borys22

Po dlouhé době jsem si opravdu vychutnal nově natočený film. Je to dáno tím, že film je natočen stylem, jakým se už bohužel filmy netočí. Dlouhé, pomalé a do detailu promyšlené záběry. Téměř úplná absence hudby. Děj se drží minimalisticky hlavní zápletky. Sám jsem byl zpětně překvapen, jak mě to zaujalo. Za věřícího se nepovažuji. Otázky, kterými se film zabývá, by mi měly být vzdálené, přesto jsem nad filmem přemýšlel ještě několik dní po jeho zhlédnutí...

Originál mám hodně rád, tak jsem k tomu přistupoval velice obezřetně, ale musím přiznat, že mi to sedlo. Při vší úctě k originálu je třeba přiznat, že se tam vyskytuje několik nelogičností ve scénáři. Remake, ač jinak věrně kopíruje originál (včetně některých akčních scén), tak opravil právě ty nelogičnosti, které mi v originále vadily. Remaku se také podařilo zbavit trochu té korejské "přehnanosti" a dalších tamních specifik, které nemusí být pro Evropana úplně pochopitelné, dále to subjektivně působilo méně surově než originál, což může být plus i minus záleží na vkusu. Celkově příběh působil více svázaně a uvěřitelněji než v originále, právě díky úpravám zápletky a v celkovém rozuzlení. Ze zásady, ale musím hodnocení o hvězdičku snížit, protože to je pouze remake, což snižuje výsledný efekt a sílu, kterou na mě film působí.

Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů tohoto tisíciletí. Nerozumím, jak to někdo může interpretovat jako oslavu kapitalismu. I když pokud se nad tím zamyslím, tak ve vnímání tohoto filmu, je možná skryt důvod, proč v kapitalismu stále žijeme. Protože stále existují lidé, pro které je Jordan Belfort jejich "jediným Bohem". Ideál pro který stojí za to se honit a uhnat se třeba k smrti. Přesto pokud někdo viděl alespoň dva jiné filmy od Martyho, tak mu musí být jasné, že sám Scorsese rozhodně netočí o hrdinech v pravém slova smyslu. A tak přestože se Vlk značně liší od jeho mafiánských filmů, tak ve spoustě bodech si jsou podobné a právě takovým důležitým bodem je postava "antihrdiny". Navíc si jsem jistý, že i v samotném filmu jsou obsaženy náznaky kritického pohledu na Belforta. Jako třeba scény při kterých se Belfort ukazuje jako ve skutečnosti nešťastná osoba, která nikdy nebude spokojená např. setkání s tetou z Anglie v Londýně a nebo když nedokáže včas odejít zaopatřen bez trestního stíhání a rozhodne se zůstat do konce či pokud vezmete osobnost Belforta a jeho chování ve filmu, tak zjistíte, že je to obyčejný sociopat. Taky pokud budete vnímat hudbu, která je vážně vynikající, tak zjistíte, že není vůbec veselá či oslavná např. různé bluesové skladby, které hrají vážně často. Přiznávám, že film svůj postoj skrývá docela obratně a snaží se být skoro až neutrální. Je to pravděpodobně ovlivněno i tím, že film vychází z předlohy, kterou napsala hlavní postava filmu, takže to v jistém smyslu zúžilo prostor pro nějakou kritiku či k vyjádření postoje k jeho hlavní postavě. Zatím jsem samotnou předlohu nečetl, tak tuto hypotézu nedokáži ověřit.

Už teď cítím, že až se na tento film podívám za 10 nebo 20 let, docením ho daleko víc. V tuto chvíli po prvním zhlédnutí jsem zejména jeho filosofický přesah zatím ne zcela pochopil.

Olala tak po dvou dílech zatím naprostá spokojenost. Vypadá to, že to HBO zase dokázalo. Matthew to celé táhne. Nechápu, kde se celý život schovával, protože poslední 2-3 roky ukazuje, že to je skutečně pan Herec. Nicméně tohle je snad jeho nejlepší role, která má v jeho podání podle mne neuvěřitelnou hloubku. Jsem napnutý k prasknutí při čekání, kam až ta hloubka povede. Po třetím dílu si už troufnu hodnotit a je to pro mě bez debat plný počet. Věřím, že vydrží i po závěru série.

