhá se mi líbila víc, jelikož byla tak nějak "barvitější" s vícero záběrů planety. Filmy z vězeňského prostředí mám ráda (že by úchylka ? :) ), tudíž byla trojka pro mě opravdu filmový bonbonek.Jedna věc mi tam ale vrtala hlavou, a to, že si Ripley s tím malým kňourem v těle docela dlouho na můj vkus pochodovala mezi odpadlíky.

Díky tomu, že jsem viděla prodlouženou verzi Aliens, jsem pochopila mateřskou až nepříčetnou zásadovost Ripleyové, na druhou stranu, která žena by se v rámci svých fyzických možností, nezachovala stejně, pokud jde o dítě, byť cizí. Oproti Alien je tu více akčních scén a méně psycho nátlaku, dá se říct, že každý režisér vtiskne do filmu kus své duše. Někdo má holt zálibu v psychologii a jiný má zas více dobrodružnou náturu. Díky této směsici pak vznikne sci-fi monument, na který se budou s nadšením dívat ještě generace po nás.

Něžné, dojemné a pohádkově hebké.... Moje fobie z pavouků vzala za své :) Milý rodinný filmek, který ukazuje podstatu přátelství nejen mezi člověkem a zvířátky.

Prostě mám pro tento film a jeho odvozeniny slabost. Když jsem viděla poprvé Vetřelce v letním kině, emoce ve mně rozpoutaly neskutečný kolotoč. Atmosféra letní noci, obrovské plátno cca 20m přede mnou a houf stejně zaujetých diváků vytvořil zvláštní působivou "autentičnost" děje. Občas, když jsem se někdy dívala na zvlášť "silné" děsivé filmy, snažila jsem si některé děje odlehčit představou, jak tam někde v pozadí popojíždí celý filmový štáb a jak naštvaný režisér znovu a znovu chce po hercích přehrát už po stopáté jednu a tutéž scénu. U Vetřelce mi to ale nějak nešlo. Prostě jsem viděla jen to, co jsem na základě mistrně zpracovaného filmu a vynikajícího režisérského umu Ridleyho Scotta, měla vidět a vnímat. Byl to filmový zážitek, na jaké se nezapomíná. Občas si znovu pustím na DVD všechny serie, mám v tom už svůj rituál. Nedokážu přesně popsat, co mě na tomto tématu tak přitahuje, možná je to scenerie vnitřku kosmické lodi, tmavá zákoutí, všechny ty přístroje... možná je to jistá ponurá tklivost neustálého boje mezi dobrem a zlem (...jen krůček k pohádkám na dobrou noc), mezi tím, co je správné a co ne. Správné je Vetřelce zničit, protože pro lidstvo znamená zlo a nevyhnutelný konec. Nesprávné je využívat Vetřelce a jeho schopností pro válečné účely nebo hraní si na bohy, protože válka jako taková znamená zkázu a s pomocí vetřelců by zkáza znamenala absolutní konec ještě dřív, než by válka začala. Využití Vetřelců pro "blaho" lidstva zase zavání fušováním do řemesla Pána Boha a s lidským chamtivým mozečkem to dozajista vezme absolutně jiný, než dobrý konec.... Tohle se snažila Ripleyová celou dobu všem těm zástupcům různých nadnárodních společností vysvětlit, ale bohužel to vypadalo, jako by půlka lidstva náhle ohluchla a oslepla (občas mám pocit, že ta situace je viditelná i v dnešním reálném světě)....