Africanus1

Hádes je teda měkota. Stačilo, aby na něj jeho brácha udělal psí oči, zamumlal cosi o odpuštění a v bohovi podsvětí se hnulo svědomí (!), soucitem (!) se div nerozplakal a všechny plány na zničení světa šly do hajzlu. Dojemné, jedno oko Kyklopovo nezůstalo suché, a zvláště pak při boji obou bratrů proti Kronovi. To už se jeden neubránil a držel pěsti, ale jen proto aby dal průchod svému vpravdě titánskému hněvu. U Dia hromovládného, nechte už tu řeckou mytologii na pokoji!

Jaképak přátelství nebo příbuzenské vztahy, jak jde o čtyři mega, jde všechno stranou. Nejlepším argumentem ve sporu o tom, kdo bude sedět na pokladu je totiž buď bouchačka, nebo ještě lépe brokovnice. A hlavně při tom moc nepoužívat mozek.

Není lehký radit brazilskýmu teenagerovi rozhodujícímu se mezi kariérou drogovýho dealera a policajta. V případě první možnosti možná něco ušetří, protože když bude chtít jít na záchod, tak žádný všimný svému bossovi zřejmě dávat nebude. Je to pakáž, jedno jako druhý. Ovšem BOPE rulez!

Představte si, že jste osmiletý kluk, blíží se Vánoce a vaším jediným přáním je dostat model Ferrari 458 Spider na dálkové ovládání. Když takhle jednou vaše famílie vyrazí na nákupy, rodiče vás pošlou na zmrzku a kamsi odejdou. Zvědavost vám ale velí očíhnout situaci, takže se nenápadně vykradete za nimi a vidíte, jak zapluli do hračkářství. Vydáte vítězný skřek a vaše představa, že u vás Ješížek zaparkuje ve zbrusu novém ferárku dostává zcela reálné obrysy. Nuže, Štědrý večer je tady. Rychle do sebe naházíte kapra, což si pak na pohotovosti dlouho vyčítáte a rodiče to vyčítají vám, ale při cestě domů už jsou vaše myšlenky zpět u stromečku a netrpělivě čekáte na hodinu H. Konečně! Zbytečnosti v podobě fuseklí a pyžama dáte do opatrovnictví mladšímu bráchovi a svou pozornost zcela zaměříte na jedno jediné - velkou krabici v krásném papíře. Všichni ostatní na vás výmluvně mrkají, takže už na nic nečekáte a jdete na to. Při rozvazování stužky plánujete, jak celý večer strávíte s vaším vytouženým dárkem a těšíte se na to fakt jak malej. Odklopíte víko a..... k vašemu zděšení v té velké krabici není žádnej Spider na ovládání, ale krčí se tam naprosto obyčejnej mrňavej angličák, navíc v modelu Ford Fiesta, kterej vám vždycky připadal hnusnej. S nepřítomným výrazem zvednete zrak ke svým dárcům, když ale nespatříte nic jinýho než upřímné úsměvy signalizující, že se opravdu nejedná o politováníhodný omyl, vaše nahromaděná frustrace se projeví zařváním KURVA!!, což u vašich svátečně naladěných příbuzných vzbudí značné pohoršení. Jakmile rozdýcháte největší rozčarování, nasraně odkopnete hedvábné stužky, barevnou krabici i lesklý papír, a s vědomím, že tam již navěky zůstane, upíchnete angličáka do nejtmavšího kouta šuplíku.

Mám takovej dojem, že těm milým a ohleduplným lidem, co se sešli na party ve sklepě, hráblo dávno před tím než to Arabáci nebo kdo spustili. Ať tak nebo onak, aspoň už vím, že až mi vedle baráku spadne atomovka, můžu být v klidu. Žádnej kryt nemáme, a i kdybychom měli, radši zůstanu tam kde jsem.

Strnulé vyprávění o nezvládnuté výchově fracka, co se z nejasných příčin chová jak magor a který své celoživotní vysírání odnesl jen jednou jizvou. Možná jich nasbírat o něco víc, nemuselo to skončit oholenou hlavou. To by ovšem nesměla jeho máti (o tatíkovi nemluvě) všemu jen přihlížet a pořád se divit, ale taky něco dělat, aby to nespělo k bodu, kdy synáček využije své sportovní vlohy za poněkud jiným účelem než k získání branek, bodů a vteřin.

O fous horší a méně hororové než Dead Silence, přesto ale Wan nezklamal. Slabší místa vynahradil umně budovanou tísnivou atmosférou a film dovedl ke konci, který je nepřekvapivě pěkně zlomyslný. Ale být to jinak, tak by to snad ani nebyl Wan.

Al Pacino je coby osamělý bojovník proti policejní korupci vcelku uvěřitelný, snímek ale doplácí na slabý scénář a nevýrazné postavy policajtů. Když něco s touhle tématikou, tak to se radši podívám třeba na Street Kings nebo Pevnost Apačů v Bronxu.

Až moc poklidný a zadumaný. Sci-fi bez efektu, doslova i obrazně.

Díky prezicně vystavěnému příběhu a bravurním hereckým výkonům patří L. A. po právu mezi špičku kriminálních filmů. A to i přesto, že v závěrečné scéně si křečovitou snahou o happy end trochu ubírá body.