sona123

Zkraje to byla paráda - konečně vtipná (jak jinak - britská) komedie s úžasným námětem. Konec se na můj vkus ale docela pokazil. Vážná struna a romantika k tomu, proč až takto? Ale i tak to bylo příjemné zpestření a mohu doporučit.

Jasně, televizní. lehce slabomyslné, ale neměla jsem potřebu přepnout, vypnout, odejít. Film k želhlení či jiné bohulibé - a hrozně zábavné - činnosti.

Průměrný thriller, ve kterém nečekejme žádné překvapení, ale nudit se také nebudeme. Příjemně vybraní herci s Andy Garciou v titulní roli - jako psychoterapeut, který se sám musí vypořádat se svým traumatem na pozadí práce s novým pacientem.

Moc krásný film. Seymourek v hlavní roli, jako producet i režisér a kupodivu vůbec není přeseymourováno. Natočil velmi citlivý a civilní film, který je pro normální lidi - nebojí se odhalit špekatý pupek, vést přihlouplé dialogy, ukázat slabiny i každodenní strachy a nestydí se za to. Příběh zdánlivě banální a přece tak krásný a hřejivý. Je to kompaktní a na nic si to nehraje a to já ocením vždycky.

Příjemný televizní film mezi tou velkou záplavou amerických trháků na jedno brdo. Stará dobrá Janžurová, Brzobohatý, Zedníček...je to vtipné, kouká se na to se zájmem i sentimentem (a samo - při těch soudružkách a líčení idylky za totáče, nikdo nepracuje a všichni se náramně baví a mají se rádi - taky trochu s husí kůží). A navíc, je to ze života!

Tak jak tuhle minisérii nemusím a vůbec netuším, proč takový humbuk a proč se probůh Johnny něčemu takovému zaprodal, čtyřka se mi docela líbila - buď jsem si už na ty bláboly zvykla, nebo tomu hodně napomohla jako vždy bezvadná a krásná Penelope, každopádně ten příběh měl něco do sebe a líbily se mi všechny ty temné jeskyně a karibská scenérie a ponurost některých scén. Tedy - beru na milost, i když jednou a stačí a bohatě.

Nenápadný snímek, který učaruje a nevymizí z paměti se závěrečnými titulky. A přitom to není nijak zvlášť originální. Možná tkví kouzlo v pokoře, s jakou byla Pouť natočena, bezpochyby i ve stárnoucím Martinu Sheenovi, který umí být nerudný, ale i velmi emotivní a empatický. V krajině, která je zachycená na plátno. V opravdovosti a uvěřitelnosti, s jakou je příběh vyprávěn. Je to lidské.

Nebýt posledních asi 25 minut, jásala bych nadšením. Ale v momentě, kdy se kluci dostanou na ples, vrší autoři jednu trapnost na druhou, a to je škoda. Každopádně začátek byl báječný a celé to připomínalo Policejní akademii, což kdysi bylo až skoro za hranicí únosnosti, ale taky to byla doba, kdy divák zakopával o komedii na každém kroku. Dnes se jich už točí mnohem míň a jsou jaksi sofistikovanější - a někdy není od věci smát se ujetostem a banalitám. Jump street 21 je v tomto ohledu pohled zpátky, nejen co se týče staršího seriálu, ale i vzhledem k žánru. A vůbec to není špatné ohlédnutí a zavzpomínání.

Stará pohádka z vězeňského prostředí. Kvalitní, jak jsme zvyklí. Klasika, kterou je dobré znát. Nic víc, nic míň.

Ježíš, fuj, to byl hnusnej film. Někdy změna není k lepšímu. Někdy vyměníme menší zlo za ještě větší, aniž to tušíme. Někdy možná může být menší zlo, když dítě vyfotí pedofil, než když dospělý začne prznit, cíleně a vědomě, duši a psychiku dospívajícího. Některé zlo zastavit jde, ale proti mnohému je těžké se postavit, zejména, když se to děje v rodině a pod hlavičkou konání dobra. Postavit se proti tomu, komu všichni tleskají – a koho se vlastně všichni bojí. Často také ti, co jsou nejvíc morální, jsou nejhorší svině. Je těžké být v takové situaci mámou. To zlo se těžko poznává. A co se týče Snowtown, ten film je hnusný. Že to nebude pohádka v růžovém je jasné už od prvních vteřin. Ale že to bude až tak odporné, to jsem netušila. Kam se na Snowtown hrabou horory, tam je aspoň jasné, do čeho člověk jde a je to většinou nereálné – tady se divák dívá na něco, co se někde za rohem může opravdu odehrávat. A na to bohužel můj žaludek není. Takže byť je film kvalitní a má velkou výpovědní hodnotu, já tento naturalismus neunáším a o tom je i mé hodnocení.