yansyc

První a možná poslední "seriózní" slasher, který je, na rozdíl od té následující vlny klonů, místy i pěkně děsivý.

Krajní meze na amfetaminech.

Pocta autorům nové vlny klasické sci-fi.

V prvé řadě, Taking Woodstock není hudebním filmem, hraným dokumentem či biografií kohokoliv z organizátorů festivalu. To abyste se nenechali napálit značkou “Woodstock“ v názvu filmu jako mnozí z hodnotících. Film je především o nádheré atmosféře, která se pozvolna buduje a transformuje poklidné městečko Bethel v obří mraveniště plné dělníků, zásobovačů, promotérů, květinových dětí, kteří svými auty zasekávají všechny příjezdové cesty a o jedné úchvatné halucinogenní scéně z průbehu samotného festivalu. To všechno, aniž byste viděli zakrákat Joplinku nebo kytaru Jimiho Hendrixe, se odehrává na pozadí příběhu Elliota Tibera. Ve filmu působí trochu zbytečně postava Billyho (Emile Hirsch). Dále mi nesedí herecký projev Jonathana Groffa, který se snaží M. Langa, hlavního organizátora festivalu, až příliš napodobit a výsledný projev je nepřirozený. I když taková “Procházka po Měsíci“ se mi líbila víc, zůstává i Taking Woodstock velice příjemným americkým nezávislým filmem přímo vhodným pro letní srpnovou noc. Jedním z takových, ve kterých se toho moc neděje, jen se necháváte unášet atmosférou.

Pearl Jam Twenty, šikovně pojmenovaný a brilantně natočený dokumentární film, mapuje dvacetiletou historii jednoho z dnes už rockových pionýrů a oddané stálice seattleské hudební scény, která se začala organizovat ve druhé polovině osumdesátých let. Na začátku filmu Crowe popisuje jeho setkání, fascinaci a poselství žánru grunge s celou jeho generací lidí, kteří tomuto životnímu stylu podlehli. Nejvděčnějším subjektem k interview je v dokumentu kytarista Stone Gossard, který s baskytarystou Jeffem Amentem skupinu založili po rozpadu kapely Mother Love Bone. Dalším středobodem filmu je samozřejmě zpěvák Eddie Vedder. Líbilo se mi, jakým způsobem je snímek místy až hluboce psychologický. Zachycuje zejména emoce a křehkou, tajuplnou osobnost Eddieho Veddera, její vývoj v kontextu s událostmi v kapele, během koncertů i v osobním životě. Nechybí ani zábavné momenty, např. zašantročená cena Grammy nebo úryvky z archivních rozhlasových pořadů, tak ani nezapomenutelné koncertní okamžiky. Vyzdvihnu skladby “Better Man“a “Crown of Thorns.“ Zatímco éra vytahaných košil a roztrhaných džínsů skončila v roce devadesátčtyři smrtí Kurta Cobaina, Pearl Jam hrají dál. A točí se dál i filmy, které nám významné mezníky rockové historie představují, a to je jenom dobře. PJT mi potvrdil, že opravdu kvalitní hudební film dokáže natočit jen znamenitý režisér, scénárista, rockový fanoušek a žurnalista v jedné osobě, Cameron Crowe.

Jack je stárnoucí hippie, který své radikální ideály přenáší i na svou rodinu, třináctiletou dceru Rose. Ostrov samoty měl potenciál dobrého filmu, byl však zpackán zejména špatným scénářem a chatrnou režií. Způsob vyprávění a plynutí děje je nudné. Nezachránili to ani herecké výkony D.D-L, na kterém snímek stojí především. Z dialogů nejsou cítit emoce, atmosféra chybí, chování většiny postav bylo zvláštní, někdy až nesmyslné. Nicméně námět filmu je zajímavý a tématicky mně blízký. Jeho realizace se ale moc nepovedla.

Jestliže platí pravidlo: „Čím méně toho o nějakém filmu víte, tím více si ho při jeho shlédnutí užijete,“ tak pro Inception to platí tuplem. Jako první bych chtěl pochválit audiovizuální stránku a způsob jakým se doplňují vizuální a hudební motivy. Film má vynikající soundtrack a atmosféru. Scénář je chytrý, poměrně stručný a rychle odsýpá. Vyžaduje však notnou dávku pozornosti při čtení úplně všech dialogů. To není pro komerční blockbustery zrovna typické. Dále se mi líbí a fantazii dodává fakt, že nevíte nic o technologiích ani o době, ve které se film odehrává. Mnoho lidí tvrdí, že příběh je jednoduchý na pochopení a všechen humbuk je jen na oko. Ano základní premisa filmu je prostá. Ovšem interpretační eventuality, které vyvstanou po jeho shlédnutí, vám nedovolí vidět příběh pouze v jedné barvě, ledaže by vám pan Nolan úspěšně vnuknul myšlenku.