Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (89)

plagát

Ip Man: Zrodenie majstra (2008) 

Mistr Donnie Yen ve svém zatím nejlepším filmu. IP Man má strhující příběh, což se v martial arts filmech moc nenosí. Není zde místo na tradiční hong-kongské brebentění o nesmyslech. Podobnost děje s historickými událostmi nehodnotím, je vždy relativní, a pro mě v tomto snímku úplně bezvýznamná. Donnie totiž předvádí WT z jiné planety, nic lepšího jsem nikdy neviděl… Bleskurychlé řetězáky jimiž drtí jednoho soupeře za druhým, pěstmi jako úderníky kulometu....co dodat k téhle parádě? Ukázka toho úplně nejlepšího, co je v žánru k vidění, pro mne ohromně příjemné překvapení..

plagát

Veľké ticho (1968) 

Poprvé jsem to viděl asi v deseti letech a dodnes jsem se z toho zážitku nevzpamatoval…Ponurý zimní western, který od počátku směřuje od špatného k ještě horšímu, beznaděj se dá krájet, depresivní atmosféra sílí s každou minutou. V rámci žánru v podstatě s ničím nesrovnatelné. V mých očích vysoko převyšuje ostatní Corbucciho díla. Klaus Kinski zde podává možná životní herecký výkon. Scény jsou pojímány velice drsně, a syrovou jateční atmosféru celého filmu dokresluje Morriconeho mistrovská hudba, která opět padne jak prdel na hrnec. Třešničkou na dortu je konec, který je dostatečně unhappy a krásně zapadá do neveselého pojetí celé parády. Opravdový skvost. Nezapomenutelný zážitek.

plagát

Iga ninpoucho (1982) 

Tento film je opravdu maximálně podivný a rozhodně vybočuje z řady japonských ninja filmů.. H. Sanada proti pěti bojovníkům - démonům, kteří vypadají prostě "nemocně".. Prostinký děj není až tak důležitý, bizarní atmosféra vás totiž hned ze startu ovládne a už nikdy neopustí.. Místy je to docela nechutné, nejde až tak o detaily, určitě je totiž mnoho nesrovnatelně nechutnějších filmů. Tady jde spíše o celkový dojem, který je beznadějně chorý a nenormální..:) závěrečné titulky jsem kvůli této atmosféře uvítal s vděčností. Na druhou stranu je film docela profesionálně natočen, rozhodně nepůsobí nízkorozpočtově. Hiroyuki Sanada podává standardní dobrý výkon, S. Chiba nemá mnoho prostoru, jeho role nestojí skoro za řeč. Rozhodně nezapomenutelný zážitek;)

plagát

Päť vlkov (1974) 

Hideki Takahashi je s katanou proklatě rychlý. Jeden z mála filmů, který dokonalostí choreografie soubojů snese srovnání s uměním T. Wakayamy. Diváky akčních filmů tento megafilm spolehlivě ukojí, milovníky samurajského žánru rozstřelí na hovna..

plagát

Kyborg (1989) 

nevím co tomu vytknout ani po letech. záporáci jsou typově naprosto skvělí, bojové scény velmi efektní. nejvíc mi k cyborgovi sedí VHS verze s rychlodabingem. oblíbené scény: bitka na x-tém patře opuštěného betonového skeletu, a dále scéna kdy JC na útěku vyleze z poklopu v poli

plagát

Gekitocu! Sacudžin ken (1974) 

Tak tohle je pecka. Sonny Chiba (Tsurugi) rozhodně není další z dlouhé řady nudných bojovníků proti bezpráví…naopak. Je to ukrutný tvrďák, který se nechá najímat na nesplnitelné mise. Ve svém oboru se drží dvou zásadních hesel: účel světí prostředky a škoda rány která padne vedle. Na nějakou spravedlnost se tu nehraje.. Jsi slabší? Tak tady máš přes hubu! Chibův styl boje je hodně osobitý, je vidět, že kombinuje více stylů. Brutální bitky, kterých je ve filmu nespočet, jsou často snímány v jednom záběru a to je rajská hudba pro moje smysly. Navíc tempo filmu velmi svižně odsýpá, není čas na dlouhé řeči. Milovníci gore efektů si přijdou na své, o nějaké vypíchnuté oči nebo utrhnuté koule není nouze. Sonny hází neuvěřitelné škleby a ksichty, ale to už k němu prostě patří. Zbývá jen dodat, že říz a spád tomuhle filmu dodává opravdu našlapaný ústřední song...

plagát

Psí kůže (1983) (TV film) 

Zapomenutý televizní klenot. Atmosféra strachu a beznaděje. Hlavně Jandák s Trávníčkem hrají na hranici svých možností.

plagát

Barbar Conan (1982) 

Jedna americká kapela zpívá „Show no mercy, watch them die!!….“ v refrénu své písně „Zákon kladiva“.. Tak nějak by se dalo shrnout motto tohoto skvostu.. Je to víc než dvacet let od prvního setkání s Barbarem, ale tři základní pilíře filmu jsou stále stejné: úvodní infernální porážka několika kusů dobyt…pokojných vesničanů(přestávám dýchat, prdel stříhá pětku drát), únos princezny z Hory osudu, čili opět jatka.., a závěrečný krvavý tanec na hrobech, plný množství usekaných údů a hektolitrů temně rudé krve spolehlivě ukojí všechny milovníky filmového násilí... Hudba Basila Poledourise k filmu patří, stejně jako Nietzscheho citát na začátku. Dokonce si myslím že Basil stvořil nejlepší filmovou hudbu všech dob..