Recenzie (42)
Dvanásť rozhnevaných mužov (1957)
Neuvěřitelně svižné na to, že se film odehrává jen v jedné místnosti, jen s dvanácti lidmi a je prakticky jen o emocích.
Toy Story 3: Príbeh hračiek (2010)
Hodnotila bych to jako jeden z těch lepších animáků poslední doby. I když mě jednička nezaujala a dvojku jsem neviděla, trojka mě příjemně překvapila:)
Howlův kráčející hrad (2004)
Půvabná naivita a nevinnost všech Miyazakiho filmů je nekonečná. Dokonalost grafiky způsobuje, že vše vypadá mnohem reálněji než u jakéhokoli 3D filmu, protože dokáže bůh ví jak vyjádřit i emoce a pocity. Krása.
Muži, čo čumia na kozy (2009)
Působí to trochu jakoby to bylo natočeno na tripu, ale v zásadě je z toho docela dobrá parodie na všechno možné i nemožné. Rozhodně nenudí.
Mlčanie jahniat (1991)
Na Mlčení jehňátek jsem se dívala částečně v práci, což bude asi hlavní příčinou, proč na mě atmosféra zcela nedýchla. Nebo už jsem možná k takovým věcem naprosto flegmatická. Každopádně 4 hvězdičky za skvělý film, s rozhodnutím, že pokud budu mít tu čest znovu( a rozhodně se tomu bránit nebudu), jsem ochotna dát i pět, pokud bude zážitek o to výraznější.
Iron Man 2 (2010)
Neskutečné zklamání! Pokračovací filmy se prostě nevyplácí, vznikla z toho jakási splácanina typu natočili jsme fajn film, uděláme ještě jeden! Ne! Pár gagů na dvě hodiny času prostě nestačí a akce taky nic moc. A tentokrát to ani superhrdina nespravil.
Prekliaty ostrov (2010)
Trochu ohrané téma, ale dobře zpracované. V některých chvílích mi svou atmosférou připomínal hru Riven, což považuji za velký kompliment. Udrží člověka napjatého a přitom neztrácí nic na samotném ději.
Smrť čaká všade (2008)
V poslední době mám pocit, že se absolutně pravidelně rozcházím s obecnou kritikou filmů. Cokoli je dobře hodnoceno a oceňováno mě většinou pravděpodobně z důvodu velkých očekávání nenadchne. Stejně tak Hurt locker. Když na něj vzpomínám, vlastně se mi líbí, mám z toho filmu dobrý pocit, ale při samotném sledování se zdá nudný. Obzvlášť potom scény ala call of duty, kdy hrdinové dobrých deset minut leží a zaměřují cíl. Řekněme, že je to realistické.
Imaginarium Dr. Parnassa (2009)
Velkou pravdou je, že Gilliam není, co býval. Balancoval na hranici komerčnosti (viz Kletba bratří Grimmů), ale u Imaginária asi definitivně za tou pomyslnou hranicí zůstal. I přes to je celý film opravdu kouzelně snový a až na jemnou nepřehlednost a zmatenost mu nemám prakticky co vytknout.
Nine (2009)
Poměrně nudné a především neefektní, kor na muzikál..To bych od Marshalla nečekala a už vůbec bych nečekala, že v celém filmů zazní jen jedna jediná píseň, co stojí za zapamatování a musí tedy celý film reprezentovat.