ipapuchalk

Béčko pro cinefily.

Mile konzervativní a nijak překvapivé vyprávění má samozřejmě s realitou málo společného. Prostě poláčkovská iluze dětství po francouzsku, s velmi povedenou hudbou a ideální k pozdnímu nedělnímu odpoledni.

Zpočátku se mi to zdálo jako tuctový seriál, opakování a rozvíjení motivů scének mě vtahovalo stále víc a teď bych dal nevím co za další nášup. Britové tenhle formát zvládají bravurně.

Benigni pouze opakuje Sellersovy nápady a jeho afázie už prostě nepůsobí ani trochu komicky. Očekával jsem, že film dopadne mnohem hůř než nakonec vypadá, ale že to není pětkrát louhovaný pytlík s čajem nikoho nepřesvědčí. Jedna hvězda za soudnou stopáž.

Buscemi nezklame jako herec a vůbec nikdy jako režisér. Bez aspirace na velké filmové ceny, jen potřeba natočit to tak, jak potřebuje. Klidná síla. Velké plus za cameo Antony Hegartyho, tedy jestli to lze říct, protože v roce 2000 ještě celebritou nebyl. A John Lurie jako vždy, bez zbytečných exhibicí, skvělý.

Mohl to být solidní český velkofilm, nebýt příšerné hudby.

Autor zde bravurně nabourává žánrová klišé a očekávání diváků a přitom mi bylo při projekci hůř než u běžné thrillerové produkce (a když po návratu z filmu zhaslo světlo v domě, nebyl jsem klidný jako obvykle). Haneke je jedním z mála umělců v současné evropské filmové kinematografii a má čich na důležitá společenská témata. Aero však nemuselo balamutit diváky ohledně původní verze filmu.

Celkem ambiciózní téma, při scéně z nemocnice jsem si vzpomněl na koncepty Matthewa Herberta, ale ve druhé půlce film ztratil tempo i moment překvapení.

Kongeniální spojení neotřelé vizuality a soustředěného hudebního doprovodu (Houpací koně - LFŠ 2011). Nezapomenutelné je třetí dějství.

Zřejmě jsem ovlivněn doprovodnou hudební složkou (Lesní zvěř a Horňácká muzika Petra Míčky - LFŠ 2001) a bez ní by byl výsledný dojem mnohem horší. Určitě jeden ze slabších Machatého filmů.