Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenzie (347)

plagát

Fakjú pán profesor (2013) 

Německé komedie prostě nejsou tak úplně můj šálek čaje. I zde je plno absurdního humoru, který prostě nejde brát vážně. Pokud ale divák přistoupí na přehnaný parodický styl filmu, může se docela dobře bavit. Vulgární a nekompromisní vtípky v tomto případě překvapivě celý film zachraňují. Bez nich by totiž zbyla jen obyčejná a stokrát viděná příběhová kostra plná klišé. U mě docela OK. Akorát mám podezření, že se český dabing hodně podepsal na vtipnějším vyznění řady hlášek.

plagát

Pán múch (1963) 

Knihu jsem nečetl, takže nemůžu soudit, nakolik se jí film vyrovnává. Za sebe ale můžu říct, že je samotný příběh velmi nosný a zajímavý. Hlavně hutná a depresivní atmosféra na konci filmu hodnocení dost napomáhá. Zápor bych viděl v prkenném projevu některých dětských herců, kteří své dialogy spíše recitují. Film se navíc vyhýbá prezentaci určitých násilnějších scén, takže jsou ty potenciálně nejvíce šokující momenty pouze naznačeny. Přesto velmi slušné – 4* (7/10).

plagát

Volejte Saulovi (2015) (seriál) 

1. Série: 4* (8/10) – Dobře rozehraný spinoff který dokazuje svou soběstačnost i bez zbytečného odkazování na Breaking Bad. Nové i staré postavy postavené do nových zápletek fungují nadmíru dobře. Sázka na trošku odlehčenější notu také přináší své ovoce – seriál startuje poměrně svižně a nevěnuje se tolik vážným tématům či rodinným dramatům, které by jej výrazněji zpomalovali. Přesto si svůj vrchol odbývá již ve svém středu. Finále bohužel trošku ztrácí nastolené tempo, což je v podstatě má hlavní výtka.

plagát

Päsť plná hnevu (1972) 

Upřímně, celý příběh je předvídatelný a jednoduchý blábol s ohromně přepjatými a směšnými hereckými výkony. První půlka je holt zívačka. Naštěstí pak dochází k určité gradaci, příběh se odstaví na vedlejší kolej a začne se to všechno řezat. Právě povedené souboje s Brucem Leem tvoří hlavní a neoddiskutovatelný klad filmu. V závěru jsem ke své spokojenosti tedy dostal to, co jsem chtěl. Jen je škoda, že jsem se k těm cool soubojům musel prokousat hodinou podprůměrné vaty. – 3* (6/10)

plagát

Gotham (2014) (seriál) 

1. Série: 3* (5/10). Opět epizodický mustr, který nefunguje. Gotham má zdánlivě všechny potřebné ingredience, které jsou potřeba pro seriálový hit – slavnou předlohu, zajímavé a temné prostředí, výrazné postavy a hromadu možných zápletek. Bohužel je z nich ve výsledku umíchaná jen velmi průměrná a překombinovaná detektivka, která sice má pár nadějných momentů, ale také řadu slepenců výplňových dějových linek a postav, které ihned vyšumí do prázdna. Celé se to tváří drsně jako šmirglpapír, ale ve skutečnosti nám je ze vší té gothamské špatnosti ukázáno jen minimum. Seriálu by určitě prospěla kompaktnější dějová linie a větší zaměření na stěžejní postavy a jejich vývoj. Prozatím se jedná jen o velmi neambiciózní počin, kterému se asi nevyplatí věnovat příliš velkou pozornost.

plagát

Jurský svet (2015) 

Navzdory nepříznivým očekáváním je Jurský svět zábavný blockbuster a důstojný sequel. To kouzlo a úžas z originálu je už samozřejmě nenávratně pryč, i přes občasnou povědomou atmosféru. Ona jistá povědomost se táhne celým snímkem – kombinuje v sobě všechno možné z předchozích dílů a přihazuje pár novot. Opět je tu park, opět je tu armáda a odchyt dinosaurů, opět se v pozadí rýsuje kritika korporací a znovu zde máme dinosauřího záporáka via Jurský park 3. Přesto si však Jurský svět vede podstatně lépe než poslední zmíněný díl a dost možná i jako Ztracený svět, který sice převládá ve své řemeslné stránce, ale zase pokulhává v rovině zábavnosti. Nemůžu zastřít, že jsem měl před projekcí i během ní značné obavy. Jurský svět předkládá řadu odkazů na originál, které určitě potěší, ale jeho modernější a, bohužel, i digitálnější pojetí působí méně osobitě a tak nějak sterilněji, než by bylo záhodno. Naštěstí si své místo dokáže odůvodnit, vysvětlit řadu nesrovnalostí a přihodit něco navíc – a to teď mluvím o těch prapodivnostech, co byly ukázány v upoutávce. Ano, působí na první pohled trošku trapně, ale takový tým velociraptorů, zmutovaný „Indominus Rex“ a další berličky dodávají tomuto pokračování smysl, odlišují jej, a směrují sérii zase trošku jinam. Ve výsledku jsem si tedy užil ujetější druhou polovinu podstatně více než tu první, přičemž over-the-top finále poskytuje přesně ten typ pamětihodných pasáží, které tento film opravdu potřeboval. Jsem tak víceméně spokojen. Z filmu se totiž vyloupl slušný letní blockbuster, který dobře startuje novou sérii, a to i přes značný šrám, že se prostě nedokáže vyrovnat kultovní jedničce. Jsem zvědavý, co se bude se sérií dít dál – taková aktualizovaná verze Ztraceného světa by nemusela být v novém podání úplně marná. Do té doby si však tento počin vysloužil spokojené 4* (7/10).

