TheDarKnig

Divný film. První polovina je až na výjimky výborná, dokonalá čistě dialogová zábava, ale až dojde na kaskadéra Mikea a jeho kousek (mimochodem naprosto výborný Kurt Russel), všechno jde do háje. Druhá polovina je nudná, nedramatická, s unylými dialogy a akcí (i když asi to bylo schválně, no prostě to na mě nefungovalo) a závěr je sice do jisté míry zábavný, ale ne dostatečně. Škoda no. První část (třeba jen scéna jízdy kabrioletem) je prostě precizní a to ani nezmíním ten lap dance, který vytváří dýchací problémy.. Ups, tak jsem ho zmínil. 6/10.

Zcela funkční, extrémně zábavná záležitost pro ty, kdo pochopí, o co tu jde a přistoupí na pravidla nadmíru uhozené, brakové, cheesy, popkulturní, trash parodie na 80s horory. Absolutně každý tu dělá vše pro to, aby působil jako úplný dement a přes to člověka neznechutí a nepřestane bavit téměř nikdo. Ryan Murphy se zase předvádí, holomek. Do posledního dílu jsem si myslel, že vlastně na ději a na odhalení vraha mi ani trochu nezáleží, protože tu jde hlavně o ty jednotlivé nadsazené, over-the-top nebo často až retardované momenty, a bál jsem se, že to bude tak unylé a průměrné jako závěr nedávného televizního Scream, ale Ryan to udělal tak svěže a zábavně, že jsem si to užil přímo nadměrně. Chci 2. sezonu!

Nothing will make sense to your American ears, and you will doubt everything that we do, but in the end you will understand. Villeneuve jede! Objevil se přede mnou jako blesk z čistého nebe, který sebou přinesl návrat drsné, kanadsky studené detektivky, pak málem vypálil zrak i mozek mnohovrstevnatým a metaforickým Nepřítelem a teď přichází se svým příspěvkem k Drogové válce v Mexiku ve formě thrilleru. A že je to řádně těžkotonážní a podmanivý příspěvek, to už není žádné překvapení. Postava znovu dechberoucí (výkonem i vzhledem) Emily Blunt funguje jako návnada vhozená do říše nemilosrdných dravců a divák se s ní tak může pevně ztotožnit, protože se díky brutálně temné atmosféře a jen pomalému odkrývání stínů cítí podobně. Výborné metoda vyprávění příběhu, kdy může člověk spolu s hlavní postavou objevovat vše v stejný čas a postupně tak stejně jako jí, začne dávat smysl dění na obrazovce i jemu. A začne si uvědomovat, že tahle válka není ani trochu černobílá, ale nejtmavší šedá jaká jen může být. Hlavní zvrat filmu a celé jeho řešení není sice příliš nečekaný (hlavně pokud člověk viděl trailery), ale stále působí velmi uspokojivě. A závěrečné zúčtování opravdu zvýrazňuje morální ambivalenci i jakousi nedostatečnost všeho, o co je usilováno. Mimo výborné Emily si film jasně krade pro sebe hlavně Benicio del Toro, který dokáže přepínat od sympatického mentora k děsivému, vždy klidnému démonovi jako málokdo. A CIA archetyp arogantního agenta nad věcí zvládl Josh Brolin skoro stejně výborně. Oba ostřílení válečníci fungují pro nás i pro Alenku jako nejednoznační, ale (snad) spolehlivý průvodci šelmou drogového podsvětí. Kdo dokázal ale z této šelmy udělat opravdu nezapomenutelný, tísnivý, nekompromisní, atmosférický a depresivní 2hodinový výlet je kameraman Roger Deakins ve spojení s skladatelem Jóhannem Jóhannssonem. To co oba v bezchybném duetu audiovizálu předvádějí, podpořeni střídmým a funkčním střihem a prací se zvukem, je něco naprosto vyčerpávajícího a nádherného. Průlety kamery nad vyprahlou, nekonečnou pouští, jen čekající na to, aby pohltila kohokoliv, kdo se do ní odváží, průlety nad Juarezem, nejděsivějším městem na zemi (jakkoliv to už nemusí být v současnosti úplně aktuální), výborně zakomponované do celkové scény průjezdu ozbrojeného konvoje, která je z mého pohledu ta nejvypjatější, nejvygradovanější a nejatmosféričtější scéna min. za rok 2015, statické použití kamery při noření se vojenské jednotky do symbolického i doslovného moře temnoty, a mnoho jiných dokonalých záběrů (včetně nejlepšího využití infrared a nočního vidění za velmi dlouhou dobu - scéna v tunelech je skoro stejně perfektní jako scéna v Juarezu !!!) - to vše Deakinse přímo vystřeluje směrem k Oscaru, nebýt toho že si ho zase nejspíš ukradne Lubezki. A stejně tak Jóhanssona k jeho vlastní sošce, protože každou takovouto nádhernou, ponurou scénu ještě znepříjemňuje svým přímo žraločím využitím temných smyčců a ambientních zvuků a dunění, vytvářejících pocit, že se člověk dívá na vysušené, nemilosrdné a neodpouštějící peklo. A to peklo se dívá zpět na něho. Film roku. 10/10 PS: Ten soundtrack je opravdu hrozivě černočerný, ale přesto ho nejde přestat poslouchat!

