salalala

Pro Evropana asi nejpřijatelnější a nejméně agitační hollywoodský protirasistický film za poslední roky. Jednoznačně za to může Spike Lee, jehož režijní lehkost je obdivuhodná a způsob, jakým dokáže diváka během chvíle přenést do USA sedmdesátých let, je fascinující. Z toho tedy logicky vyplývá, že dobová atmosféra je naprosto dokonalá, kostýmy taktéž a celkové ladění, ač téma je hodně vážné, je vlastně takové lehké a hravé. Humoru tedy ve filmu moc není, a když už se tu objeví, je takový nenápadný a hodně černý. Ústřední příběh je absurdní sám o sobě a v dnešní době různých populistů, kteří působí přes strach, bohužel silně aktuální a dost důkladně ukazuje, jací lidé se k těmto představitelům a "hlásačům jediných pravd" připojují a fandí jim. I z hereckého hlediska jde o lahůdku, protože John David Washington jde ve stopách svého otce a hraje velice dobře, výborný je též Adam Driver, který patří k těm nejzajímavějším hercům své generace, v menší roli pak uhrane i Topher Grace a méně známý Paul Walter Hauser je jako buran excelentní. Jediné, co trochu kazí dojem, je lehce přetažená stopáž a samotný závěr sestávající z dokumentární pasáže z dnešních USA, což působí trochu prvoplánově, ale chápu, že Lee to tam vzhledem k současné situaci dát chtěl a musel. BlacKkKlansman je i přesto výborná podívaná, která je možná aktuálnější, než bychom sami chtěli. 80 %

Originální a zajímavý film, který určitě potěší ty, kteří hledají něco jiného, než je v běžné distribuci k vidění. Lanthimos natočil velice bizarní a svěží satiru na vztahy a absurditu totalitních společností, která se dá rozdělit na dvě poloviny. První je precizní, vychází ze skvělého nápadu, který těží prakticky na maximum, a i když některé věci zcela přesně nevysvětluje, vůbec to nevadí, protože celé universum seznamovacího sanatoria a jeho zaměstnanců i obyvatel je natolik svérázné, že celou dobu baví, navíc se ke všemu přidává velmi jemný, ale brutálně černý humor, který ale mnohým může dojít až zpětně. Druhá polovina už je o něco slabší, nemá takový spád, je trochu předvídatelná, i když má své momenty, není už ale tak originální. Překvapí na takhle divný film hvězdné obsazení, v němž jednoznačně vyniká civilní a "fotrovský" Colin Farrell, příliš pozadu pak nezůstává ani podobně civilní Rachel Weisz, ani ostatní ale nejsou o nic horší, jen nehrají tak výrazné role a jejich postavy jsou vesměs divnější než ty hlavní (zejména John C. Reilly a Ben Whishaw). Škoda, že snímek neskončí úplně uspokojivě a působí trochu prvoplánově a "lacině", protože de facto konec nemá, tudíž se o něm můžou vést sáhodlouhé diskuze, které ale asi nikam nepovedou. The Lobster je každopádně hodně zajímavý a netradiční film, který není pro každého a nejvíc mu škodí asi to, že někomu se může zdát extrémně nabubřelý a pozérský. 70 %

Další důkaz toho, že nejlepší žánrovky v současnosti vznikají mimo kina a je to dobře, protože takhle nekompromisní film by na plátnech v této podobě opravdu nemohl být. Evans od začátku ví, co a jak chce natočit a jde si přímočaře za tím. Diváka uchvátí depresivní a tajemnou atmosférou plíživého zla, které je někde okolo, zatím ale není specifikováno. Velmi obratně si pomáhá pomalým tempem, v dobrém slova smyslu nepříjemnou hudbou, špinavými exteriéry, nehostinným prostředím a dost dobře prokreslenou komunitou náboženské sekty, kde platí specifická pravidla a zákony. Lekačky tu sice nechybí, na těch ale film nestojí, a ačkoli jsou vydařené, tak zůstávají ve stínu brutální akce, nápadité kamery a některých záběrů, především ale v totální syrovosti, která se projeví hlavně v poslední půlhodině, kdy se snímek mění na gore / torture porn, u kterého slabší povahy asi budou odvracet zraky. V ústřední roli potěší minimalistický, ale strhující Dan Stevens, vedle kterého nelze přehlédnout ani Michaela Sheena, v závěru pak o sobě dává vědět i velmi dobrý Mark Lewis Jones. Některé vztahy tedy vznikají trochu náhodně a rychle, ony akční (myšleno čistě bojové) scény se do filmu zas tak nehodí a stopáž mohla být o dvacet minut kratší, dojem to ale nijak zásadně nekazí. Apostle je lahůdka pro fanoušky hororu a k jeho plnému docenění je určitě potřeba být zkušenějším divákem a rozhodně nečekat lacinou a nenáročnou podívanou. Opak je totiž pravdou. 75 %

