vurhor

American Made jde tak trochu po vzoru novodobého Scorseseho narativního stylu, přičemž nám představuje příběh pacholka, který na sebe vzal až příliš mnoho zodpovědnosti od různých vládních až zločineckých organizací, což se mu, samo sebou, začne krapet hroutit pod nohama. Svižný a docela vtipný styl, který zde Liman implementoval, docela sedí do celkového ducha celého snímku, v podstatě by se dal považovat za takový spin off Narcos. Cruise parádní. Kdyby to udělali ještě trochu napínavější, byla by to dost dobrá záležitost, ovšem je to dobře odvedené filmařské řemeslo, nic světoborného, ale film je to povedený. Slabší 4*

Matt Reeves před sebou neměl vůbec jednoduchý úkol. Natočení uzemněného Batmana v realistickém prostředí zvládne kdekdo. Ale natočit uzemněného Batmana, jenž bude mít svou vlastní charakteristickou duši a půvab, který nebude příliš přičichávat k Nolanově trilogii, to už je sakra velká výzva. Ale Reeves se toho zhostil skvěle. Ten neo-noir styl a příjemně temná atmosféra krásně podtrhávají celkové vyprávění, které v určitých ohledech připomíná jak Čínskou čtvrť, tak i Fincherovo Sedm. Pattinsonův Batman nepůsobí jako tajemná a mysteriózní hrozba, která oblétává mrakodrapy Gothamu, ale jen jako hodně zvláštní maník v netopýřím kostýmu, který obchází ulice města a občas nějakým živlům zmaluje ciferník. Plus na to, že ten film trvá asi tři hodiny, tak fakt svižně odsýpá. A je to vlastně super sledovat. Nemluvě o tom, že Pattinson je prostě skvělej herec, nenechte se ošálit jeho upířími lety! Celkově je Pattinsonův Batman zkrátka hodně stylizovaný detektivní příběh, který svou akcí šetří. A já si vůbec nestěžuju, byť ke konci by se mohl klidně více odvázat. The Riddler tím svým šíleným chováním až příliš připomínal Jokera, asi bych víc ocenil, kdyby z něho nakonec udělali idealistického padoucha, který má všech pět pohromadě. A asi by se mi i líbilo vidět více z Bruce Wayna, nejenom z Batmana. Celkově ale velice důstojné započetí nového univerza, ze kterého chci stopro vidět víc.  Jo, a strašně musím pochválit hudbu Michaela Giacchina, který složil pro jednotlivé postavy vlastní hudební motivy. V dnešní době už se to tolik nedělá, nad čímž běduju už dlouho, takže tohle byla pecka!  Lepší 4*

Dostal jsem, co jsem chtěl :) ... Asi tak na deset minut :( Batman je mi ze všech super hrdinů (jak od DC, tak i od Marvelu) nejsympatičtější, a to především díky tomu svému temňaření a nulovým nadpřirozeným schopnostem. A upřímně jsem se velice těšil, až ho uvidím na velkém plátně se bít s tím nagelovaným emzákem. Nicméně film by se měl spíše jmenovat "Batman a Superman vs. nothing´s really fucking happening" Neskutečně dlouhý build up, začne po nějaké době člověka trochu srát, obzvlášť protože je filmu spousta aspektů, který tam byly prostě zbytečný. A Lex Luthor je Joker. Opravdu. Jeho chování i určité situace naprosto poukazují na Ledgerovo Jokera. Musím ale přiznat, že Affleck jako Batman se mi zamlouval. Má jiné charisma a štyl než Bale, nicméně funguje to taktéž dobře. A ano, fandil jsem mu. Ve výsledku jsem se bavil, to ano, ale i tak konstatuji, že Batman vs. Superman je filmem, který může jak komiksový, tak i klasický filmový fanda úplně s klidem minout. Slabší 3*

Jako jo... řemeslně je to asi hodně fajn film, obzvlášť ta kamera zde byla fakt libová, ale ve výsledku to se mnou nijak nehnulo. Je z toho nicméně hodně cítit, že se jedná o Branaghův nejosobnější film, přičemž bych klidně dal ruku do ohně za to, že onen hlavní chlapecký protagonista byl zcela založený na něm samotným. Během první poloviny jsem se vlastně docela nudil, bavily mě interakce mezi jednotlivými postavami, nicméně ona absence nějakého pořádného příběhu mi trochu vadila. Druhá polovina však chytí dech, přičemž ona tancovací sekvence s rodinkou je bezvadná. Hodně tomu pomáhala i hudba, která se převážně skládala z písniček Vana Morrisona, pro kterého mám osobně velkou slabost. Asi nejsem ten správný typ diváka. Na jednu stranu oceňuju, že to nebylo nějak super přehnaně sentimentální, ale na druhou stranu si zas říkám, zda by tomu nějaká ta pořádná emoční ždímačka neprospěla. Kdyby to ale přeci jenom dostalo tu nominaci na zlatého plešouna, tak bych se asi nezlobil. Lepší 3*