Co se týče výpravnosti a technické propracovanosti filmu, opravdu nelze Polákům nic vytknout. Je vidět, že ta spousta sponzorů, kteří otravují svými logy na začátku filmu, se vyplatila. Člověk nemá vůbec žádný problém uvěřit, že ta Varšava, kterou mu ukazují, je opravdu Varšava válečná, brzy po úvodu dojde k velmi hezkému průjezdu kamery jednou takovou ulicí a rozpočet je opravdu vidět. A uvěřitelně to funguje i dál, když začne válečné peklo. Jistě, nemůžeme tady čekat nějaké opravdu velkolepé bitevní výjevy, ale o tom ani povstání nebylo. A je vidět, že co se výběru událostí a jejich průběhu týče, drželi se tvůrci znatelně jak nejblíže to šlo skutečnosti. Film tak podává velmi intenzivní, děsivě ponurou a syrovou ukázku toho, co dělá z lidmi válka. A opravdu divák není ani trochu šetřen, jakýkoliv horor se sotva může rovnat některým momentům, které se tehdy před desítkami let udály. A to jsou z nich zde použity jen zlomky, pro ušetření času i peněz. V tomto tedy na mě film zapůsobil v tom nejlepším světle jako krutá zpověď a také památník jedné z nejhorších událostí celé 2. světové války. A nevadilo ani příliš možná velké omlazení a také genderové vyvážení celé herecké skvadry, která nás zde provází. Popravdě ve všem tom hnusu a špíně bylo nakonec fajn dívat se na hezké lidi, dokonce i přes to, že jejich herecké schopnosti (hlavně pak ústřední postava mě první polovinu filmu docela otravovala) nebyly nikterak slavné, pak jak je začal scénář protahovat kanály a krvavým deštěm, už na nich ani moc nezáleželo. Stačilo, aby se tvářily všichni rezignovaně a smířeně s osudem a bylo to. Horší ale bylo, že po stránce dějové to skřípalo taky výrazně. Hlavní romantická linka se snažila tvářit někdy příliš osudově, někdy podivně romanticky, ale stejně bylo vidět, že je tam jaksi jen jako hnací motor pro posouvání postav dál Varšavou. Nic dalšího, většího vlastně v ději ani neexistuje. Vše je podřízeno jen obrazové galerii složené z těch nejdůležitějších momentů povstání. Nakonec jsem si ale říkal, proč ne, jestli tohle má být ten moderní památník pro nové generace Poláků, tak ať. Jenže režisér si navíc umyslil, že nejlepší bude, když toto obrazové muzeum přizpůsobí mladým ještě víc než jen skrze romantickou linku. A tak do filmu nacpal celou svou schizofrenickou vizi. Je tu syrovost, hnus, prach, zoufalství a náhle hups - naskočí slow-motion cool scéna s povstalci, ozbrojenými šátky přes tvář, jak z nějakého videoklipu anarchistické britské skupiny, a do toho ještě střih na taktéž slow-mo erotickou scénu. A takové věci se tu objevují často. Neříkám, že vše působilo přímo zle, některé pokusy byly dokonce příjemně artové, ale ta rozpolcenost mezi válečným bijákem a sexy teen romancí bila do očí až příliš. Když k tomu přidám ještě mírnou nespokojenost s tím dějem (ovšem líbí se mi představa, že Komasa to opravdu zamýšlel tak, jak jsem psal - a oba hlavní hrdinové byli vlastně jakýsi němí svědkové, kteří doprovázeli diváka cestou napříč tragédií) a hereckými výkony v první půli, vychází mi tak 6,5/10. V mnoha momentech to bylo ale výrazně výš, autenticita když funguje, funguje mrazivě.

