Nocnismena

Je to jenom film, ale takovouhle bandu bych k Jupiteru neposlal.

Chybí tomu závěrečný psaný konec, tvůrci filmu asi neviděli český film Vrchní, prchni! Takhle by mohl vypadat: Jenny dostala za útěk další 3 roky, dva v minulosti trestaní stěhováci klavír neprodali, naučili se na něj hrát, nyní působí ve státní filharmonii. Spřátelený dozorce byl propuštěn a stal se vrchním na Labské boudě.

Na začátku filmu je zajímavé vykreslení indiánského života, líbí se mi to neustálé vtipkování a pohoda. Po odchytu obětí vyspělejším kmenem dostane děj krvavý spád až do závěrečné honičky lesem ve stylu "kolik smrtí znáš, tolikrát jsi Mayem". Zaslechl jsem i přesný kousek hudby pozdějšího Avatara (stejný autor).

Celý film se pro mě nesl v lehkém rytmu, je to i hudbou a občasnými hudebně-rytmickými vložkami (zemědělci v blátě, rytmus motyk, bubnování tesařů, skvělý závěrečný tanec s účinkováním herců) a několika vtípky (...mně to takhle vyhovuje). Poprvé jsem film viděl v televizi bez jakýchkoli předchozích informací, o režisérovi jsem nevěděl nic. Byl jsem uchvácen podáním slepého samuraje - blond vlasy, tiky v obličeji a šmajdání - říkal jsem si: to je Pan herec. Pak jsem si o filmu a režisérovi něco přečetl a shlédl jsem i Ve spárech Yakuzy a Achilles a želva - Takeshi Kitano nic nehrál - on takovej je!