Radyo

Z hlediska dětského diváka jde o zcela netradiční počin, neboť filmy o dětech stíhaných ranami "osudu" (zde velmi dobře zastoupeného Jimem Carreyem v roli Olafa) se zase tak často nevidí. Vlastně si nejsem jist, zda to není vůbec první takový film. Pokud se na to ale podívám jako dospělák, jsem poněkud zklamán. I přes onu proklamovanou (a taky skutečně přítomnou) "burtonovskou" vizuální stránku tomu filmu něco chybí. Podle mě uvízl snímek přesně na pomezí, kdy se dětem (asi) ještě nelíbí a dospělým (asi) už nelíbí. Má hlavní výtka směřuje k samotnému ději - na to, co se o filmu psalo, se v něm poměrně málo stane. Ne že bych snad chtěl dětem ubližovat v jednom kuse, jen mi to přišlo pouze jako slabý odvárek (ale dětské diváky to vylekat mohlo, uznávám). No nic, na závěr už jen tolik, že hlavní dětská herečka měla v obličeji takový dospělý výraz a že z ní jednou asi bude pěkná kočka, ale to už se samotným filmem nemá tak moc společného...

Pro mě osobně docela příjemné překvapení, jelikož jsem očekával ubohoučké béčko a místo něj jsem viděl solidní napínavý a také do jisté míry originální příběh, sice s průměrnými herci, ale i tak rozhodně koukatelnější a strašidelnější, než řada podobných hororově se tvářících filmů. David Twohy po Černočerné tmě neselhal ani tentokrát a i když se jeho díla nezapíší do zlatého fondu, malinké místečko na výsluní jim po zásluze patří.

Vlastně je to spíše na dvě a půl hvězdičky. Žánr komedie se v tomhle filmu vyskytuje spíše náznakově - zasmál jsem se asi 2x, a vlastně to nebylo ani úsměvné, spíše takové hořké. Ale na hořké téma jsem již viděl spousty filmů, a všechny byly natočeny lépe, zručněji a hlavně - urovnaněji. Celý film na mě totiž skutečně působil neurovnaně, což možná byl záměr, možná moje nepochopení. Jinými slovy - po Pelíšcích a hlavně Musíme si pomáhat měl u mě Jan Hřebejk otevřenu "nebeskou bránu". Po Pupendu a hlavně Horem pádem se ta brána s velkým rachotem zabouchla a nejsem si jist, zda budu mít na příští Hřebejkův film vůbec náladu, protože bych pak už taky mohl mít chuť klíč od té brány hodit do kanálu...

Komedie, u níž se člověk nesměje prostě není komedií. A pitvořící se Benigni to ještě spíše shazuje dolů.

Pokus o budovatelskou komedii s romantickým podtextem se i přes výborné herecké obsazení těžce nevyvedl. Jediný Peterka stojí za zmínku, ostatní jsou jen přicmrndávači, včetně Menšíka, Marvana, Fialy, Filipovského a dalších hvězd. Ještě že je ten film tak krátký...

Na rozdíl od většiny jsem já zklamán nebyl. Nepovažuji tento film za žádný filmařský skvost, vlastně není výjimečný ničím, kromě jediného atributu, a tím je námět. Zcela jistě se dalo s takto slibným příběhem vyhrát víc, než jak to udělal Kentis, ale je to skutečně nutné? Jak byste chtěli dvoudenní drama shrnout necelé do hodiny a půl, abyste stihli popsat narůstající paniku hlavních aktérů a aspoň částečně ji konfrontovat s prostřihy na pobřežní idylku? Filmu dává velký náboj fakt, že se skutečně někomu stal (samozřejmě že ne doslova takto) a já myslím, že tvůrci se námětu zhostili slušně a přetvořili jen na koukatelný snímek s mírnými chybičkami, které ale vyvažuje právě ta tragická autentičnost boje dvou ztracených duší někde uprostřed oceánu. Nicméně každý má právo na svůj názor a pokud jste na tomto filmu chtěli hledat negativa, tak jste je jistě našli. Já je nehledal a i proto jsem spokojen.

Je to asi tak na tři a půl hvězdičky, ale zejména díky Gwyneth Paltrow jsem dal jen tři. Ona vážně neumí hrát a navíc mi nepřijde ani nijak výjimečně hezká, takže proto. Jude Law je standartně dobrý, on to není žádný super herec, ale svou úroveň si dlouhodobě drží. Jinak jak píše KevSpa - opravdu jednoduchoučký děj se spoustou více či méně ulítlých míst, ale vizuálně je to podáno opravdu velkolepě. Celý ten nádherný retro styl staví jinak úplně podprůměrný filmeček řádově o dva stupínky výše, než by si normálně zasluhoval. Máte-li rádi filmy s přehledně a logicky uspořádaným dějem, vyhněte se Světu zítřka velkým obloukem. Pokud však jste fandy vizuálních orgií, rozhodně si ho nenechte ujít. Já mám rád i to i to, a proto jsem ve výsledku rozpolcen...

Jak to tak vypadá, tak v Číně platí jiné zákony, než ve zbytku světa. Teď nemyslím zrovna zákon o vedoucí úloze Komunistické strany, ale fyzikální zákony jsou na východě Asie zřejmě porušovány stejně lehce, jako u nás ty kriminální. Zatímco lze ale jen těžko očekávat, že by Číňané prožívali filmové orgasmy u českých krimifilmů, Češi (soudě podle hodnocení ostatních kolegů) při pozorování levitujícího Asiata dosahují filmově-uměleckého (a možná i jiného) "vyvrcholení". Co se týče mé osoby, mě tento druh východoasijské produkce nechává naprosto lhostejným. Podívám se, dám maximálně tři hvězdičky, podivím se nadšení ostatních a vracím se pokorně k leckdy až trapně nudné, vesměs ničím překvapivé, někdy až sebe samu parodující, ale tak nějak srozumitelnější hollywoodské produkci. Holt, na tuhle asijskou mentální úroveň jsem ještě asi nedospěl... Ale legenda je to jinak pěkná. :-)

Kdyby nebylo posledních cca 25 minut, dal bych snad i pět hvězdiček. Bohužel úžasně mrazivá atmosféra v poslední čtvrtině filmu poněkud "odumřela", čímž film malinko jako celek utrpěl. Do té doby jsem byl napjatý, jako už dlouho ne, pak už jsem se jen dokoukával, i když rozhodně ne ze setrvačnosti - závěr je též zajímavý, i když ve světle předchozího děje snad trochu moc polopatický. Kromě Richarda Gerea, výjimečně nepřehrávajícího (byť jeho mimika už začíná mohutně dohánět tu Stallonovu), je zde k vidění v jedné ze svých posledních rolí Alan Bates, jenž rok nato zemřel. Že by proroctví?

V žádném případě nemůžu souhlasit s některými kritiky. Troja je vysoce profesionálně udělaný film, jemuž se možná dají vytknout některé detaily, ale nelze jej šmahem označit za průšvih. Možná už začínám být nakažený filmovou komercionalitou, ale nemohu si pomoci - ne každá hollywoodská komerce je špatná a ne každý nezávislý film je dobrý. Smiřme se s tím. Btw. Eric Bana je skutečně v tomto filmu výraznější, než ostatní jeho herečtí kolegové. A Brian Cox je sympaticky nesympatický. :-)