UPDATE: Jdu na tři hvězdy, protože necítím absolutně ani kousek potřeby vidět ten film znovu. Čím víc jsem nad ním ty měsíce od premiéry přemýšlel, tím víc jsem se cítil znechucený a naštvaný. Těch hloupostí a logických nedodělků, ale hlavně kopírování, neoriginality a fanservisu tam bylo tolik, že to nemůže být nic jiného než čistý disneyovský kalkul, který se jim vyplatil (jim se v poslední době vyplácí téměř vše, zajímavá věc). Prostě takhle dál ne. Pokud to bude na stejné notě pokračovat, na celý nový vesmír se vykašlu. Snad aspoň Rogue One a jiné spinoffy budou stát za to. IIII Během předchozích 3 dnů jsem si v rámci příprav na návrat do universa po deseti letech prošel znovu všech 6 epizod ságy. Při této cestě jsem zjistil, že nová trilogie by byla výborná vícevrstvá celou galaxií ohraničená politická a válečná hra, kdyby se podařilo projevit větší invenci při vytváření základní osy, kolem které se celé to pletichaření točilo, a že stará trilogie naopak může svým sympaticky pohádkovým, jednoduchým přístupem k vyprávění, postaveném na správně vytvořených archetypech hrdinů, člověka i dnes ještě plně zaujmout. Od nové epizody jsem si tedy v koutku duše přál něco na pomezí obojího - správně zvládnutou nosnou linku osobní, s dobře napsanými postavami, chytrými dialogy, které by podepíraly vývoj postav a jeho uvěřitelnost pro diváka - tedy vlastně jakousi tu linku Rebelie/Odboje z původní trilogie a pak linii větší, vesmírnou - kde jde o rozhodování vedoucích figur o osudu Republiky/Impéria a posílání našich hrdinů jako katalyzátorů/povzbuzujícího faktoru pro větší masy armád za úkolem jakékoliv zápletky, která by se vymyslela. Tady zde na tomto je vidět, že mě ovlivnila jak stará, tak nová trilogie, každá po svém. Ale co mi chybělo a naneštěstí i teď stále chybí, je ta kombinace toho kvalitního z obou dvou. Osobní vývoj sympatických, funkčních postav i obřích galaktických potyček o osud universa. Už v trailerech, featurette videích i informacích jinde jsem si ale začal uvědomovat, že J. J. Abrams min. v tomto úvodu do plánované nové trilogie (a nového Disney SW vesmíru) moje přání nesplní a všechnu energii vrhne spolu s scénáristou Kasdanem do jakési renesance/restaurace povědomí o sáze, návratu k tomu, co je všeobecně dodnes milováno, nemá téměř žádný špatný ohlas (oproti čím dál hlasitějším křiklounům u nové trilogie, ať už jsou jejich počty jakékoliv), co stálo na vůbec úplném počátku celého toho vesmírného šílenství a fenoménu. Proto v trailerech přednášejí voiceovery vznosně o síle, o návratu domů, je silný důraz na rodové propojení, Millenium Falcon a to vše za krásné a hlavně povědomé Williamsovy hudby. Tah přímo na bránu celé generace. A vlastně i té generace nové (řekl bych hlavně nových dětí a teenagerů), která si možná z důvodů zastaralosti, ať už vyplývajícího z jiného přístupu k filmařině, jiného stylu hraní, ale i z kvality celkového vizuálu a v případě něčeho co se nazývá Hvězdné války, dnes už dost směšných akčních scén, jaksi nedokáže nebo nechce užívat Novou naději. Tady má upgrade všeho zmíněného. Upoutávky tedy upoutávaly pozornost na ten návrat ke kořenům, a vše ostatní tajily. Proto, a taky pro Abramsovu známou vlastnost utajování mnohého až do filmu, jsem měl až do samotné projekce přes to vše stále jistou naději, že je to od Disneyho opravdu jen velmi logicky zaměřená kampaň a že film bude mít v sobě mnohem víc, než se na první pohled zdálo. No, a... neměl. Kdybych teď měl