emil_sojka

Tento snímek by jistě mohl vyniknout, ale ve zcela jiném žánru. Je mnohem více komediální než další dva zmíněné žánry, dobrodružný a akční. Nevím, jak si Mumie vysloužila žánr horor. Něco nepopsatelného a nevyslovitelného mě nutí nepřistoupit na režisérovu hru, a přitom já se tak rád nechávám ve světě filmu strhnout a unést. Škoda.

Rusové konkurují Američanům bílými, širokými úsměvy (ale pouze jen těmi). Celkově je film sugestivní, hrdinové nás přesvědčují, že vše dobře dopadne (vedle bydlení i láska), a nikdy jim přitom nezmizí úsměv ze rtů. Vše je nadsazené a zároveň vtipné, přičemž atmosféru dokresluje přehnaná barevnost. Dnešního diváka mohou nudit časté pěvecké výstupy ( i u Tima Burtona si člověk říká, že to by stačilo). V neposlední řadě musím zmínit originální využití triků. Rusko je ve světle a lesku dovedeno tak daleko, že tomu člověk na okamžik uvěří (v případě že přistoupí na hru), než ztichnou poslední tóny.

A teď se podívejme, jak hrozivě se od sebe může lišit dojem z knižní předlohy a filmového zpracování. Zatímco knižní Bridget Jones je vtipná a sympatická, ta filmová tyto vlastnosti postrádá a vytváří ze sebe jakousi karikaturu. Místo svěžího filmu, který je prostě o nás všech, jsem sledoval podivnou křečovitou frašku. Druhého dílu se se zcela neskrývaným zděšením bojím.

Nevím, co bych této pohádce mohl vytknout. Spolu s Třemi oříšky pro Popelku a Šíleně smutnou princeznou patří do mé trojice nejoblíbenějších filmových pohádek. Karel Heřmánek alias Lucifer si mě podmanil (v dětství řádně děsil), přičemž celé ztvárnění pekla se povedlo - prostě to tam vypadá jako v pekle. Nemusím zmiňovat množství skvělých hlášek a propracované charaktery (při takovém množství se to vidí málokdy), vůbec celý výraz snímku. Tuhle pohádku si užívám kdykoliv, nejen na Vánoce.

Vždy jsem tíhnul spíše k detektivkám a kriminálkám 70. a 80tých let, protože hlavní postavy měli silný a nezaměnitelný charakter. Vedle Columba byli takoví ještě třeba Kojak nebo Jake a tlusťoch, ale každopádně nejsilnější z té trojice je Columbo. V každé epizodě se dočkám zajímavě provedené vraždy a stoprocentně uspěšného pátrání, a v neposlední řadě Columbova nezaměnitelného vystupování. A na to se pokaždé těším, v podstatě vím, co mi každý díl nabídne, a o to raději se dívám. Dnešní krimi mě moc nebere, prostě mi to celé podivně splývá.

Za svůj krátký život jsem kouření podlehl, ale také se ho vzdal, ale nebylo to následkem tohoto snímku. Líbí se mi chytrý příběh, inteligentní a břitký humor, hudba, a nejvíc si mě získal Naylor, jehož tempo při mluvení připomíná kulomet (tím víc si mě získal, že já touto vlastností nedisponuji). Přestože při scénách Naylora se synem může film zavánět sračkoidností, stejně si vás získá. Je to přece jeho práce - filmu i Naylorova.

Na tenhle film se dívám každej rok, nezávisle na ročním období. Popravdě řečeno, zakazuji si dívat se na něj víc než jednou za rok, protože pak bych ho už znal nazpaměť a ztratil by pro mě své kouzlo (tak jako se to stalo pohádkám, které jsou v bedně uváděny na velikonoce, jiné státní svátky a na vánoce zas). Láska nebeská mě vždycky rozesměje, ať mám sebeblbější náladu, potěší a pohladí. Konec je na mě moc přeslazenej a sračkoidní, ale i to přežiju. Přehlídka hereckých kalibrů by zcela jistě snímek utáhla, ale skvělý humor a nesmrtelné scénky Lásku pozvedávají nahoru. Tuším, že dlouhá léta v tomto žánru další klenot nevznikne, ale co bychom nechtěli, dobré komedie se nedělají na počkání.

Tajemství hradu v Karpatech si užijí zejména příznivci parodického až absurdního humoru. Námět je vytěžen na maximum, k tomu přičítám úžasné herecké výkony Kopeckého, Hrušínského, Dočolomanského a Hartla - prostě bomba - a atmosféru. Situace mohou místy působit překombinovaně, ale vždy se zastaví na hraně, nesklouznou do kýče. Jinak také můžeme tento snímek nazvat sondou do života magora, a mohu ho doporučit všem fandům úchylného, zvráceného, a v neposlení řadš třeskutě ftipného humoru.

Málokdy se setkávám se silným příběhem, který nespadá do kýče, obvzlášť pokud je tak tragický jako tento. Vedle proměňujícího se vztahu ústřední dvojice je zajímavé sledovat i vztahy vedlejších postav. Nejsou to jen hrubé črty, ale každý z nich má své opodstatnění, má nám něco ukázat. Volba Anthony Hopkinse pro roli Lewise se mi zdála nejdříve neobvyklá, ale až teprve později jsem pochopil, jak byla správná. Silné herecké obsazení dalších postav za ním nijak nezaostává a vytváří krásný herecký koncert. Možná by se člověk na tento snímek neměl dívat, pokud má vyloženě náladu pod psa, ale to už je divákův problém, do kterého snímek nemůže zasáhnout.

Jsem na rozpacích, po všech stráckách je snímek precizně provedený, ale jaksi mě za srdce nechytl. Velké plus dávám Bardemovi za stylovou zbraň, účes a náklonnost k mléku.