Recenzie (86)
Dočasný domov (2013)
O nepříjemných věcech příjemně. Skvěle napsané, natočené, plné emocí a přesto nikdy nemanipulující s divákem. Navrch s neuvěřitelnou Brie Larson. Kdyby se udělovala cena za největší sympaťáky, získali by ji zaměstnanci Short Term 12.
Dovolenkáři (2012)
Dovolená 21. století, na které se znechucení ze společnosti řeší tím nejbrutálnějším způsobem. Typicky britské, originální a hlavně hodně zábavné.
Dvojník (2013)
Letošní rok je na filmy s dvojníky poměrně bohatý. Porovnání s Enemy se rozhodně vyhnout nedá. Minimálně základní zápletka je velmi podobná, kdy je hlavní postava vystavena skrz dvojníka svým snům a představám. Ayoade se ale pohybuje mimo časoprostor, ve světě, který připomíná zvrhlou diktaturu. Lidé jsou zde pouze data. Vlastně by se oba filmy daly vyložit stejně, přičemž The Double je v některých aspektech doslovnější, stylovější, atmosférou ještě zoufalejší a jako celek, typicky britsky, černohumorný.
Evil Dead (2013)
Stupidní, ale zatraceně efektní.
Fargo (2014) (seriál)
Šestá epizoda, která uvrhla Fargo do nekontrolovatelného chaosu, mě už stoprocentně přesvědčila. Geniální mix humoru, napětí a zasněžené poetiky s démonickým Thorntonem, jehož postava chce prostě vidět svět trpět. Přitom nejde jen o obyčejnou vykrádačku originálního filmu. Hawley si každým dílem víc a víc prosazuje svou vlastní vizi, vede příběh jiným směrem, a zároveň zůstává věrný coenovskému stylu a postupům. Spolu s True Detective zatím jednoznačný král téhle seriálové sezóny. Nezkazit prosím. UPDATE: Až do konce neodolatelně absurdní. 1. série - 90%
Frances Ha (2012)
New York ve francouzském stylu. Příjemně bláznivé a plné životních pravd (ten trik s rukama ve futrech taky rád dělám).
Gerry (2002)
I'm leaving. Hypnotické ztracení v divočině. Silně zážitkový film, který z ničeho vykouzlil všechno.
Glory (2016)
Nech to na Bulharech, aby z poctivosti udělali hřích. Východoevropská facka na kolejích.
Grandhotel Budapešť (2014)
Navrstvená groteska s rychlým tempem a nekonečnou fantazií o zachování jedné velké iluze. Živý obraz propracovaný do nejmenšího detailu. Anderson je prostě geniální malíř a já s ním konečně našel společnou řeč.
Hobit: Smaugova pustatina (2013)
Teď už opravdu nevím, co bylo Jacksonovým záměrem. Knížka je sice pohádkovější, ale není to prázdný příběh plný nevýrazných a nesympatických postav. Zatímco první díl ještě předloze jakž takž odpovídal a přidané scény dávaly nějaký smysl, tak ten druhý už je naprostý zmatek, který se od knihy odlišuje skoro ve všem. Ty změny navíc nejsou opodstatněné, jelikož vůbec nefungují a mění příběh k horšímu. Jackson sice tvrdí, že Středozem miluje, ale připravil ji o duši. Z Hobita vysál kouzelnou atmosféru, všechno podřídil akci a do světa vypustil jen velkou digitální atrakci. Nikdy bych si nemyslel, že to napíšu, ale Tolkien se obrací v hrobě. Obrovské zklamání.