plagát

Daredevil (2015) (seriál) 

1. Série: 5* (9/10) – Takhle to má vypadat. Podobná témata vzniku hrdinů jsme měli možnost vidět už několikrát, ale málokdy byla tak poutavě provedena. Daredevil je totiž hrdina, který jde do každé potyčky s tím, že může dostat řádně do budky. A taky se tak většinou stane. Právě tento příklon k temnějšímu a reálnějšímu pojetí funguje velmi dobře, a tak více než barevné Marvelovky připomíná seriálový Daredevil spíše batmanovské filmy. Hravě si tak vytírá zádel veškerou (minimálně seriálovou) konkurencí. Celá série si udržuje vysokou kvalitu – je velmi dospělá, chytře napsaná, choreograficky zvládnutá a velmi dobře obsazená. Většina hlavních postav dostane dostatek prostoru, takže nejsou jen ploché figurky, ale naopak uvěřitelné charaktery s vlastními motivacemi, kterým může divák rozumět. Pár výtek bych samozřejmě našel – čekal jsem ve finále trošku větší gradaci a výsledný červený kostým nepůsobí tak bad-ass jako ten první černý… Na celkově silném dojmu ale nijak výrazně neubírají.

plagát

2001: Vesmírna odysea (1968) 

Hvěždičkové hodnocení v tomto případě nic neznamená, neboť se 2001: Vesmírná odyssea vymyká všemu, co jsem doposud viděl. Nelze jej tedy přímo s něčím podobným srovnávat. I přesto, že se ve filmu na první pohled děje jen málo, má celá zápletka neuvěřitelný rozsah. Děj je rozdělen na čtyři části, které jsou časově jasně odděleny a zahrnují epochy od počátku člověka až do (tehdy) blízké budoucnosti. Každá část nabízí něco trošku jiného. Nejvíce se mi příčila část druhá, která mi připadala neuvěřitelně utahaná. Naopak jsem si užil část třetí, ve které figuruje „badass“ počítač HAL 9000, který chvílemi tu klapačku nezavře, a je to jen dobře. 2001 ukazuje, jak je zbytečné zosobňování umělé inteligence. Naopak stačí jen neurčitý hlas, červené světýlko, a je to mnohem více děsivé než jakýkoliv chodící android. Po této skvělé části jsem si kupodivu užil i část poslední, která je natolik matoucí, smysl-nedávající a ujetá, až je naprosto boží. To celé je navíc doprovázeno klasickou hudbou (ve sci-fi velmi nezvyklé), ruchy nebo naprostým tichem (scény ve vesmíru). Rozsah, pozvolnost a hudba tak tvoří film, který je svým způsobem naprosto jedinečný i umělecký. Ve výsledku na mě zapůsobil natolik, že mu i přes jeho jednotvárnost prostě nemůžu udělit horší hodnocení. Navíc mám opět nad čím přemýšlet…

plagát

Noc čajky (1968) 

Velká nuda, u které se dá pochválit jen velmi málo – snad jen to užití flashacků a flashforwardů, které dokáží přeci jen trochu prohloubit poměrně nezajímavý příběh. Celé je to takové o ničem a navíc se to ohromně táhne i přes relativně krátkou stopáž. Z principu tomu nemůžu dát úplně odpadové hodnocení, ale nadšený jsem teda rozhodně nebyl. Dávám 2* (3/10) z milosti.

plagát

Batalion (1927) 

Na tu dobu dobré sociální drama, zabývající se tématikou spodních vrstev. Je zde hned několik dějových linií, řada postav a dokonce i docela zdatně vyobrazené jejich představy či vzpomínky. Není to vyloženě nějaký zázrak, ale určitý přesah to má, a směšné to také působí překvapivě málo (oproti jiným dobovým filmům) – a to se sakra cení.