Páně

Fujtajksl ! A to přiznávám, že jsem to neviděl celé. Strastiplná to zpověď.

Výborná hudba a pohanská atmosféra plus nehorázné béčkové úlety. Celkově o stupínek níž nežli Ohněm a mečem, ale přesto nepochybně zajímavá věc. Mimochodem český název je řádně zavádějící.

V tomhle díle je vše tak jak má být. Obrovské křižníky Impéria defilují za zvuků Imperiálního marše, lord Vader je zlý až mrazí. A co teprve kráčející tanky Impéria. Tohle se prostě musí.

V hierarchii Belmondových policejních rolí patří Strachu druhá pozice za neochvejně nejlepším a geniálním Profesionálem. Velice zdařilá věc, plná detektivních a také Belmondovských kaskadérských standardů. Hudba od Morriconeho zde není tak výrazná jako ve výše zmíněném díle, ale přesto slušná.

Fincher zná svoje řemeslo i noty dobře a velice správně se jich drží jako čert svého kopyta. Gone Girl by v klidu mohlo posloužit coby učebnice práce s divákem a jeho myšlenkami. Ví kdy má pošťouchnout, ví kdy má udeřit, ale hlavně ví kdy má jen naznačit a nechat pracovat představivost divákovu. Díky tomu všemu jsem si užil těchto 145 minut s gustem přímo labužnickým. Opravdu poctivá práce na poli psychologického dramatu, s otevřenými náhledy do partnerských soužití či podivných zákoutí mozkových. Nezbývá než zatleskat.

Pustil se na ledy nejtenší z tenkých. Natočil dílo jenž nemůže a nebude nikdy přijato jinak, nežli rozporuplně či rozpačitě. Přesto zůstává Malick mistrem nad mistry, neboť vjem, pocit i myšlenka v jeho podání jsou skvostem okamžiku. Budiž mu věčná sláva za to, že se vydal tam kam před ním podobným způsobem ještě nikdo. Aneb universum lásky, života a smíru na ploše 138 minut v úchvatně chlácholivém vizuálním spočinutí. Vítejte na hostině duší, kde hlavním chodem jsou abstraktní přesahy do všehomíra. Ikona zrození, Malick Bůh, film život. (počet odchozích během promítání: 3 )

Vychválené až do nebes nebo zatracené k průměrné šedi. Já se budu pohybovat někde mezi těmito okraji. Film skutečně hlavně díky Hanksovi má něco do sebe. Ovšem je tu opravdu velice nepěkně zvládnutý závěr, který působí značně rozpačitě. Na jednu stranu chápu snahu zdůraznit problém návratu do civilizace, na stranu druhou nechápu proč bylo toto utopeno v záplavě klišé a slzopudného patosu (proti kterému nic nemám, ale zde je to špatné). A přitom sekvence z ostrova jsou velice nadprůměrnou filmařinou, dokonalý závěr by tomu eventuelně přidal na lesku. Škoda.

Po celou dobu jsem se mrskal jako ryba na suchu a bojoval s abnormální chutí to vypnout a utnout to utrpení. Nový kabátek Titánům sluší asi tak jako Fiennesovi vizáž blackmetalového kmeta. Tohle je vážení přátelé nejryzejší ukázka lesku a bídy zámořské produkce. Perseus místo předpovídané smrti nakonec přeci jen dostal za zásluhy od tatíka Dia holku na krácení dlouhých večerů. Moc pěkné, tohle se povedlo. Leterrier je pánem kastrace a "Titáni 2010" jsou průserem desetiletí! A pak že na štíru se nedá jezdit.

Tento film není pouze o proklamované cestě ke slunci, ale především také o psychologii jednotlivých postav astronautů a vědců. O jejich společném dlouhodobém soužití v rámci jedné lodi. O jejich chybách které mouhou udělat, protože jsou "jen" lidé, i když tyto chyby mohou mít vskutku fatální dopad na celé lidstvo. Také o tom jak se sami dokážou srovnat s faktem, že jsou chybující a o rozhodnutích, které musejí učinit v kontextu přežití celého lidstva. Audiovizuální stránka filmu je bezchybná, v tomto lze před panem režisérem Boylem pouze uznale smeknout. Některé detailní momentky, ovšem s podstatným významem, lze nalézt po celou dobu filmu, jako drobné jednohubky pro pozorného diváka. Skvělý soundtrack od Johna Murphyho je skvěle padnoucí! To, že se většina děje odehrává spíše v interiérech vůbec nevadí, ale naopak zhušťuje psychologickou atmosféru. Cilian Murphy je skvělý herec a dokazuje svůj nadstandard. Ostaní zdatně sekundují. Čert vem občasné logické chybičky, roztávají v moří slunečního světla rychleji než sníh. Let me guess......surface of the sun? Tenhle film je skvost !

Nezávazný románek s příchutí již poznaného a přesto velice zábavný. Příběhová klasika s miliony nemrtvých či neživých nebo já vlastně nevím čím, ale tentokrát konečně i s poněkud mohutnějším finančním vichrem v plachtách. Žene se to dopředu aniž by vás to jakkoliv uráželo, byť to v podstatě scénu za scénou pouze vykrádá a vykrádá nebo občas zapůsobí opravdu hloupě. Těžko vlastně povědět v čem je skryt genius loci toho díla, snad v jeho atmosféře která se v jeho průběhu několikráte změní a to vždy jen ku spokojenosti mé osoby. Protentokrát nebudu nijak zlý, tohle se dá.