jako protiklad k této další dlouhé grafomanské tapetě napsat stručně, přesně ve dvou slovech popis Epizody VII, napsal bych remake/restart. Restart pro mladé lidi, v hezčím kabátku, s hezčí akcí (hlavně tou leteckou, k pozemní, resp. hlavně šermířské se ještě dostanu), s hezčími postavami (věc vkusu a věc toho, co myslím v tomto případě pod slovem hezký - myslím všechno možné!), s roztomilejším robůtkem, se stylovějším Tatooine, zvaným Jakku apod. Remake (určitě ne remake v pravém slova smyslu, ale přesto, v mnoha ohledech, ano) pro staré lidi (Haha, to pěkně generalizuji, co. Jenže bych se nedivil, kdyby k tomu tak ty společnosti takto přistupovaly, k těm masám stáda, které potřebují udržet na svém a žádném jiném palouku). Ten spočívá v prakticky opravdu identickém přístupu k úvodnímu příběhu, s tím rozdílem, že protože je oproti Nové naději už teď jasné, že budou pokračování, je to celé otevřenější (Republika je tam, někde, kdesi, pro věc nostalgie vysílá proti na první pohled velmi nebezpečnému nástupci Impéria jenom skupinu odvážných a nebojácných nerd.. totiž letců, taky pár dobrodruhů a dalších osob, co nemají s profesionální armádou skoro nic společného, ale říkají si Odboj a oblékají se do oranžové! Hurá!) a nejednoznačnější. A taky proto, že je to Abrams, má to několik záhadných tajemství, nezodpovězených otázek, vágního vysvětlování atd. Vše bude logicky a chytře vysvětleno později... snad. Jinak je to opravdu New Hope Reloaded. A osobně si myslím, že to nebyl prostě tak dobrý nápad, jak se to mohlo zdát. Protože mě to vytrhávalo z jinak velmi dobrého příspěvku do SW universa. Jistě, když by se člověk chtěl v tom všem prohrabovat, i v ostatních věcech by se pár chyb mohlo zjevit (nové postavy kromě těch pár hlavních, které jsou napsány docela schopně, mají svůj daný vývoj a funguje mezi nimi interakce i chemie, nemají téměř žádný prostor, zjevují se jako různé skoro mytické stvoření, ale ve finále vyznějí dost do prázdna - jedna postava je pak využita přímo trestuhodně málo, pevně doufám, že bude možnost se objevit ještě později), ale celkově je děj vybudovaný jasně a bez nějakých hloupých záseků nebo kliček, Rey je silná ženská postava s nadějnými vyhlídkami do budoucna (co se jejího rozvoje týče - interakce s Hanem Solem i Falconem byly možná nejlepší části filmu), Finn splnil mé očekávání - je mnohem lepší než jak působil v trailerech, z pohledu jedněch poškozená jednotka, z pohledu druhých zoufalý, mírumilovný uklízeč a taky odlehčující element, BB-8 je roztomilý minimálně na úrovni R2-D2, a když se začnou zjevovat staré rachotiny a vykopávky, zapojí se do dění a velmi zdatně pomáhají s humorem a slovním špičkováním (což je další velmi povedená věc, ať už v režii kapitána Hana nebo Finna, Rey a jiných), člověku se objevuje ten šílený úsměv na tváři - tzv. face of absolute geekjoy. A ve vesmíru zavládne harmonie. Nebo taky ne. Protože se zjeví odněkud znovu další už ne tak jemný odkaz (obří vesmírná stanice - pevně doufám, že i tohle bude ještě vysvětleno) a děj nabere znovu až příliš familiární směr. Nicméně nechci říkat, i když ta litanie může tak působit, že by mi to vadilo až tak extrémně, abych kvůli tomu film okamžitě odsoudil. Protože to určitě ne, ale tvůrcům stačilo změnit jen pár věcí a mohlo to působit vše mnohem svěžeji a originálněji - o to tu jde. A když to tento scénář občas i udělá (ten zvrat byl ovšem výborný, kolega, který byl na filmu se mnou, zíral v tu chvíli na