Jedna z nejautentičtějších věcí co tady vznikla po 89. roce. Je to film, který svou výjimečností téměř oslepuje v šedi zdejšího průměru.

U seriálů je často problém kolísající kvalita jednotlivých sérií. Je otázka, zda hodnotit jen počáteční sérii, či hodnocení snížit na základě průměru jednotlivých sérii a nebo je tu ještě třetí možnost a to hodnotit jakýsi "celkový dojem". Já vždy radši preferuji tu třetí možnost. To kolísání postihlo i Dextera. Seriál se pak stává jakousi parodií sama sebe. Nejrůznější scénáristické berličky ve jménu zachování napětí a zábavy děj tak rozpliznou, až se "celkový dojem" zkazí natolik, že začnete pochybovat, zda to předtím vůbec bylo lepší. V případě Dextera k výraznému poklesu, ale došlo až po x sériích. Ne jako zde. Kdy se seriál začal vykrádat už během 2. série. Došlo to tak daleko, že během 3. série mám pocit, že každá druhá konverzace řeší jen zda někdo dá/dostane/nedostane/nedá padáka. A to je vlastně neustále hlavní dějová zápletka. Uvidím snad se z toho časem děj nějak vymotá. Je to totiž škoda 1. série byla velice nadějná a svěží a to i díky skvělému soundtracku, který si kvalitu zatím zachoval.

Není to špatný film to vůbec ne. Takový civilní ze života. Jen už to tady bylo a ne jednou, ale dokonce dvakrát v poměrně krátké a nedávné době a pokaždé v lepším provedení. Jedná se totiž o podobnou zápletku, jakou je možné vidět v Gran Torino a Harry Brown.

Uff. Tak to byla síla. Můj oblíbenec De Niro v jedné ze svých životních rolí. Neuvěřitelně autentické neukecané dialogy. Ta poslední scéna v baru po pohřbu ve mně bude ještě dlouho. Vím, že je to hodně nesouvislé a rozhodně ne vše, čím je tento film výjimečný, ale je to vše, co ze sebe teď, několik minut po shlédnutí dostanu...

S nepříliš velkou nadsázkou by se dalo říct, že co Luhrmann mohl pohnojit, to pohnojil. Naprosto nepochopitelně zvolený soundtrack, který se absolutně nehodí k dané době. Výjimku pro mě tvoří Lana a hlavně fantastická předělávka U2 od Jacka Whita. Ten zbytek hudebního výběru ve mě vyvolával dávivé pocity. Během první třetiny jsem si jen říkal, co mě to proboha napadlo jít na tohle do kina. Naštěstí se pak začal odvíjet příběh a já se mohl alespoň zabavit porovnáváním s předlohou. Hlavně zpracování večírků bylo naprosto mimo. Přezdobené a přeumělkované jedno velké počítačem upravené prázdné nic. Pokud to ovšem nebyl záměr působit tímto dojmem a pak by to byla geniální interpretace Gatsbyho. Nicméně to by pak do filmu musel přenést Luhrmann nějakou hloubku, která jakoby se vypařila při psaní scénáře a nebo ukázat nám něco jiného než nazdobený krásný povrch něčeho, co je pod povrchem prázdnější a hloupější než samotná románová postava Toma Buchanana. To nejhorší na celém filmu, ale bylo nakládání s historií. Vážně nechápu, jak je možné, aby v roce 1922 v USA jezdili černoši v drahých autech a přitom popíjeli šampaňské (podobných situací tam bylo více). To je čisté ignoranství, jak v kontextu tehdejší doby, tak i kvůli zjednodušení přesahu předlohy. Nechápu, jak někdo tohle ohlupování může pustit do kin. Nerozumím jak v zemi, kde jsou tak citlivý na označení "black", je tohle možné. Přitom tohle je daleko horší, než když někdo řekne černochovi "negro". Samozřejmě od tohohle "velkofilmu" nečekám kritiku rasové segregace v USA. Stačilo by, aby se tam žádní černoši v podobně nesmyslných situacích neobjevili. Nebo celý příběh zasadit do současnosti (to by vyřešilo i naprosto nevhodný soundtrack), jenže to by se pak Luhrmann nemohl rochnit v těch "cool" 20. letech s těma "cool" dobovýma oblečkama od těch "cool" návrhářů. Škoda není mnoho knih s takovým potenciálem pro filmové zpracování jako Velký Gatsby.