meemini

Dobře jsem se pobavil a nebylo ani moc času smutnit, přesto, že jsem od Intouchables čekal srdceryvnost až za hrob. To už tak bývá, že snímky o lidech nemocných, umírajících, postižených, bývají umělé a někdy je z toho naprosto nechutná snůška pitomosti nebo trapnosti a blbosti. Výjimky jsou filmy o duševně nemocných, jenže tam zase chybí kvalitní zpracování problematiky, viz Černá labuť (příliš rychlá progrese schizofrenie??) nebo z druhého konce Já, mé druhé já a Irena (někdo si zaměnil alternaci osobnosti s paranoidní schizofrenií). I tak jde o chyby, kterých si drtivá většina lidí nevšímá, takže jsou pro tvůrce nejspíš nepodstatné. S tím už se musím vyrovnat sám. Ale pojďme k Intouchables. Málokomu a málokdy se podaří natočit film, který by dokázal vkusně ukázat takového např. kvadruplegika takhle normálně. A tady je normální kvadruplegik a jeho normální den, navíc film není nechutný, což by při péči o ochrnutého nebyl taky žádný div, přesto se nevyhýbal nepříjemné stránce ,,údržby,, nemocného. A sblížení hlavních postav proběhlo taky bez křeče. Krásná návaznost zamilovanosti, dospívání, diskriminace. Vše opět normálně bez křeče. Super. Děkuju.

Viděl jsem před hodně lety, ještě jako malý kluk, který se od půlky krčil za křeslem, aby ho rodiče neviděli. Z Honu na ponorku jsem měl tak dobrý pocit, že jsem se musel s odstupem času podívat znovu a hodit na databázi hodnocení. Jak velké zklamání jsem zažil! Ponorku jsem si představoval dobře, hon na ni dost mizerně. Délka filmu přes dvě hodiny je až moc na tolik dokonalých kapitánů a Aleca Baldwina – toho nejdokonalejšího muže vůbec (Bond bledne závistí). Občas mi to přišlo hodně trapné. Hlavně ke konci. Setkání rusů a američanů, psí kusy kapitánů těch krásných bojových plavidel, honička v ponorce s kuchařem :D – směju se ještě teď. Jinak zajímavé obsazení, několik dnes docela známých tváří ;).

Já myslím, že je skvělé, natočit si vlastní film. A tady byl záměr naprosto jasný, realizovat svoje sny. Povedlo se to! Dyť to je bomba, tohle je ten americký sen, po kterém tady všichni bažíte a když se někomu splní akorát kydáte hnůj a zasrané přemoudřelé žvásty o filmařině, zvuku, nápadech, střihu a všem ostatním (o čemž mimochodem určitě víte kulové). Takže padněte na kolena a odproste za odpouštění, takto se rouhat snění a dosahování zdánlivě nemožného... ;)

Co je na VF tak extra? Co předváděl Bourvil tak úžasného? Co na tomhle přijde tolika lidem tak "funny"? Možná jsem se i zasmál. Ale spíš jsem prostě jen sledoval, co všechno se může podělat, když už je všechno podělané. Cesta vlakem, sudy, dopady padákem, skoro celý hotel Globe, po hotelu Globe. A stejně to vyšlo! Němci jsou tady taková tlustá usmátá prasátka. A hlavně, že se nakonec nikomu nic nestalo. To jsem opravdu nečekal. Viděl jsem jednou. Stačilo.

Ulice Hickory je hodně vzdálená od své knižní předlohy. To mi přijde jako velká škoda, protože tím přišla o mnohem širší kolorit postav a hlavně jejich charakterů. Případy slavného detektiva s knírkem střiženým proklatě přesně, jsou vždycky tak dobře napínavé a vychází ze skutečnosti, že tak by se to klidně stát mohlo. Tenhle televizní seriál filmů je na beton klasika a nebo by se to tak mělo brát. Zrovna Hickory Dock je trochu slabější článek.

Nevhodné pro jakoukoliv příležitost (např.nudné odpoledne). Od začátku až do konce zvrhlost těžkého kalibru. Malého Tima jsem měl chvílemi chuť pořádně proliskat a poslat prvním letadlem domů. Už na začátku mě napadlo, že tohle nemyslel nikdo vážně, no ve chvíli kdy se začal příběh odvíjet u jezera Lochness, to režisér, herci a celý zbytek štábu vzali jako úplnou komedii. Nejlepší nebo nejhorší druido-glum? Co to jako mělo být?

Hezký film o jedné americké rodince, která jednoho dne neplánovaně vyráží na výlet. Cílem je soutěž krásy malých dívčin. Nutno podotknout, že každý člen rodiny je naprosto jedinečná bytost. Já bych třeba tak dlouho hubu držet nevydržel. Možná bych ani nesvedl se takhle odvázat a zajuchat si při finále na You can touch this! Takový super-cool Freestyle, který mě naučil můj milovaný dědeček. Oni to dokázali společně a spontánně se ocitli navzájem blíž než kdy předtím.

Sugestivní zářez na Winding-Refnově pažbě anebo spíš převodovce. Tu šikovně využívá k zařazení přiměřené rychlosti. A dělá to s citem a velmi uváženě. Uváženě a jemně působí i driver (Gosling), ale věci se neustále mění a i on nás může překvapit. Co do jemnosti určitě. Nejradši bych napsal, že je Drive okouzlující hra obrazů, hudby a režie. A tak to i nechám. Pořád mám pocit nějaké výjimečnosti, toho, že je Drive jakýmsi způsobem odlišný od řady ostatních filmů. Driver by si zasloužil nějakou zvláštní cenu za řekněme ledový klid, Gosling pak za to, že tím ovlivnil celý snímek.

První hvězda za atmosféru, která fungovala ve větší části, druhá za vítr ve větvích (nápad, provedení). Jen mám strach, jestli do budoucna nerozfoukal zbytek Shymalanovi soudnosti. Mezi Wahlbergem a Deschanel to absolutně nefunguje. Takhle to nejspíš vypadat nemělo?! Zooey Deschanel mě dost zklamala. Wahlberg taky, ale reputaci si trochu vylepšil v části filmu s osamoceným domem. Jenže co vylepšil Wahlberg zase zkazila paní domu. Možná to byla snaha celý děj vypointovat. Pasáž sama o sobě je dramatičtější než celý film, jenže se do filmu jako celku s danou tématikou nehodí, působí spíš jako nápad, který se ocitl někde, z čista jasna a úplně špatně.

Páni, to byl začátek. On vlastně celý film utekl ve svižnějším a napínavém tempu. Nedočkal jsem se žádných přehnaných výstupů nebo idiotů nebo snad kombinace, ale skutečné špionážní akce 80. let se vším všudy! Agenti, agenti sledující agenty a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Tenhle profil filmu není až tak neobvyklý, že? Jenže to by se nesměl objevit člověk, který naboří všechny skutečné špionážní filmy. Není to člověk, kterého si vybrali, aby dělal šaška. Ne. Tohle je jen prachobyčejný chlápek, který jako šašek vypadá jen díky zápletce a ději, jenž není v jeho režii. / Hází chleba kachnám?... A kruci./ V takový moment jsem viděl, jak mohou věci vypadat, když si něco myslíme, a ono je to úplně špatně. :)