Amala

Film Tima Burtona vyniká především stylovou čistotou. Celistvost vizuální stránky výborně dokresluje horrorovou atmosféru snímku. Samotný příběh je nijak překvapující, dialogy jsou plné žánrového klišé. Což ovšem v tomto případě lze odpustit, neboť tzv. účel světí prostředky. Režisér v tomto případě podřídil vše celkovému působení snímku, takže v konečném součtu spíš než jako horror, vyznívá vše jako pocta "klasickým" a žánrově příbuzným filmům Rogera Cormana z 60. let. S nimi má společnou onu poněkud divadelní strohost a ponurou náladu. Herecké výkony stojí především na charismatickém Deppovi, ostatní jsou ovšem báječnými přihrávači. (Postava konstábla Cranea možná leckomu připomene postavu agenta Coopera ze seriálu Městečko Twin Peaks.) V konečném součtu lze tudíž jen zatleskat velkému režisérovi Timu Burtonovi.

Kniha mi přišla řízná a třeskutě vtipná - dle mně to nejlepší, co Viewegh napsal. Bohužel o to větší bylo zklamání z filmu. (Film byl natočen asi takovým podobně rychlým způsobem, jakým dnes píše Viewegh knihy :-)). Kdo znal Sázavu v době normalizace, asi byl zklamán stejně. To, co se tu prezentuje za sklárny, jsou spíš hluboká budovatelská padesátá léta a ne řízná a soudružsky ostrá normalizace. Ale film je samozřejmě především o lidech. Samotná kniha by vydala na seriál a nutno dodat, že zhuštění všech spletitostí a kompozice všech detailů do formátu celovečerního filmu se prostě příliš nepovedlo. Herecké výkony naštěstí zachraňují situaci, i když místy působí trochu divadelně a tudíž nepřirozeně, což je spíš špatnou vizitkou režiséra a ne herců samotných (ti dělali, co se dalo). Úpornost je tu cítit za každým promítnutým metrem. Výborná předloha se tak zbytečně utápí ve své nepříliš dobré adaptaci.

Jeden z nejsugestivnějších filmů, který díky poměrně úsporné Polanského režii dokáže i po letech to, aby vám naskočila husí kůže. Mladičká Catherine Deneuve skvěle pojala svoji roli - od nepřítomného pohledu, za kterým můžeme zpočátku jen tušit dívčí frustrace a stupňující se psychické problémy, až po surové scény, kde působí spíš jak vraždící loutka (s ještě víc nepřítomným pohledem). V kontrastu s vizáží této jinak velmi křehké a půvabné krásky působí hororové scény o to víc děsivěji.

Valmont Colina Firtha je o mnoho lidštější, pravdivější a přirozenější, než Valmont Johna Malkoviche. Forman si moc dobře umí zvolit herce pro své postavy nejen pro hlavní, ale i pro vedlejší role. Pro pojetí příběhu Miloš Forman nezvolil přímočaré ztvárnění příběhu "mrchy" markýzy a "slizkého" vikomta, ale hravější a romantičtější polohu v "donjuanském" stylu - hlavního hrdinu zničí sama láska. Možná je to poněkud patetické, ale rozhodně ne samoúčelné. Kromě skvělých hereckých výkonů je třeba ocenit i tradičně dobrou kameru M. Ondříčka i výběr hudby. Forman zde zkrátka zúročil své bohaté zkušenosti z natáčení Amadea. Určitým prokletím filmu je to, že přišel na svět v nevhodnou dobu - tj. společně s Fearsonovými Nebezpečnými známostmi :-)