plátno naprosto vyděšeně a překvapeně - a i na mě to působilo právě tak.. jinak, jak jsem chtěl), dokáže tím věci i zkazit. Čímž se dostávám k tomu šermířství a celkové auře kolem Temné strany síly/Prvního řádu. Většinu času je budována správně zlověstně a tajemně, nejvyšší vůdce je obr, stormtroopeři střílejí bezbranné civilisty a dokážou se trefovat i do ozbrojených civilistů (!!), Tie Fightery jsou krásné bestie a Kylo Ren je vykonavatel se schopnostmi, které neměl snad ani Darth Vader. Kylo Ren je navíc mnohem živější, realističtější (nebo se o to aspoň tvůrci snaží) postava než pohádkový padouch Vader, jenže v druhé polovině filmu k tomu vývoji začnou používat pro postavu degradující postupy. A jakkoliv nemám nic proti tomu, že i padouch zde je chybující a ne úplně jistý svými schopnostmi, aby se dělo v jediném souboji na meče v celém filmu to, co se děje zde, no, nevím. Snad jen mohu zase říct, že to vše jsou jen náznaky něčeho, co se bude rozvíjet později. A takový je tento film. Náznaky, nostalgie, odkazy, otázky, tajemství. Vše podáváno celou dobu docela líbivě, ale jistá pachuť zůstane. Ale ach.. ta nostalgie ji přebíjí. Where is Wald... Luke Skywalker? 8/10 ( komentář víceméně negativní, ale to proto, že jsem se soustředil hlavně na ty věci, které mě zklamaly, zážitek ale až tak nezkazily, ovšem nic to nemění na faktu, že Abrams předvedl v restartu Star Treku o dost větší a lepší věci) :) PS: Soundtrack Williamse mimo hlavní motiv při klasickém létání písmenek, při titulcích a několika málo momentech docela nevýrazný. Chybí aspoň jeden opravdu výrazný motiv, který by zaujal. Snad při samostatném poslechu více vyplynou ty nuance a klady těch menších motivů. PPS: Vizuálně si člověk musí taky chvíli zvykat, logicky i oproti nové trilogii, ale jak jsem si zvykl, byl to rozhodně správný poměr praktických efektů, reálných scenérií a počítačových hrátek. Natáčení na film jistě taky pomohlo.

Audiovizuál obstojný i když si tvůrce možná vypomohl úplnou absencí mluvení, hudba zvolená asi logicky pro podpoření celé myšlenky, ale ne můj šálek čaje, herecky průměrné, ale tak nečekám nějaké zázraky, ne od cvičení z prvního ročníku. A plusem je, že byla zvolena správně sympatická slečna i správně odporný proletariát. Zajímalo by mě ale, zda ten thumbnail videa na Youtube zvolili autoři nebo to nechali Youtube. Protože pokud to byla první možnost, je to další nechutná ukázka nahánění shlédnutí, což je ovšem na druhou stranu docela běžná praktika tam, a vlastně i všude jinde. Ale stále to moc nepodporuji. Co se samotného děje a jeho významu týče, chvíli jsem si myslel, že to bude spíše něco komického nebo parodického, vzhledem k zvolenému průběhu krátkého příběhu, kopírujícímu postupy z toho určitého, velmi specifického druhu filmového průmyslu, ale nakonec se ukázalo, že je to myšleno všechno vážně. A nepomohl ani ten naprosto špatný až falešný úsměv, který předvedla milá dívka na konci a který evokoval, že to setkání možná přece jenom dopadlo za kamerou jinak než mělo vyplynout z názvu. A jakkoliv jsou tedy předsudky určitě v mnoha případech škodlivé a mohou způsobit různé těžkosti různým skupinám lidí, kašlat na ně je úplně je stejně hloupé, protože ne vždy jsou vystavěny na úplně vratkých nohách a i když je třeba možnost, že určitá skupina lidí může člověku způsobit o 10% častěji újmu než jiná, stále to je při převedení procent na počty většinou velké množství. Zajímavý pokus, ale víc než 5/10 nedám.

