Platom

Nejlepší romantický film, jaký jsem kdy viděl!

Tak kde začít? Toť otázka... Asi to pro tentokrát vezmu hezky od konce a začnu u toho, jaké jsem kultovnímu akčnímu sci-fi Predátor dal hodnocení... Bylo to celých 5 hvězdiček, bez váhání, bez okolků a se vší soudností a objektivitou. Když už jsem tedy zmínil hodnocení, rád bych tento svůj počin obhájil... Pokud mám psát o filmu, jakým je Predátor, vím, že to nebude jen tak ledajaké psaní, jelikož právě Predátor je pro mě kus mého já. Jako jeden z mála filmů si ho mohu pustit ještě za 40 let a nesmát se speciálním efektům. Film o vetřelci - lovci z vesmíru není nadčasový, ani zastaralý, je prostě přítomný a to ať už v jakékoli době. Jeho atmosféra osloví i v dnešní tvrdé konkurenci v podobě počítačových triků. Neznám žádný jiný film, který by mě neomrzel ani po desítkách shlédnutí, neznám žádný jiný film, u kterého bych dokázal odcitovat více hlášek, než právě u Predátora. Přesně nedokážu říct, čím si u mě tuto oblibu film vysloužil, ale není to tím, že si nejsem jistý kvalitami filmu, je to tím, že film jich v sobě skrývá tolik, že nedokáži analyzovat v čem tkví jeho síla... Poprvé jsem Predátora viděl jako 6ti leté dítě na starém videu (v té době bylo ovšem velice nové) a 100x přehrávané VHS a už tehdy mě učaroval. Mimozemšťan s obrovskou silou, žádným slitováním, moderní výbavou, ukrytý ve hvozdech deštného pralesa proti nejdrsnějšímu vojínovi, co se kdy na stříbrném plátně proháněl... Co si myslíte, že provede s 6ti letým dítětem, když uvidí Arnolda Schwarzeneggera, žvýkajicího doutník, oháklého do woodland maskáčů a na koleni vyrobené taktické vestičce, ala šila mi jí máti, napumpované pracky svírajicí M16 s granátometem a pustošící panenskou přírodu ve snaze dostat nepřítele z hlubin vesmíru a předvést mu tak, kdo je tady pánem? No, od té doby jsem viděl tuto ódu na prales, svaly, testosteron a mimozemské civilizace nesčetněkrát a ještě mě neomrzela... Tak si to přeberte jak chcete, ale do Predátora se mi neserte!!! :)

Je středeční dopoledne, 23. června roku 2010 a já právě píši komentář ke svému historicky prvnímu komentovanému filmu. Musím uznat, že jsem se dlouho rozmýšlel nad tím, kterému skvostu tento titul přiřknu. Ano, mohl jsem začít bezmyšlenkovitě komentovat a komentovat a zase jen komentovat cokoli, přesně tak, abych si nasyslil co nejvíce komentářů, ale to já neudělal. Na tuto možnost jsem čekal velice dlouho a tak si ji také náležitě užiji. Vybraný skvost je právě Into the Wild - Útěk do divočiny, který má své pevné místo v mých TOP 10. Matně si vzpomínám, na čem jsem to byl tenkrát v kině, ale trailer na Into the Wild si pamatuji dokonale. Už pouhý trailer byl pro mě nevšedním zážitkem, úderná a gradující hudba, skvělý střih, záběry nespoutané divočiny... přesně takový trailer, po jehož shlédnutí sedíte s otevřenou pusou a v duchu si říkáte "tak na to půjdu!".A opravdu se tak stalo, uběhlo pár měsíců a já seděl na Into the Wild v kině a od začátku do konce se neskutečně bavil. Absolutně mi nevadila dlouhá stopáž filmu, která je vyvažována slušnou dávkou pohodové muziky, sem tam nějakou akčnější scénou, trochou té romantické linie, ale hlavně, nespoutané divočiny a absolutní svobody. Nevím proč, nejspíš mám v sobě také kousek Christophera McCandlesse, nebo-li člověka nespokojeného s dnešní dobou, dychtícího celým svým srdcem, odpoutat se od povinností tohoto světa a žít si po svém, ale s hlavním hrdinou se v mnoha názorech ztotožňuji. Bohužel mi chybí velká dávka odvahy a také trocha naivity a právě proto se u tohoto filmu cítím i já svobodný, cítím, že Chris podstupuje svou cestu za všechny snílky, za všechny ty, kteří by se rádi vzepřeli zaběhnutému systému a já mu fandil z celého svého zamřížovaného nitra... Abych to tedy shrnul, pro mě osobně je tento skvost něco víc, než jen film a Sean Penn na mě v režisérské stoličce udělal veliký dojem. Dokázal si bravurně poradit s námětem dle skutečné události a mě nezbývá nic jiného, než utřít slzu z oka a zatleskat. Útěk do divočiny mě hluboce zasáhl a já po každém jeho shlédnutí mám chuť vydat se vstříc náruči přírodních krás, pryč od rychlého tempa města a tak to má být. Děkuji za tento pocit a děkuji krásným hodnocením 5*.

Nolan opět vytvořil neskutečně velkolepou filmařskou krasojízdu, která na každý pád stojí za vidění. Z mého pohledu mi připadal Inception jako nepřekonatelné dílo. Vrchol režisérské fantazie převedený z hlavy na papír a z papíru do filmu. Nevěřil jsem tomu, že se dá tak mistrovské dílo ještě něčím překonat. Stalo se... Interstellar je v začátcích pomalejší, seznamuje diváka s postavami, tak aby mu později nebyly lhostejné, což se mu daří znamenitě, připravuje půdu pro rozpracovaný příběh a pomalu nasazuje své tempo, aby se v druhé polovině filmu mohla rozehrát grandiózní symfonie propracovaná do těch nejmenších detailů. Závěr filmu je strhujícím zážitkem, který podkresluje další Zimmerova epická hudba(malinko podobná s hudbou ve filmu Gattaca, která byla taktéž výborná). Po skončení filmu je divák zaražen do sedadla a nevěřícně hledí na plátno, tázající se sám sebe, s čím Nolan přijde příště. Matthew McConaughey stoupá (i díky tomuto filmu) v mých očích na pomyslném hereckém žebříčku čím dál tím výše, ale nutno podotknut, že všichni herci byli výborní a já si již neumím představit film od Nolana bez herecké účasti Michaela Caine. Sečteno podtrženo, tohle musím vidět v blízké době ještě jednou, abych si pořádně vychutnal znamenité detaily a mohl se znovu ponořit do takřka tří hodin adrenalinem překypující ryzí filmařské práce. Klobouk dolů, pane Nolane... Kdybych mohl, přidám ještě jednu hvězdičku, protože plný počet je v tomto případě málo.