Radyo

Tohle je jeden z top dílů celého seriálu. Rodinka ve stylu řady amerických hororů, lehce ponurá atmosféra, pár drsných scén... A naprosto BOŽÍ scéna noční jízdy autem s hudebním podkresem Johnnyho Mathise... Wonderful! Fakt hustý.

Po řadě povedených X-Menů mě tohle... no, ne že přímo zklamalo, ale prostě nenadchlo. Asi už jsem zmlsaný.

Kdysi dávno, v dobách kdy jsem ještě nemusel vychovávat děti, protože jsem ho vždy stihnul včas vytáhnout, jsem byl z této TV minisérie dost paf. Z pohledu diváka verze 2021 musím konstatovat, že nevím proč - snad kvůli Andie MacDowell? Michael York je tady IMHO nesympatický, jako ještě nikdy v ničem nebyl, měl jsem chuť ho zasypat pískem skoro každých 10 minut. Dialogy jsou chatrné (úplně mi evokují některá dílka tak z první poloviny sedmdesátých let) a celý vývoj postav je tak překotný, až by jeden zaplakal - na Sahaře prostě někoho potkáte a na základě toho, že ho vysvobodíte ze zajetí/dáte mu napít/půjčíte mu neojetého velblouda či koně se z vás automaticky stávají nejlepší přátelé na život a na smrt. Ehm, zvláštní se přátelit s někým, o kom ani nevím, jak se doopravdy jmenuje. No, prostě je to strašný blábol, ale ta sci-fi tématika a Andie k tomu... Ty tři hvězdičky snížím na dvě.

Přiznávám se, že tři hvězdičky jsem Flashovi dal kdysi dávno, viděl jsem ho cca 25 let nazpátek a docela mě bavil, i když měl spoustu hluchých míst, přihlouplých dialogů a scénáristicky poněkud zvláštních dějových skoků. Znovu jsem jej viděl včera a musím říct, že i přes řadu hereckých es jde o hroznou ptákovinu. Maximálně na dvě hvězdy. Ale asi nakonec nechám ty tři, ze sentimentu. A za Ornellu Muti...

Příjemný snímek, který sice ani zdaleka nevystihuje tu atmosféru knižního příběhu, ale přesto zobrazuje nenásilnou a milou formou život dětí na švédských statcích z dob dávno minulých. Život, jaký naši potomci berou za bezmála vymyšlený, protože oni už nevidí rozdíl mezi tím, jak se žilo před 50 lety anebo před 50 tisíci lety, oni už často jen stěží vnímají to, že řada jejich rodičů a prarodičů ještě v mládí neznala počítače, mobily a internet... Astrid Lindgrenová měla obrovskou schopnost psát tak, že její knihy i po desetiletích neztrácejí na půvabu.

Docela milé překvapení. O Němcích mám své mínění a vinnetouvky mě braly za srdce koncem sedmdesátek, od té doby je posuzuji spíše shovívavě. Tahle parodie se o ně otírá ovšem naprosto originálně a i když některé scénky či fórky se daly ve střižně vypustit, většina filmu je docela dobře vtipná a zábavná. Malý kousek od čtvrté hvězdy.

Vidět tohle v těch zlatých osmdesátkách, asi by se mi to snad i ujetě líbilo. Ovšem v dnešní době jsem to nepobral - stručně řečeno, je to blbost na N-tou. Chápu, že si k tomu někdo může vytvořit i citový vztah, ale věřte mi, že z osmdesátek se do současnosti dochovala velká hromada o několik tříd lepších filmů, takže všichni milovníci "širokoúhlých retro amerik" mohou směle sáhnout po něčem jiném a nic se nestane.

Čekal jsem větší škvár, nakonec to nebyl ve srovnání s jedničkou IMHO skoro žádný pokles úrovně (slovo "kvality" bych u tohoto typu filmů moc nepoužíval). Willa Smithe jednoduchým trikem odstranili, ale aby snad někdo netesknil, jeho místo zaujal jiný sympaťák, brácha od Thora (a ne, Loki to nebyl), takže děvčata ochuzena nebyla. Triků hromada, ufounů taky, no a jak to všechno dopadlo? Hádejte, a nemusíte ani třikrát.

Dvěma slovy: O ničem.

První Ant-Man byl koukatelný a to je tak asi všechno. Druhý Ant-Man je koukatelný a to určitě NENÍ všechno - je i o dost zábavnější, akčnější a celkově o dost povedenější. Hurá.