Gavin87

Pro mě osobně velice sugestivní, brilantně natočený, snímek. Syrové a naturalistické pojednání o zlu závislosti na čemkoliv. Americká produkce mě opět velice příjemně překvapila.

Film v mých očích natočen na poněkud amatérské úrovni. Musím uznat, že některé momenty se mi velice líbily, avšak celkově musím hodnotit pouze dvěma hvězdami. Vypointování filmu mohlo být propracovanější. Především mi vadila absence závěrečného rozuzlení ve formě naleznutí motivu vražd a pochopitelně odkrytí a identifikování pachatele. Obojí snižuje můj dojem z filmu. Snad bych ještě dodal, že podle mého úsudku obsah filmu zde na čsfd plně nekoresponduje s dějem skutečným.

Musím říct, že tento trojdílný dokument z dílny ČT se mi velice líbil. Jsem rád, že se nejednalo o pouhé fádní zpovídání odborníků, ale že byl dán velký prostor rovněž autentickým materiálům. Dokument není nikterak veselý, a přesto jej vřele doporučuju. Československá kriminalistika má rozhodně co vyprávět. Mimochodem, pokud si dobře pamatuji, tak vrahem Jaroslavem Papežem se inspirovali filmaři a vznikla detektivka Po stopách krve.

Velice smutný avšak výborný dokument o zvěrstvech nacistického zlořádu. Škoda, že podobných projektů v minulosti nevzniklo více. Dnes už bohužel pro podobné počiny chybí pamětníci.

Věčná škoda, že ředitel ČT Jiří Janeček hledá pro svou práci inspiraci u svého jmenovce a formuje své "Kroky Františka Janečka". Docela mě mrzí, že koncesionářské poplatky míří na takovéhle projekty. Holt, pokaždé se z hovna pomeranč vytlačit nepodaří, soudruhu Janečku.

Jaroslav Dietl byl nebezpečně špatný scénárista, ale mnohem nebezpečnější je slepé, křečovité a již téměř mechanické oslavování jeho osoby a talentu všemi generacemi diváků a filmových pracovníků. Umělci však říkají, že jsou lepší lidé se špatným vkusem, než-li lidé bez vkusu. Budiž ! Buď tedy, Jaroslave, oslavován navzdory zrůdnosti svých děl ! Jednu hvězdu dávám panu Vinklářovi a druhou hvězdu panu Kopeckému.

Strhující a dech beroucí příběh o dvojici, která "jen" chtěla trochu štěstí pro sebe a zároveň příběh o lidské malosti a tuposti nepřející ničemu, co jakkoliv vybočuje z uniformovanosti, konvence a nevyřčených společenských dogmat. Vynikající Fassbinder a skvěle zpracované téma o tom, že láska a štěstí zde nejsou pro každého a člověk si je musí před zraky morálně zchátralé a opovržení hodné pseudo-společnosti plné předsudků, xenofobie a rádoby nacionálního smýšlení obhájit.

Námět není až tak špatný, avšak zpracování je jeden velký diletantismus. Už samotnou kombinaci Francie/Rumunsko považuji za dosti horovovou. Francie by se měla, co se filmů a témat týče, držet své Paříže a neměla by se "pouštět do žádných větších akcí". Film byl opravdu na studentské úrovni a nudil mě. Půjdu se probrat záznamem z jednání Poslanecké sněmovny.

Dívat se 48 minut na subjekt JK trpící napoleonským komplexem je pro mě dost silná káva. Subjekt JK si svůj komplex v podstatě kompenzuje dvěma způsoby. Vyvýšeným místem z něhož shlíží k hostům na gauči ( subjekt JK si tak vytvoří pocit vyšší postavy) a právem vésti monolog s celou sadou rádoby vtipných poznámek a slovních zásahů vůči svým hostům, kteří mají právo nahrávat subjektu JK na smeč a přihlouple se usmívat (subjektu JK to dodává pocit větší sebehodnoty).

TV Hovn@ se opět předvedla v dobré kondici... nechť je den, kdy "továrna na sny" Barrandov včetně veškerého personálu shoří do základů, oslavován jako den obroby české kultury.