Celou hodinu filmu se jede pouští a stále to stoprocentně funguje. Tak se pozná dobrá režie i scénář. Zcela staromilský tvrdý westernový masomlýnek, těžící s parádně napsaných dialogových výměn (někdy ovšem působí možná až trochu moc knižně, film potřebuje trochu víc života, + jedna scéna trpěla celkovou nedůvěryhodností provedení) a správně rozmanité partičky kovbojů, jedoucích pro princeznu v nesnázích (Lili Simmons budu ještě dlouho brát kdekoliv, v čemkoliv, Banshee mě ovšem nepoznamenalo jen ní) krutou, nemilosrdnou divočinou, ve které někde, skrytí v horských průsmycích číhají degenerovaní potomci jeskynních lidí. A když v tomto filmu dojde na akci, není zde ani trochu stylovosti, hrdinských průpovídek a over-the-top výkonů, jen nekompromisní, brutální řezničina. Pomáhá tomuto pocitu i celkové audiovizuální ztvárnění, zcela civilní, skoro dokumentární kamera, mírný husí kůži navozující ambient a do toho kanibalové s kamennými kyji, vybíhající s travin. Mrazivé. Pár scén v závěru ale přece jen možná bylo zbytečně přehnaných. Jinak ale komorní, herecky zdatná prérijní výheň. Kurt Russel je pán! A Matthewa Foxe jsem skoro nepoznal, ale jeho arogantní pistolník je po Kurtovi nejzajímavější postava.

Snaživé řemeslo režijně zcela nezkušeného Edgertona, ale bez čehokoliv, co by opravdu tento film něčím vyšvihlo do první ligy. Postavy se ne vždy chovají zcela inteligentně, dialogy šustí papírem, zvraty nejsou až tak nepředvídatelné a hlavně nakonec ani nijak zajímavě vytvořené, atmosféru (při scénách "něco se stane/bude dít!") se snaží film budovat pomocí samoúčelné agresivní hudby, Jason Bateman je od počátku hrozně nechutný a měl by raději zůstat jen u těch komedií. Jiné emoce mu totiž moc nejdou. Po tom větším vychvalování jsem čekal něco mnohem víc sofistikovaného a hlavně i režijně lépe ukočírovaného. 6/10

Sterilně vypadající control-c, control-v film, bez jakékoliv přidané hodnoty, ale naopak s některými věcmi, které ho degradují na možná nejhorší Marvelovku vůbec. Tak například scénář nefunguje, dialogy působí nuceně papírově, humor je oproti takovému GoTG na zcela podřadném levelu. Heist se nedá snad ani nazvat heistem, kdokoliv tedy tenhle film bere jako další pokus Marvelu o obohacení žánrové pestrosti MCU, tak je prakticky úplně vedle. Nebo tedy s přivřením očí jde o heist, ale extrémně špatný. Paul Rudd je neurážející, ale nijaký, motivace stokrát viděné, Douglas nevyužitý, přesto si krade celý film, Evangeline tuctová, chemie mezi Paulem a ní neexistující, ale překvapivě jejich poslední scéna byla stejně docela fajn. Cokoliv s mravenci je v tomto filmu super, skoro bych řekl, že mravenci jsou tady nejlepší postavy. Nejhorší postava je rozhodně Peňa, za něho jsem se cítil trapně v každé scéně. Akce skoro žádná, a když, tak hnusná i po vizuální stránce, závěrečný souboj ale docela zábavný. Hudbu si nepamatuji. Obojí titulkové scény jsou lepší než celý film. 5/10

Obstojně zahrané vedlejší role, sem tam nějaký záblesk atmosféry, v první polovině zajímavé "znovu sbližování se" Jessicy a Kilgravea, výborný David Tennant, sympatická Krysten Ritter, fajn easter eggy na fakt, že se toto odehrává v větším vesmíru, schopnost epizod udržet moji pozornost i přes plíživé tempo, využití schopností Jessicy a Lukea asi tak ve dvou hezkých šarvátkách a min. jedné postelové scéně. No a teď bych chtěl napsat, že seriál ovšem nejvíce exceluje na samotném střetu dvou hlavních postav, Jessice a její snaze najít v životě pevnější bod v protikladu s tím, že nechce, aby ďábelský