Shogin

Jelikož byl Stephen King léta v rozepři se Stanley Kubrickem, kvůli jeho zpracování Osvícení, tak došlo i na remake, kterému dal Kubrick zelenou, jen pod podmínkou, že bude King mlčet o jeho nespokojenosti s jeho filmem. A tak se stalo. Mick Garris se opět ujal převedení Kinga na plátno, opět v podobě minisérie a přestože, to nedopadlo tak slibně jako Svědectví, tak je to vcelku povedený snímek, který je maximálně věrný předloze, tudíž uspokojí nejen Kinga zklamaného původní adaptací, ale též jeho fanoušky. Vyhýbám se srovnávání Kubricka a Garrise, protože je to něco nesmyslného a to už jen proto, že je to dohadování se mezi odlišnými břehy. Minisérie statečně drží hororovou atmosféru, i když ne vždy tak intenzivně, jak mohlo být a zejména ke konci, kdy mohla být atmosféra o mnoho tísnivější. Každopádně opět musím uznat, že na TV adaptaci si vede dobře a to zejména v případě Stevena Webera, u kterého je velmi znatelná proměna z hodného na zlého. 4*. Doplnění 5.1.2012: Tak jsem si po skoro pěti letech pustil tuto TV minisérii znovu. Od té doby jsem přečetl knihu a Kubrickovu verzi viděl spoustukrát. Zatímco Kubrickova verze na mě při každém dalším shlédnutí působí stejným naprosto intenzivním atmosferickým dojmem a i nadále je vůbec jedním z mých nejoblíbenějších filmů, po druhém shlédnutí TV minisérie jsem na toto dílo výrazně změnil nápor. Je to právě tím, že jsem si přečetl knihu. Mnozí by čekali, že se tím změní můj názor právě na Kubrickův film, ale nikoliv. Beru knihy a jejich filmové adaptace jako samostatná díla. Co je hlavní, že obě dvě díla (kniha a původní film) mají naprosto jedinečnou specifickou atmosféru, což se o TV remaku říct nedá. Největším kladem Garrisovi verze je určitě Steven Webber, jak už jsem psal tenkrát a naopak jako největší zápor bych viděl právě Garrisovu režii a přílišné držení se předlohy, přestože Kingův záměr chápu, takto až přehnaně knihu kopírující přepis, podle mě není zrovna správná volba. Jako dokonalý příklad bych uvedl Gilberta Adaira a jeho adaptaci knihy Snílci, ke které psal taktéž scénář a pojal obě díla jako naprosto samostatná, takže se ve výsledku navzájem doplňují a zároveň fungují každé samo pro sebe. To jen na okraj, jako důkaz toho, že když autor předlohy píše sám scénář, nemusí záměrně jít o naprostý přepis původního literárního díla. Celá TV minisérie pak působí docela křečovitě, postrádá atmosféru a věrohodnost. Jsou zde scény, které jsou dobré (Když Jack zlomí Dannymu ruku, pokoj 217, večírek, flashbacky z minulosti hotelu), ale vzápětí příjde průměrný až podprůměrný zbytek společně s mnohdy nezdařenými efekty (zvířata z keřů) a ony nadějné scény zazdí. Na podruhé tedy velké zklamání. Každopádně je určitě škoda, že se Webber nedostal od televizáků dál.

Můj nejoblíbenější Star Trek seriál, který je pro mě nezapomenutelný.

Nová generace je Nová generace, každopádně i přesto mě Voyager vždycky bavil a kvalitami se NG dosti blíží.

Sarkastická pohádka pro dospělé, která se stala kultem a i já jsem mezi těmi, kteří se občas rádi na pár dílů podívají. Musím uznat, že i film se vcelku vydařil, když si přeberu, jak to s filmovými zpracováními seriálů často bývá.

Tohle prostě člověka úplně pohladí. Pamatuji si, když jsem už jako malý o půl osmé sledoval Přátele a náramně se při tom bavil. Jeden z těch seriálů, které zkrátka baví stále dále, jen s tou změnou, že už se na televizi nedívám a rovnou sjedu celé DVD.

Kult, který bude vždycky bavit.

Asterixe už od mala zbožňuji, tohle dílko jsem měl vždycky moc rád, jedno z nejpovedenějších Asterixů.

Nemůžu si pomoct, ale příde mi, že se jedná o nehorázné vykrádání. Chvílemi mi i přišlo, že je to celé takové splácané a neoriginální. Avšak zajímavé momenty tam i tak jsou a Ryan Reynolds hraje dobře, tak za tři.

Překrásný snímek o životě jednoho z nejlepších bluesových klavíristů, který kdy žil. Taylor Hackford udělal biografický příběh Raye Charlese přesně podle mých představ. Jamieu Foxxxovi se klaním, lepší stvárnění snad ani být nemohlo. 5*

Každou minutou to ve mně vzbuzuje tak šíleně krásné pocity euforie, které trvají po celou stopáž a film propluje jako vlna. Člověk se těší, až to prožije znovu. Příběh, ze kterého naděje čiší neuvěřitelným způsobem a já bych to nejradši prožíval znovu a znovu. Vše na správném místě a Stephen King společně s námi příznivci, můžeme jen děkovat panu Darabontovi a ostatním.