M:I - Fallout a M:I - Rogue Nation dohromady tvoří de facto jeden dvoufilm, takže jejich hodnocení je dost podobné. McQuarrie získal obrovskou sebejistotu a akce je v šestce dál než v pětce, je skvěle fyzická a CGI na ní až na výjimky není příliš vidět a jejím vrcholem je fantastická, živelná a syrová bitka na záchodcích. Ani ostatní sekvence ale o moc nezaostávají, a i když někdy opět působí tím dojmem, že Cruise si chce dokázat, jaký je borec, nějak zvlášť to nevadí, ačkoli je toho někdy zbytečně moc. Akce je tu ale dost a dost a právě ona je tím stěžejním, na co film spoléhá, protože příběh je zbytečně překombinovaný, což je trochu paradoxní, protože většinou si diváci u podobných filmů stěžují, že je jednoduchý, v podstatě v každé scéně je nějaké šokující odhalení, že tahle postava není tahle postava, ale někdo úplně jiný, takže po chvíli už to působí trochu rušivě a hůř se v tom orientuje. Trochu překvapí i to, že McQuarrie vyloží karty na stůl brzy a záporáky odhalí skoro v polovině filmu, což trochu dojem kazí, na druhou stranu se ale divák může soustředit jen a pouze na onu precizní akci. Daní za podobné série je pak to, že opadá značná část napětí, protože vzhledem ke všem pravidlům zkrátka nelze mít o hlavní postavy strach. Cruise je v hlavní roli víceméně stejný a spoléhá na svůj um a to, že všechny scény dělá sám, výborným protihráčem mu tentokrát je Henry Cavill, jemuž tahle civilnější poloha sedí líp než ta supermanovská, ostatní už předvádí svůj standard, protože nemají tolik prostoru, v rámci možností ale samozřejmě výborná práce. Je pravda, že autor si mohl odpustit typická žánrová klišé, humor mu někdy úplně nefunguje a stopáž asi mohla být o něco kratší. Ve výsledku je ale nejlepším akčním blockbusterem roku a řadí se také k nejlepším dílům celé série. 80 %

Velmi příjemné překvapení a netradiční žánrovka, která určitě nesedne každému, což se projevuje i na místních hodnoceních. Aster jako by navazoval na podobné filmy ze sedmdesátých let a místo tun krve, laciné zápletky a lekaček se soustředí na pomalé tempo a plíživou, temnou a těžce znepokojující atmosféru, z níž je jasné, že se bude dít něco děsivého a ne úplně hezkého. U filmu platí i to, že čím méně toho divák ví předem, tím působivější je, protože skoro celou první hodinu to vypadá, že sleduje trochu temnější, pořád ale psychologické rodinné drama o ztrátě, posléze ale Aster přidává jemné náznaky toho, že půjde o něco horšího a dává si záležet na každém detailu. Vše pak vysvětlí v nečekaném závěru, který ovšem dává smysl a nepostrádá logická vysvětlení a rozhodně není klišovitý. Největší pozornost na sebe strhává Toni Collette, která je velmi dobrá, byť v emočně vypjatých scénách přehrává a žene emoce až do krajnosti, což trošku dojem kazí, za zmínku ale určitě stojí i Milly Shapiro, jejíž vzhled je hororový sám o sobě a do podobných žánrovek zcela zapadá. K dokonalosti pak chybí snad jen o něco kratší stopáž a vysvětlení některých nevyjasněných motivů, jinak jde opravdu o výbornou podívanou, jejíž český název je sice tuctový a změnitelný, na druhou stranu ale neprozradí, v čem by mohla spočívat pointa filmu, což originální Hereditary trochu naznačuje. 80 %

