Elsinor

John McClane nám v 21. století poněkud zesucharovatěl, to je smutné. Smutné je taky to, jak uvalený místy celý film je... bezproblémové pády z desítky metrů na beton, procházky po křídle F-35 v plné rychlosti (je to o level dál než Die Harder), agent jako Spiderman či ženská, s kterou může John mlátit o zem a prorážet zdi a stejnak pořád vypadá, jakoby si odskočila z glamour party... *** Z těchto důvodů, z celkového zpronevěření mnoha věcí, které jsem měl na mcClaneovské sérii rád, nemůžu dát víc než tři hvězdy. *** Moc povedená je práce s rotující kamerou, střih, akce zběsile plyne hned od začátku... Ano, pořád je to nadprůměrná podívaná... *** Ale, scénář je oproti hlavně prvním dvěma dílům zřetelně konfekčnější - méně hlášek, chybí překvapivé momenty a příznačné je, že ač akce plyne od samého začátku, děj prvních cca 20 minut shrne McClane, když dojde na policii s ajťákem Farrellem, do pár vět... a když to řekne, já si uvědomuji, že kdybych film viděl až odsud, vlastně bych o nic nepřišel. *** Moje hodnocení je částečně ovlivněno i tím, že někteří záporáci jsou zhrzelí programátoři s dalšími zhrzelými programátory a pár skákajícími poskoky kolem, zatímco jiní záporáci mají doma dva obleky od Johna Phillipse a místo poskoků kolem sebe tlupu skutečných - nikoli latexových - ranařů, nejlépe s německým či ruským přízvukem... A já radši v akčních filmech to druhé. Přirozené zlo s výraznou tváří místo digitálního necharismatu.

Film sice klouže jen po povrchu, ale svým poselstvím rozhodně má co říct. Vtipná forma + moc povedený výběr protagonistů (- z nápadu se samozřejmě dalo vytepat mnohem víc) = dobrá podívaná.

Trefnější film o devadesátkách a éře divokého kapitalismu u nás natočen nebyl. Možná ještě Bartoňovo Hořké léto, ale to je kvůli sebekritickému zásahu autora (všechny kopie spálit...) ke škodě všech filmových masochistů nedostupné. "Aspoň", že tedy máme Nahotu na prodej! Na jednu stranu jednoznačný odpad, na druhou... Jako nechtěná exploatační komedie o budování demokracie v Česku skoro dokonalé. Taky je to nebývalá kolekce figurek: dýchavičný Krampol baví v roli akčního hrdiny, Lukáš Vaculík jako zidealizovaný obraz hlídacího psa demokracie (Klímovo sexy druhé já), Kája Třísková, která svůj "amerikánský" přízvuk úžasně "hraje"... No a obsazení jednoho z šéfů podsvětí Ivana Jonáka, později bručícícho za přípravu vraždy manželky, do role kmotra... Trefa. Stejně tak ty kašírované rvačky, výbuchy, vtipně naivní scénář, rybí prsty, cikáni, skini, ojetá auta, prostituce, AIDS, kraťasy, konfekční bílé obleky, mladý Jirka Pomeje, porno na VHS... S každou další projekcí u mě tenhle skanzen roste. Totální guilty pleasure!

Skvěle naporcovaný postmoderní mix romantické komedie, sociálního dramatu i zombie masakru. K tomu sofistikovaný britský humor, suchý, černý a plný popkulturních narážek typu festival Zomb Aid s headlinery - kapelou Coldplay. A zatímco Smiths v poblouzněné TV zpívají "Panic on the streets of London", Simon Pegg jde s povedenou partou přátel do nejbezpečnějšího místa na světě - hospody Winchester. A po cestě už potřetí potkává svou spolubydlící ze seriálu Spaced Jessicu Hynes, která už mezitím "dospěla" a koupila si dům... A tak by se dalo pokračovat. Pokud si teď říkáte, o čem to vlastně píšu, je dost možné, že se vám Shaun of the Dead líbit nebude. V opačném případě si ale můžete tuhle "propracovanou volovinku" zamilovat. V tomhle filmu totiž skoro všechno má své místo. Skoro každá hláška či čin se aktérovi v průběhu filmu vrátí. Narážky jsou někdy zřejmé, jindy velmi důmyslné. Oproti třeba humpolácké bouchačce typu Zombieland je tohle opravdový kus filmového umění, byť v "nízkém žánru". Edgar Wright se Simonem Peggem nepřemýšleli jen nad ranami, ale i nad tím vším kolem. Jen v posledních deseti minutách se sešlo tolik vtipů, že by to jiným stačilo na tři filmy. Spolu s Braind Dead hvězda komediálních zombie divočin.

Když jsem chodil na gympl, zamilovával se do nesprávných dívek, hrál ochotnické divadlo a staré verze Fify či NHL, přišla tahle lahůdka z amerického nezávislého filmového léta jako zjevení. Shodou okolností jsem tehdy vymýšlel scénář k jedné studentské filmové skopičině... A tenhle kousek Douga Limana přesně vyjádřil, jak bych to asi udělal, kdybych to uměl a žil namísto mezi Kojetínem a Kroměříží kdesi u Las Vegas:-) Prostě nostalgický kus mých osmnácti. A když jsem ho po letech znovu objevil, bavil jsem se zas. Ano, je v tom ta nostalgie. Ale Swingers jsou díky promyšlenému scénáři, sympatickým postavám, reálnému vykreslení určitého světa, pozorné, přitom nijak přehnaně roztěkané ruční kameře zkrátka indie kousek, který rozhodně stojí za to vidět. "Objektivně" asi za čtyři hvězdy, ale (protože - jak říká prvákům na žurnalistice vedoucí katedry - "objektivita neexistuje") subjektivně za pět a místo v mé osobní TOP 10.

Vizuální a symbolická pastva Michelangela Antonioniho. Vše, co vidíme a jeví se nám jako zatraceně důležitá současnost, ve skutečnosti může mít význam úplně kulový... Aneb Jeff Beck z The Yarbirds rozfláká kytaru po vzoru The Who, vhodí ji do rozvášněného davu, v kterém se o ní strhne mela... přesto stačí tak málo a z posvátné relikvie se stává kus šrotu. Tohle si může uvědomit i člověk, který se zachycováním viděného a všeho, co je na malou chvíli posvátné, živí... Zvětšenina je záměrně přesycena dobovými trendy a pro mě jedno z nejpůsobivějších zachycení 60.let.