Jeden z hlavních důvodů, proč považuji druhý díl Kapitána Ameriky za jeden z nejlepších MCU přídavků, spočívá především v jeho přízemnosti - žádní létající superhrdinové, mohutné vesmírné obludy, atd., zkrátka jen stará dobrá surová akce s mírnou nadsázkou a cool efekty. To samé jsem očekával taky od Black Widow. A po přečtení anotace jsem si od toho sliboval něco ve stylu ženské verze Jasona Bourna. To jsem ale bohužel vkládal do filmu příliš velkou důvěru. Black Widow je bohužel po mnoha směrech jen další typicky průměrná marvelovka na sobotní odpoledne. To znamená napětí téměř žádný, příběh laciný a záporák nudný/nezajímavý. Na druhou stranu to má sympatické postavy, zábavnou akci a občas fajn humor. Zkrátka úplně klasická průměrná marvelovka na tři hvězdičky, která neurazí, pobaví, ale zároveň na ni člověk během pár hodin rychle zapomene. A to to ze začátku vypadalo tak slibně! Z expozice vyzařoval příslib jakési hloubky a serióznosti, které obvykle jiné marvelovky nemají, ale pak se tvůrci stejně krapet utrhli ze řetězu, přičemž divákovi naservírovali tradičně přespříliš efektní žoviální podívanou, při které ani na vteřinu nepocítíte strach o hlavní hrdiny. Black Widow je ve výsledku docela zábavná. Ale v žebříčku všech vydaných MCU filmů bude asi někde veprostřed. Btw, Florence Pugh je oficiálně moje nová oblíbená herečka! Lepší 3*

Původního Blade Runnera z osmdesátého druhého jsem viděl pouze jednou. Ovšem líbil se mi tuze. Jak si tedy vedlo pokračování pod okem talentovaného Kanaďana? Villeneuve mi už ze svých předchozích snímků dokázal, že je mistrem ve tvoření fakt parádní atmosféry, nový Blade Runner není žádnou výjimkou. Atmosféra je zde neuvěřitelná a věrohodně analogická původnímu filmu. Dost jí posiluje i vynikající melancholická hudba, dosti podobná sci-fi elektro protáhlému soundtracku Vangelise, který dělal na jedničce. Taktéž natočený to je dost slušně, což zrovna od Villeneuva už není žádné překvapení (Jedna z prvních scén, kdy Gosling přilétá do nočního L.A. je fakt parádní!). Film je nicméně až přespříliš dlouhý, trvá přes dvě a půl hodiny, což vůbec nebylo třeba, některé scény se totiž docela zbytečně táhly. Plus film je jen takovým nostalgickým návratem do světa milované klasiky, nicméně její pointu či poselství příliš nedoplňuje, ani vlastně nepřichází s nějakým vlastním, což spoustu zapřísáhlých fanoušků může pěkně naštvat. Já jsem nicméně spokojený, Villeneuve umí točit furt dost hezky a ducha BR zde vykreslil slušně, byť od dokonalosti to má daleko. Průměrné 4* P.S. Za dabované trailery bych trestal smrtí.

Sequel na původní snímek z 1999. Hm. Dobrý no... V dnešní době, kdy fan footage žánr je díky Paranormal Activity sérii už dost omšelý a opotřebovaný, si člověk musí klást otázku, zda vůbec bylo tohle pokračování nutné. Inu, nebylo. Kouzlo hrůzy jedničky spočívalo především v oné neviděné, neznatelné hrozbě a klidné temné atmosféře. Tenhle snímek ale obojí posere hned v prvních 5 minutách. Asi od půlky začíná hrozná jízda plná křičení, vřeštění, běhání sem a tam atd., přičemž divák nemá vůbec žádný čas si oddechnout. Díky tomu zcela vymizí napětí a začne nuda. A ta zkurvená nadpřirozenost! Dyť to už s tou jedničkou nemá vůbec nic společného! Tvůrci evidentně nedali dopustit na klasické vyvražďovačky teenangerů, tak je s vervou napumpovali i sem. Co však můžu ocenit jsou velice slušné zvukové efekty, ty občas tu otřesnou atmošku ještě tak nějak zachraňují. Jo. Uvidíte tam tu čarodějnici. Je to velký bílý wendigo. Uups, spoiler! A víte vy co? Nemáte zač! Fakt... Slabší 2*