Čtyřicet let po premiéře sice původní Halloween trochu zastaral, pořád je to ale navýsost parádní podívaná, která má na míle daleko k dnešní podobě žánru. Je fascinující, že Carpenter v podstatě založil subžánr slasher filmem, v němž MINISPOILER zemřou jen čtyři lidé! KONEC MINISPOILERU. Od počátku vtáhne hutná a dusná atmosféra, kterou dotváří naprosto geniální minimalistický hudební motiv a nepříjemné Myersovo dýchání a hned první scéna, která je výtečně natočena ruční kamerou a tzv. z pohledu první osoby, dá tušit, že tady máme co dělat s něčím netradičním a dost děsivým. Vzhledem ke krátké stopáži se Carpenter nemá čas zdržovat nepodstatnými věcmi, ale přistupuje rovnou k těm zásadním a výtečně pracuje s tajemnou aurou Michaela Myerse, o němž nevíme zhola nic. A právě on je tou zdaleka nejzajímavější postavou, i když se musí nechat, že dr. Loomis je také hodně zajímavý a Laurie Strood je dost výrazná, což je v hororu ojedinělé. Jamie Lee Curtis je navíc výborná, stejně tak i Donald Pleasence a samozřejmě i Michael, jemuž zde na chvíli uvidíme i tvář. Na samotném konci tedy snímek trochu selhává v logice a chování postav a závěr není tak úderný, jak by asi bývalo potřeba, to ale tolik nevadí. Vytýkat navíc filmu mraky klišé je asi nefér, protože právě on je založil a ostatní tvůrci je začali používat. I po čtyřiceti letech tak má Halloween modernímu divákovi co nabídnout, jen je potřeba se smířit s tím, že zdaleka není tak krvavý a jeho tempo je hodně pomalé. 80 %

Nesmírně chytré sci-fi patří k tomu nejlepšímu, co Gilliam kdy natočil a zároveň je definicí jeho režijního stylu. Od začátku pohltí fascinující dystopickou a potemnělou atmosférou, v níž je kladen důraz na každý detail a svět budoucnosti tím pádem opravdu vypadá jako nehostinné místo, kde se nikomu nechce být. K tomu se přidávají ještě báječná hudba, z níž vyčnívá ústřední harmonikový motiv a naprosto fantastická výprava a kulisy, které jen dotvářejí celkovou neveselou vizuální stránku. Zmínit se pochopitelně musí i vynikající Bruce Willis a Madeleine Stowe a naprosto geniální Brad Pitt, který tu má k image hezounka hodně daleko. Samostatnou kapitolou pak je ústřední příběh, který je promyšlený, dává smysl a asi záměrně nabízí hned několik možných interpretací, proto je třeba vidět film vícekrát a ani v tom případě si nejsem jistý, zda ho lze interpretovat jednotlivě. Gilliam sice klade několik otázek a nedává na ně žádné odpovědi, jelikož ale příběh není v celém filmu nijak stěžejní a je na stejné úrovni jako technická stránka, vůbec to nevadí a naopak to pak v hlavě vrtá ještě o něco víc. K plnému počtu chybí jen kousek, nějaká emotivně silnější scéna, možná hlubší filozofie. Twelve Monkeys je každopádně (skoro) geniální sci-fi, která časem neztrácí nic na svém kouzlu a diváka zcela pohltí. 90 %

