Peabody

Ani bych neřekl, že je to guláš, je to spíše dort, ovšem od pejska a kočičky. Taky by se dalo říci, že je to postmoderní, což se dá říci o všem, o věcech dobrých, zajímavých, i o tom, co je jenom blbé a vydatně se tváří že jako je něco. Tot je podle mne ten druhý případ. Mix barev uvedených Kodakem, zoufale se potácejícího Mejly (čí to byl proboha nápad?), Dagmar Ďáskové s Aňou, Jana |Svěráka ve společnosti Viléma Rubeše, pokud se nemýlím, Adélky G (ještě že Agáta Hanychová byla moc malá, jinak by se tam velice hodila a FR by ji jistě režijně zvládl levou), . Děsivý jakoscénář dvou homogenních tvůrců, obvykle rozbitá jakorežie, kostýmy ve stylu Eliška má ráda divočinu (i když paní Pecharová jinak umí), No a přidá se trocu odvaru Zvětšeniny, aby si intoši přišli na své a mohli to mediálně zviditelnit, je možno se odkázat i na Davida Lynche, tomu taky skoro nikdo nerozumí. Panáčkova poznámka o narcisovi bez talentu je docela přesná. Nejlepší byl když v roce 1979 vystřihl malého a roztomilého chlapečíčka Julia Fučíka, to byla bomba. Nebo bombička? Asi bych to nazval Jak je zbytečné míti Filipa.

Wayne je dobrý, to uznávám, ale zajímalo by mne, kde Lana Turner, která na loď v jednom záběru přichází - zdá se mi - s jediným kufříčkem zvícím tak 25*40 * 15 cm, bere potom oblečení, protože snad ani v jednom záběru nemá stejné, a zejména kde je na vojenské lodí ukryt kadeřník, který jí dělá hlavu. I když nepopírám, že svetříky vyplňuje dobře. Chybí mi taky trochu napětí mezí ní a Waynem, nějak se mi nezdá, že by mezi nimi cokoli zajiskřilo. Zejména ona to hraje jako své obvykle cynicky chladné ženy, což jí šlo dobře, ale tady se mi nezdá dobře obsazená. JInak je to hromada hollywoodských klišé, remcající, ale poctivý a pracovitý a tedy později napravený námořník, nešťastník, který se obětuje za přehrávání jak u ochotníků v horní dolní, padouch padouchovič atd atd. A taky nevím, proč když Mořská honička, tak se tam déle řeže a štípá dříví než bojuje na moři.

Jeden z nejzábavnějších filmů poslední doby, dejte o něm vědět známým, jinak je riziko, že jim unikne, protože promo je až pod tím psem s nejdelšíma ušima na děsném plakátu. Navíc film o filmu, což mám rád, Vůbec si nemyslím, že je o ukřivděnou výpoveď a ani se nemyslím, že jde o posmívání se lidem z knihy o rekordech. Ovšem u některých je brát vážně je podle mne nemožné a člověku to opravdu koutky trhá. Zvláštní Sedláčkova poetika, podobně jako v Mužích, mně sedí, tady navíc by mohli diváci přijít na tu malou sbírku kuriozit a jejich ještě kurioznějších autorů. Jako vždy si RS nechává určitý odstup od herců i neherců, jako vždy jsou některé scény skvělé a některé mne nechávají mírně mimo, ale celkově je to rozkošné. Jeho oblíbená suita herců je mírně doplněna, čtyři hlavní postavy mají dostatek místa a údajně dopsaný příběh docela drží pohromadě, i když někdy jsou jejich řečové scény (i to se děje v ostatnách filmech RS) trochu jen verbálním cvičením. Nebo je to hra na to kolik ještě divák unese. Figurky a reálky jsou většinou dobré, i když spíše si člověk pamatuje herce hrající kuriozitky než reálné kuriozitky - Taclík velryba v kašně a Chmela z očí do očí blábolící Pleslovi svá vázaná stébla pšenice jsou nezapomenutelní, za zmínku stojí již druhé extempore významného kampanologa TD, tentokrát i s epizodou mimickou (že by potřetí pronesl slovo?). . Jedinou hvězdičku srážím za zvuk, místy opravdu nebylo na premiéře rozumět a u některých scén to byla moc škoda. A musím zmínit pro mne dokonalý timing ledňáčka říčního. To, že místy divák neví, co je a co není product placement a který je reálný a který ne je podle mne součást hry a je to zcela OK. Celkově velice dobrý film, který by si zasloužil jak větší rozpočet a kterému přeji solidní odezvu diváků, kteří se mají čím pobavit, ať už se budou chtít smát šílencům před kamerou, zoufalcům za kamerou, nebo sobě samotným.

