IXOXI

Králové videa je jedinečný, úzce zaměřený počin mířící na nostalgii dvou, možná tří generací. Zpětné ohlédnutí působí trochu úsměvně, ale také dost šíleně. Byla jiná doba s nižší technologickou úrovní a šikovnými lidmi, odhodlanými poradit si za každé situace. Detailní srovnání práce různých rychlodabérů na jednom filmu vysvětluje mnohé, ale zvláštně působí různorodé názory pamětníků na jednu věc, proto je dobré nezapomínat, že jsme jen lidé. Celkově hodnotím 70 % a nemám v plánu druhé shlédnutí.

Myš, která řvala je politická satira, která si na nic nehraje, nic nebere vážně a má přiměřenou délku. Jedná se o nenáročný film pro chvíli oddechu.

Skvělá ukázka jaká je válka svinstvo, „velitelé“ střílí do vlastních nováčků a ještě po letech to obhajují. Samotní zastřelení pak dostali vyznamenání jako kdokoliv, kdo padl za jiných okolností... Nejlepší je, že sami „velitelé“ přiznávají, že byla válka špatně vedená, ale střílet do vlastních utíkajících před nepřítelem jim nevadilo.

Vzhledem k absenci skutečného popisu zde na ČSFD jsem dlouho přemýšlel, jestli se mám na Třetího muže vůbec dívat, nicméně po dlouhé likvidaci občanských svobod v rámci boje proti COVIDu jsem jej pustil a nyní mohu svědomitě říci, že se jedná o mix dvou oblíbených filmů 12 rozhněvaných mužů a Ztraceno v překladu. Třetí muž je poměrně nápaditý a v podstatě celý stojí na konverzaci.

Gandía, vedoucí člen ochranky si v klidu hlídá státní banku, když v tom do ní napochoduje parta správných lidí s kulomety a zájmem o nevratnou půjčku zlata. Byl-li by někdo na pochybách, která strana je správná, tak neurvalec Gandía pro jistotu jednu z nich zcela rasisticky nazývá míšenkou. Míšenka má naštěstí na své straně dominantní macho ženu (uvažováním holčičku), teplouše a transvestitu, i přes jejich největší úsilí nedokáží v šesti lidech s automatickými zbraněmi ze 3 metrů byť jen škrábnout Chuck „Gandía“ Norrise a tak lze, jak už je posledních více, než 10 let zvykem na konci zahlédnou šokující zvrat, aby diváci nebrblali, že je to předvídatelné... Jestli La casa de papel nebude úspěšný seriál, tak jej mohou prostříhat a vydat jako dokument o degeneraci západní populace.

Maradona režie Kusturica není dokument, protože sice obsahuje množství záběrů ze života Maradony, jeho fotbalové kariéry a rodiny s přáteli, ale tyto záběry jsou většinou bez komentáře a je tak na divákovi, aby si myslel, co uzná za vhodné. Fakta si musí najít sám. Bohužel množství komentářů se dostalo politice, „té správné“ politice... Já bych taky netoužil setkat se s mnoha zmíněnými významnými „zlosyny“, ale zde nešlo o politický názor, spíše nejdříve mít názor a potom hledat čím jej podpořit... malá vsuvka vyjadřující Maradonův boj na straně chudých proti bohatým by stačila, jenže ze současné formy „dokumentu“ jsem se dozvěděl jen, že se jedná o socialistického feťáka, který lituje, jak si zkazil život.

První série La casa de papel přinesla svěží vítr do seriálů neustále kopírujících stejná témata dokola, jenže nic není černobílé a tak sebou přinesla i nepříjemné věci. Ústřední myšlenka přepadení se získání peněz bez okradení kohokoliv sice není úplně pravdivá, ale v dnešním finančním systému se jedná o snadno odpustitelný přešlap. Originální zápletka na sebe nabaluje množství fantastických momentů probouzejících v divákovy mnoho emocí. Od napětí, přes romantické chvíle až k výtryskům smíchu se jedná o skvělí počin, který kazí řada nedomyšleností v rámci geniálního plánu El Professora, člověka, který předvídal úplně vše. Zejména trvale zapnutý mobil objevený díl po vysvětlení, že se jedná o oblast, kde jsou sledovány všechny rádiové signály mě nadzvedl ze židle. Podobně by se dalo pokračovat dále. Vezmu-li vše řečené, chápu proč někdo považuje tento seriál za skvělý i proč jej někdo hodnotí velmi slabě. Za sebe mohu říci, že se jedná o průměrný seriál, který má kolísavou úroveň plnou obrovských maxim zábavy i divákova utrpení.

...a spravedlnost pro všechny se zabývá vážným tématem spravedlnosti dosahované v soudní síni. Vážné téma se odehrává ve společnosti cvoků, kam spadají soudci, právníci a jiní pracovníci u soudu, byť pracují v pozadí. Označením cvoci jim dost možná i přidávám k dobru, neboť jít pro soudce, který si strká hlaveň brokovnice do pusy a snaží se zmáčknout spoušť, aby soudil významný případ, svého kolegy soudce... Pointa je zřejmá, ukázat špínu v americkém soudním systému, bohužel forma je natolik přehnaná, že působí spíše obráceně. Několik scén je zahráno příliš násilně, že mně ani nepřišly zajímavé a stejně to dopadlo s mnoha vtipy. Tvůrci tlačily příliš na pilu, kvůli čemuž jsem tento film nemohl brát vážně a většinu času jsem se nudil, vyšší hodnocení na ČSFD přikládám zejména obsazení Al Pacina a hodnocení uživatelů s hodně body, které si myslím, že hodně lidí jen okopírovalo...

Už dříve bylo vidět, že se nad scénářem moc nepřemýšlelo a věci do sebe nezapadají, ale ve čtvrtém díle se posouváme ještě do větších nepromyšleností, než byl zapnutý telefon ve třetím díle. Zde už je v podstatě povinnost nepřemýšlet nad příběhem a ohýbat realitu jak to jde. Naštěstí ze sebe zatím nikdo nedělá Ramba, ale nepozornost při tvorbě děje, který popírá předchozí díly je do očí bijící.

Papež chovající se jako hovado, protože si to vzhledem k pozici mohl dovolit, stejně jako králové a aristokrati byly v minulosti běžní stejně jako dnes někteří prezidenti, proto mně přijde směšné číst o vzájemné úctě mezi povýšeným a „sluhou“. Kdybych se stejně uctivě choval ke komentujícím mluvícím o úctě asi by nebyly stejně nadšení jako v případě 5-ti hvězdičkového filmu. Papež je zahraný skvěle, ale osobně nemám potřebu takové hulvátství sledovat. Kromě toho je zde jen velice pomalu odsýpající děj, množství plytkých myšlenek apod. Z kladných stránek musím vyzdvihnout pěkné kostýmy a kulisy, ale zejména na kulisách se už podepsal čas. Dnes bych řekl, že se jedná o film hodný zapomenutí.