rezzzy

Žádná laciná a snadno zapomenutelná romcom. Nádherný film o prožívání každé sekundy života naplno. A navíc úžasný soundtrack. Tak, že to vše dohromady bolí u srdce.

Musím přitakat, že Mel Gibson rozhodně bojovné scény točit umí, a to brilantně. Ale čeho je dost, toho je příliš, takže ač se mi líbily, kriticky hodnotím jejich délku, jelikož po určité době se tu poletující ruka, tam vzduchem svištící horní nebo dolní půlka těla za současného hle-střevo, začala poněkud zajídat. Vzhledem k celkovému vyznění snímku jde ale jen o marginální výtku, která je spíše faktickým postřehem, jelikož tyto scény jsou na druhou stranu pro film velmi příznačné, až by se dalo mluvit o charakteristickém rukopisu režiséra. (Takže ve finále je přítěží snad jen ta fight stopáž.) Filmu rozhodně lahodí velké plátno. Během snímku jsem sledovala i reakce diváků a je to po opravdu dlouhé době, co mohu říct, že kinosál filmem žil. A to je podle mě to pravé ořechové, co se má v biografu dít. :) Mimochodem, nádherně nasnímané velké scény i detaily, skvělá kamera. Opravdovým jevem pro mě však byl do té doby mnou dost diskriminovaný Garfíld (Never Let Me Go - naprosté nemehlo; jeho Amazing Spidermana jsem nesnášela). Tímto se u mě zařadil mezi herce a jeho výraz a výkon zde si zaslouží uznání a po tomto podle mě i vstupenku do světa velkého filmu. Sam Worthington podočekávání dostává pouze malou nevýraznou roli (oproti seržantovi by brilliant Vince Vaughn), až by se dalo říct, že jeho účast v projektu byla jen pro jméno. Alespon tak mi to přijde. Velice zajímavou tváří a zároveň druhé příjemné herecké překvapení je pro mě dosud neznámá Teresa Palmer, doufám, že se s ní nesetkávám na dlouho naposled. Dlužno též dodat, že ač je film řazen jako válečný, osobně vyznívá jako drama na pozadí války. Ale nenechte se mýlit, protože se nejedná o "dramatické (rozuměj patetické, těžké, vyčerpávající, zdrcující) drama". Úplně největším surprise surprise bylo zjištění, že celý film je laděn veskrze pozitivně, což samozřejmě u dramatu a válečných filmů je něco zcela nečekaného a mega atypického. Top americká scéna - odnos zraněného serži z bitevního pole - smála jsem se, až jsem se za břicho popadala! :D Top hláška - "Zachránil i pár Japonců. Ti nepřežili."

Já věřím, že s postupem času, odstupem diváků a odumíráním osazenstva seriálu se Hospoda stane klasikou. A miluju díl s knedlíkovou soutěží!

Zajímavý námět, který je na dnešní poměry a dnešním úhlem pohledu zpracovaný poněkud jednoduše. Takže i když to bude znít kontraproduktivně, pro mě to byl takový oddechový horůrek, při kterém jsem se nebála a zdlábla u něho dortík s kafem. A skoro jsem i tipla, kdo to vraždí, zase tak těžké to nebylo. John Cusack jako vždy výborný. Myslím, že kdyby téma bylo natočené v podobné atmosféře jako Prokletý ostrov s DiCapriem, s nímž má myšlenkově mnoho společného, mělo by to dobré grády.

Nejdříve jsem si myslela, že film byl super, ale tou písní to podělali. S odstupem času přicházím ke zjištění, že je tomu zcela naopak. (A ke všemu slabá bondgirl.)

Já jsem do Woodyho pořád asi nedospěla, takže zatím 3.

Pro mě film postrádá originální myšlenku, která se možná mihla jen na začátku. Zbytek filmu je opět něco, co už tady bylo - pár spešl metalidí, snaha o ovládnutí světa, střílečka a tečka. Nejslaběji tedy jednoznačně hodnotím dějovou linku, protože je podle mě průser seznamovat diváka s vnitřním světem hlavních hrdinů někdy ve 3/4 filmu (a tím mám na mysli scénu v baru, kde každý o sobě odhalí to "něco víc", co divák potřebuje, aby se s postavami sžil). Do té doby je tedy film značně neosobní. Až mě vlastně urazilo, že původní dějová myšlenka odkazuje na slavnější superhrdiny, tudíž jako divák čekáš propojení, žejo, no a vlastní příběh se nakonec vyvíjí úplně jinak. Achjo. Takže tohle mi zpětně přijde tak trochu jako drzost. I romantické osudy hrdinů na mě bohužel působily jako pytlík čaje po druhém výluhu. Obzvlášť jsem se těšila na Violu Davis, její postava nakonec nebyla moc zajímavá ani charakterem, ani svým posláním v samotném příběhu. Hvězdný Will nám zde trochu zapadl do průměru. Zářivým překvapením pro mě byla Margot Robbie - skvěle odehráno a za mě jednoznačně nejdynamičtější postava, která sice stejně jako ostatní měla dvě tváře, ale tahle jediná měla ve mě probudila empatii. Pro mě byl snímek podobným zklamáním z očekávání jako kdysi Strážci Galaxie, kteří mi v porovnání se Suicide Squad nyní přijdou úplně super a svěží...

Tohle byla jedna nafouknutá blbost bez smyslu a účelu své existence. Jediné, nač se dalo dívat, byl vztah mezi dvěma hlavními postavami. Vše okolo silný průjem obrovského ničeho. Dokonce ani příliš umělá vizuální stránka neměla co nabídnout, většina příběhu se odehrávala v jakési sci-fi realitě tvořené směsicí hnědočervených barvami, takže dojem, že se právě nacházím v diváckém pekle a kolem mě je jen hovno, byl vskutku realistický.

Jurský park od Spielberga lepší asi bez diskuze. Dinosauři byli super, to jako fakt. Ale z postav stříkalo příliš amerikanismu, viz 2x pauza na polibek v situaci o život, odchod zamilovaných hrdinů v kuželu slunce, to by normálně bylo na jeden film tak trochu moc. Ale na konci filmu mít oba funkční podpatky, makeup i účes (ale třeba se tak narodila), dítě bleskově opraví několik let stojící auto, ... tohle dohromady v jednom filmu už mě zklamalo. Rovněž váhám, kam pro sebe film zařadit, protože mi vyloženě nezapadá ani do jedné výše zmíněné kategorie. Suma sumárum raději ubrat na amerických přemrštěnostech a zvýšit napětí. Jako jinak to strašný nebylo, jenže vezmeme-li v úvahu, že jde o film s dinosaurama, tak pustit si poté film s o 22 let mladšími efekty "na spravenou", to je pro Jurský svět docela ostuda, že?

Miluju Kill Billa. Miluju všechny ty úchylárny, co se tam dějí. Miluju stříkání krve, miluju lítající hlavy, miluju hvízdající popěvek, miluju pomstu. A nemůžu si pomoct. Ve chvíli, kdy skončí, mám chuť si jej pustit znovu. A pak zas znovu. A další znovu.