Smutenka smutenka hned pro několik dobrých jmen, která zjevně potřebovala rychle vydělat na nové střešní okno, protože začala doba dešťů. Marek Epstein, pro mne velký talent, tady vyplodil telenovelu nic moc a jehla ho jistě v prstech hodně hodně pálila, Marek Eben sice roztomile rapuje, ale nevím, jestli viděl, k čemu to bude přilepeno. No a pan režisér Smyczek tentokrát nedokázal vylepšit nic moc scénář, neměl čas vytvořit svou obvyklou poetiku a s částí výsledku práce castingu zjevně ani on nedokázal nic. Srovnání, které se zde objevilo - s Bylo nás pět - je podle mne kulhající na obě nohy - tam byl Oldřich Navrátil ve své životní roli, tady dost trapně stříhá chlípníka (v tom s velkým Ch hrál taky a taky byl lepší). Tam Adam a Sandra Novákovi excelovali, tady pan Pšenička sice nyvě kouká / úsměvně se šklebí do kamery, ale herectví nějak nepotkal (což jistě nevylučuje, že si ho dívenky vylepí a zakryjí tím Lunetiky starší ségry). Část herců nemá co hrát a dává to najevo (Javorský, jinak vynikající herec, Lenka Vlasáková ve dvouroli dvou leklých ryb, Simona Babčáková, kterou ani nepustili na dráhu, Dana Syslová jako důchodkyně uvadlice, Jan Hartl, taky herec par excellence, Klára Sedláčková, která musí jenom poulit oči a lepit se na vše co má kalhoty, atd atd.) Ubránil se Arnošt Goldflam, ale on neměl na rozdíl od jiných dvě věty každých 40 minut, ale v jednom díle větší plochu, které vcelku využil. No a především a snad jediná má dávná láska Libuška Šafránková, která parádně vyšila sice už ne princeznu, ale zato skvostnou matku blbku, která komanduje a deptá celé okolí s pocitem, jaké dobro koná. Facka sedla. Romance předvídatelná, čitelná a prostinká s pokusem o jako ohrožení hepáče v posledním díle, naivním jak zrada v klasické operetě. Ještě tam prokmitne několik seriálových šlapek (tím míním jen povrch nic uvnitř, i když povrch je někdy pěkný), Co vůbec nechápu a u pana Smyczka to vidím snad poprvé, je minutí se prostředím. Pošta tu není (to Čapkovy pošťácké věci jsou opravdu o poště) nic než pouhopouhá kulisa, nic pošťáckého jsem si nevšiml, kdyby to byla pobočka banky, stačí ve scénáři udělat Zaměnit vše a bude se hledat bankovní product placement a i to přepadení by se mohlo nechat. Zbyly jen roznašečské kilometry, ty trochu koloritu měly. Zahradnice sice byla koukatelná, ale to už dílko nezachránilo.