stalker využíval toho faktu k postupnému ničení všech těchto bodů. A že to je podané opravdu stylově, s mírnou komiksovou nadsázkou, přitom ale dost syrově a tvrdě, jak už to Netflix zvládl v Daredevilovi, s hezkým vizuálem, využitím toho, kam měl zřejmě už podle ladění úvodních titulků tento seriál směřovat - noiru a jeho propriet, s chytře napsaným scénářem, plně využívajícím možnosti, které naskytá Purple Man a jeho schopnosti, vygradovaný až do dechberoucího závěrečného souboje řekněme o mysl Hell's Kitchen, anebo třeba i tu záchranu svých přátel. Kdyby na místě tvůrce byl Drew Goddard jako v případě Daredevila, myslím si, že by to přesně takové bylo. Ale on tam není, protože Netflix či Marvel dal šanci další neznámé tváři, počkat, nebo to není až tak neznámá tvář? Ba ani méně známá? Ona je to scénáristka takového celosvětového fenoménu, stejně jako výborného obohacení kinematografie jako je Twilight sága? Ah, tak to chápu... Ne, nechápu, co je to u bohů Asgardu napadlo? Když už chtěli pro lepší ženštěji laděnou sérii nějakou ženu (což je určitě logické, to jim neberu), nemohli tomu hledání věnovat trochu víc péče? Nebo, když už ne, nemohli aspoň Melissu řekněme trochu víc hlídat... aby nevyplodila úplný bordel? Vždyť ten děj je tak nesoudržný, tak amatérsky, roztržitě stavěný, epizody nemají žádnou gradaci, chybí opravdové dobře provedené cliffhangery, někdy jsem měl pocit, že se ten děj doslova točí v kruzích - jé, chytili jsme ho, utekl, jé chytili jsme ho, utekl a k ničemu lepšímu za celou dobu série nedojde, opravdu tu zřejmě škodí to, že se už od první epizody celá série zaměřuje přímo na hlavní zápletku, mnohem více by sedělo v první polovině nějaké to řešení případů ala komiksová ALIAS a jenom postupné odhalování náznaků, že se jakýsi psychouš vrátil, což by se potvrdilo v druhé polovině, ale problém je také s tím, že přes to, jak parádně hlavně David hraje, je celá jeho role napsaná tak unyle a nudně, až hloupě, že nakonec nefunguje ani on. Vlastně se dá seriál opravdu rozdělit na plus mínus dvě poloviny, první je ještě jakžtakž fajn zábava, s postavami, které nemají úplně vymyté mozky, s Kilgravem, který ještě působí aspoň trochu jako seriózní a nebezpečný protivník. Pak přijde druhá, kdy postavy začnou mít neuvěřitelně vymyté mozky, teleportují se, kam se jim zlíbí (kde je scénář zrovna potřebuje), děje se plno samoúčelných kravin, dialogy znějí jak z Twilightu, tedy extrémně dementně, některé vedlejší postavy začnou být opravdu zbytečné a zřejmě se neví, co s nimi, podzápletky, které jako zřejmě měli nějak okořenit tu přímočarost děje, se jako ale opravdu naprosto rozpadnou nebo se vyvinou v hrozné zvratky, některé postavy berou drogy a vymyje jim to mozek ještě víc (opravdu, to se tam stane a je to debilní jako vše ostatní) a samotné finále je tedy asi logicky zcela neuspokojivé a navíc i tam se podařilo Melisse vnést pár scénáristických sraček. Dobrá práce, fakt. Nepamatuji si po jednom dni kromě pár scén, které byly už v traileru a velmi jsem se na ně těšil a vlastně jedna se povedla nakonec i v seriálu (policejní stanice) a samotného Davida Tennanta a některých jeho typických, na Whoviana jako jsem já, vždy funkčních kreací, vůbec nic. Jen to, že jsem celý poslední díl jen doufal v objevení se Matta Murdocka, a to bylo vše, o čem jsem poslední díl přemýšlel. Protože přemýšlet o tom, co se tam děje, to bych si neudělal. Mírně nad 5/10, abych mohl dát ještě tři hvězdy, protože stále to, milá Melisso, nebylo horší než Twilight. Sweet Christmas!