Je nesmírně těžké natočit pomalý film, který po nějaké době nezačne nudit, ani se příliš táhnout. Tenhle snímek je ale důkazem, že se to občas povede. BiCB 99 je jedním z nejlepších filmů z vězeňského prostředí, co jsem kdy viděl. Je pečlivě natočený, depresivní, ale zároveň nesmírně poutavý. Taktéž se zajímavým hlavním protagonistou, který se dostane do naprosto nešťastné a nezáviděníhodné situace, a to nejen kvůli vězení. Skvělá záležitost, obzvlášť ten konec je něco. A Vaughnovi ty seriózní role opravdu sednou, v těch komediích mi vždycky lezl na nervy. Slabších 5*

Hudební filmy většinou moc nemusím, protože se často bojím, že se mě pokusí přespříliš okouzlit onou hudební složkou, ale na zbytek kvalit filmu se už tak nějak vyprdnou. Nutno dodat, že nejsem žádný velký znalec Queenů. Byť se mi vždycky ty písničky líbily, nikdy jsem neměl vyložené nutkání je jen tak poslouchat. Bryan Singer (a i jeho dvorní kameraman, který se ujal otěží režie několika sekvencí) však dokázal divákovi naservírovat podmanivou a vtahující podívanou, kterou ocení jak fanatičtí znalci, tak i naprostí neznabohové. Není to přehnaně sentimentální, udržuje si to dobrou rovnováhu mezi prezentací životopisného dramatu a hudebního manifestu, plus herci jsou výborně vybraní. Mercury (respektive jeho představitel) má naprosto okouzlující charisma, a to dokonce natolik, že při jakékoliv scéně na jevišti jsem si, i jako plně uvědomělý heterosexuál, říkal, že ten jeho performance je sakra sexy. Byl očividně podobně pitoreskním týpkem jako Morrison, ovšem velký plus za to, že měl evidentně rád kočky. Závěrečná scéna z koncertu Live Aid je navíc jedna z nejvíc epic scén, co jsem za posledních pár let viděl, až mě to téměř přinutilo tomu vrazit pětku. Pak jsem se ale přeci jenom vrátil do objektivnějších nálad, protože film se nevyhnul několika nudnějším sekvencím s určitou dávkou klišé (to hodnocení na čsfd je krapet ulítlý), ovšem vzhledem k mému vztahu k tomuto typu filmů musím říct, že Bohemian Rhapsody určitě patří k těm nejpovedenějším, co jsem viděl. Lepší 4*

Yagšemáš? Jelikož momentálně žijeme v poněkud bláznivé době (a teď nemám na mysli pouze koronavirus), byl návrat legendárního pána všeho trollstva něco jako mesiášovým znovuzrozením třetího dne. Druhého Borata ovšem čekal nelehký úkol, se kterým si poradil jen částečně. Jelikož první díl stál na anonymitě hlavní postavy, která byla záměrně kontroverzní, ve druhém díle se s nějakou anonymitou museli rozloučit, protože se mezitím z Borata stal super hit. Druhý díl je tak mnohem více dramatický, spoléhá na fóry mezi naštelovanými interakcemi Borata a jeho dcery, plus když už dojde na trollování nějakých těch "skutečných" lidí, je to většinou v přestrojení za někoho jiného. Ono to vlastně bylo vtipný, ale stejně se z toho tak trochu vytrácelo to úchylně trhlé awkward kouzlo prvního dílu. Některé momenty ale pecka, obzvlášť návštěva těhotenského centra byla fakt povedená. Cohen to nicméně furt umí. Není nouze o další dávku nadsázkových fórů plné sexismu, antisemitismu a oplzlostí, plus vcelku originálně si i pohrál s koronavirovou krizí. Rozhodně slabší než jednička, ale satira takového kalibru je v této době určitě třeba. Obzvlášť, když se ji ujme člověk, který na to má fakt talent. Dženkuji. Slabší 4*