Ze všech celovečerních filmů skupiny Monty Python je The Meaning of Life o malinko nejslabší, což ale rozhodně neznamená špatný. Po výborném a typicky gilliamovském předfilmu následuje sled jednotlivých gagů a skečů, jejichž úroveň je silně nevyrovnaná a zcela záměrně osciluje mezi genialitou a trapností. A to je v podstatě definice celého filmu, protože se v něm toho tolik nestane a pythoni jím reagují asi na všeobecný úpadek humoru, který je jen vulgární a prvoplánový, v čemž je tedy dost nadčasový a i dnes působí jako parodie na laciné komedie. Nechybí tu ani bravurní Gilliamovy animace a pochopitelně i typické "výkony" všech členů, mezi nimiž tedy nepřekvapivě vyniká John Cleese. K jednoznačně nejlepším scénkám patří muzikálové číslo Every Sperm Is Sacred, absurdní pasáž z armády, která vyvrcholí v zákopech, samozřejmě i pan Creozot, jehož zvracení je nechutné i vtipné zároveň a zapomenout nesmíme na závěrečnou scénku se Smrtí, která je výborně vypointovaná, vymyšlená i zrealizovaná. Film ale obsahuje i mnoho slabších momentů, jejichž význam není úplně jasný, není jich ale naštěstí tolik, aby to kazilo celkový dojem. Sečteno a podtrženo je tak Monty Python’s The Meaning of Life určen primárně fandům legendární humoristické skupiny, protože je závěrečným slovem a tečkou (nebo snad vykřičníkem?) za jejich bohatou tvorbou. 80 %

Zcela tuctové a ne moc zajímavé indie drama o dospívání, prvních láskách, hledání svého místa ve světě a touze někam patřit. Greta Gerwig spoléhá na jistotu a ničím nepřekvapí, což je na jednu stranu asi dobře, na tu druhou by ale trochu odvahy neškodilo. Celý film plyne v jednom tempu, po celou dobu nestrhne a nenabídne jedinou silnější scénu, která by vyčnívala. Tím pádem ale příběh titulní, místy dost protivné a nerozhodné hrdinky drží u sebe, je konzistentní a víceméně dává smysl a působí naprosto přirozeně. Jinak ale nic moc nezaujme, protože podobné zápletky jsme viděli už mockrát a mnohdy lépe zpracované. Lady Bird tak jednoznačně vyniká hereckými výkony, jimž kraluje suverénní Saoirse Ronan, která hraje fantasticky a je to jen ona, kdo drží svou hrdinku na hranici sympatií. Mimo ni už pak více zaujmou jen Laurie Metcalf a Lucas Hedges. Výsledku výrazně pomáhá i krátká stopáž, v níž je jen to nejpodstatnější a úplně chybí jakákoli vata, což je jedině dobře. Lady Bird je tedy poměrně příjemná žánrovka, která ale není tak výrazná, jak bychom po přečtení všech cen, které získala, nebo na ně byla nominována, čekali. Pravdou ale je, že nebýt výborného výkonu Ronan, hodnocení by bylo možná ještě o hvězdičku horší. 60 %

Ne nadarmo se říká, že Apokalypsa není film o Vitenamu, nýbrž že TO JE VIETNAM. Ve svém majstrštyku předvedl Coppola něco naprosto fascinujícího a diváka nechává nahlédnout do hlubin šílenství a samotného pekla. Od počátku uhrane temnou atmosférou a pomalým až meditativním tempem, které se plíživě zavrtává do divákovy mysli, a ten tak pochopí, že každý má své temné stránky a extrémní situace je spouštějí. Apokalypsa je film plný ikonických scén, rozhodně to ale není jen o nich, a i když vlastně nemá souvislý děj, je nesmírně působivá a donutí k zamyšlení o tom, jaký smysl mají všechny války. Coppola je tu v naprosté formě a servíruje jeden silný moment za druhým, aby došel na naprostý vrchol v podobě sekvence z Kurtzova tábora, která je tak famózně nasnímaná (Brandova nadváha paradoxně filmu pomohla, protože jeho zabírání v pološeru z něj dělá až nadpozemskou bytost), nastříhaná a zrealizovaná, až to bere dech. Fascinující je i kontrast scén naprosto absurdních (bohoslužba uprostřed plného útoku, snaha o surfování uprostřed plné palby), které se dějí jako by mimochodem, ale plně sem sednou. K tomu se přidávají famózní výkony Sheena, Duvalla, mladého Fishburnea a geniální Brando. K celkovému dojmu přispívá i fantasticky zvolený soundtrack. Je pravda, že redux verze je opravdu hodně dlouhá a některé scény film nikam neposouvají, v tomto případě ale musím udělat výjimku a plný počet stejně dát, protože tak silný dojem jsem neměl z žádného filmu už dlouho. 100 %