Dodnes považuji sérii detektivek s Michalem Exnerem za jednu z nejlepších, která v české literatuře vůbec vznikla. Filmový osud je docela zvláštní, ačkoli to volá po sérii, nikdo nikdy nehrál Exnera dvakrát. Celkem vím o pěti zpracování s pěti herci ani v TV nevznikl seriál Exner (Oprava, v tomto století ano, v Michalem Dlouhým, který není špatný Exner). Jiří Vala to začal docela slušně v Pokladu byzantského kupce (1966, režie Ivo Novák), sice mu trochu podle mne schází Exnerova elegance, ale jinak jde a Gabi Vránová tam střihla rozkošnou blběnku a mezi ní a Exnerem to jiskří slušně, to se v šedesátých smělo. Následovala televizní Bláznova smrt, kde Exnera hraje typově podle mne také dobře Petr Kostka, elegance by být mohla, ale pan režiisér Zdeněk Kubeček z toho udělal neuvěřitelně utahanou záležitost, která navíc v roce 1973, velmi tuhé normalizace, nemohla mít žádné sexuální náznaky (ostatně nápadně elegantní oblečení taky ne), že by soudruh kapitán vyjížděl po Táně Fischeorvé nepřipadalo v úvahu a Regina Rázlová taky nic nezachránila. Navíc obsazení nejtužšího stranického jádra Prokoš Vicena Švorc poněkud sráží atmosféru. Pak je opět filmový Čas pracuje pro vraha, 1979, kde herecky skvěle i typově slušně (jenom mu chybí exnerovská chuť po hezkých dívkách) Exnera zahrál František Němec, ovšem jednak režíroval Jiří Hanibal, což nedává mnoho šanci, ale zejména Exner se ze zcela nepochopitelných důvodů jmenuje Marha (také kapitán). Asi by to chtělo nějakého pamětníka, protože to je zjevný produkt schvalovacích barrandovských šibřinek té doby. Zřejmě se Exner nehodil (ostatně on nikdy nebyl dost socialisticko kriminalistický jako hoši příslušníci ze seriálů nebo jako Slávek Jandák. Jiří Kodet mi osobně sedí jako Exner nejlépe (zejména elegance, tak ty dívenky, to se obojí v roce 1982 už mohlo), ale režijně je to utahané až běda a hlavně kolem Kodeta chybí herci partneři. Jan Schmidt obsadil sice stranicky ukázněnou partu (Zounar, Čáp, Mareš, Hardt), jenže oni šmrnc nemají. Karel Augusta už to nezachrání, Nicméně exnerovské hlášky tu jsou "Panebože, on to našel! To s ním zase nebude k vydržení!" "Tak si to shrneme". Poslední mně známý Exner pak je Karel Heřmánek v režii Jana Prokopa, 1985, ale to je zatím někde v TV archivech, moc sháním Dialogy pro klarinet, cimbál a bicí. No sehnal jsem je a je to hrozně špatné, jakkoli KH by mohl být Exner docela zajímavý.

potvrzení známé pravdy že když se při natáčení sejdou kamarádi a známí, každý si něco zahraje (jirka dědeček ad.) a válejí se smíchy, divák tak obvykle nečiní. Když vzpomenu na Eine Kleine Jazzmusik a tehdejší citlivou práci paní režisérky, poněkud mi běhá mráz po zádech nemluvě o pocitech děsu (doporučuji si pustit Bože, jak hluboko jsem klesla).

Tak já bych řekl, že tady ani nejde tak o kritiku bulváru, to by jistě šlo udělat lépe, ale o instruktážní video k Justově Slovníku floskulí..., který každému, kdo má rád češtinu doporučuji. Jednou z nich řečeno, je tohle hlavně o jazyku a pajazyku, který náš jazyk zamořuje a který zejména Martin Dejdar (není majitel Bulváru, je šéfredaktor) krásně vychutnává, neustále je "o tom", je "in", onlajn a ostatní mu zdárně sekundují. Vše ostatní je pro mne kulisa k upozornění na to, jak zoufale povrchní a nečeskou češtinu kolem sebe slýcháme. PS. JANáhlovský je tady snad nejsnesitelnější jak jsem ho kdy viděl (tj nedělá se mi z něj špatně), pravda že se mu vyhýbám jako čert kříži, takže nejsem kompetentní jeho "herectví" nebo snad dokonce "bavičství" hodnotit.