Biografia
Hanns Eisler, pokřtěný Johannes, byl německo-rakouský hudební skladatel a teoretik. Narodil se jako třetí potomek rakouského filozofa Rudolfa Eislera (*1873 +1926) během jeho studií v Lipsku. Od roku 1901 žila rodina ve Vídni a je zajímavé, že všichni tři sourozenci měli stejné politické názory. Eislerův bratr Gerhart se stal vysokým stranickým funkcionářem NDR a zemřel v roce 1968 během návštěvy SSSR. Sestra Ruth byla před válkou během stranických čistek vyloučena z komunistické strany a později zemřela jako stále přesvědčená komunistka v Paříži.
V roce 1916 narukoval Eisler do první světové války, během které začal komponovat. Jeho první skladby jsou datovány z roku 1917. Po jejím ukončení začal v roce 1919 studovat na vídeňské konzervatoři. Bral soukromé hodiny u Arnolda Schönberga. V dubnu 1923 byla v Praze uvedena jeho Sonáta pro klavír, op.1. V roce 1925 se přestěhoval do Berlína a začal se angažovat v dělnickém hnutí, pro které skládal tzv. »politickou muziku«. Od roku 1927 přispíval do časopisu Rote Fahne a přednášel na Marxistické pracovní škole (Die Marxistische Arbeiterschule). Ve stejné době začala jeho spolupráce z Bertoltem Brechtem na divadelnímu dramatu MAßNAHME, uvedeného 14. října 1930 v Berlíně, kde byl autorem hudby.
V roce 1933, poté, co národní socialisté převzali moc se zdržoval v zahraničí. Projel Rakousko, Francii, Dánsko, Anglii, Španělsko, Československo. Nakonec zakotvil v USA a vyučoval na newyorské New School for Social Research. Jeho manželka Charlotte Demant se s ním 14. května v jeho nepřítomnosti rozvedla. Na jaře 1936 se vrátil do Evropy, ale velmi rychle pochopil, že nebezpečí trvá a vrátil se do USA. Budoucí autor hymny NDR nakonec prorazil v Holywoodu. Byl dvakrát nominován na Oskara. V roce 1944 za hudbu k filmu HANGMEN ALSO DIE! (I KATOVÉ UMÍRAJÍ). Část filmu se odehrává v Praze, je věnovaný hrdinému českému odboji a popisuje atentát na R. Heydricha, přičemž režisérem filmu byl Rakušan a scénárista s autorem hudby byli - Němci. O rok později jej Akademie nominovala za hudbu k filmu NONE BUT THE LONELY HEART (NIC NEŽ OSAMĚLÉ SRDCE), kde hlavní roli hrál Cary Grant.
Od roku 1947 byl Eisler vyslýchán Sněmovním výborem pro neamerickou činnost a po roce byl ze Států vyhoštěn. V jeho prospěch marně intervenovali L. Bernstein, Ch. Chaplin, A. Copland, A. Einstein, Th. Mann a I. Stravinský. Koncem března 1948 se přes Londýn a Prahu vrátil do Vídně. V roce 1949 přesídlil do východního Berlína. Zhudebnil báseň Johannese R. Bechera, s názvem "Auferstanden aus Ruinen". Skladba se stala hymnou NDR a poprvé zazněla 4. listopadu 1949. V roce 1950 byl Eisler jmenován profesorem kompozice na tehdejší Státní konzervatoři v Berlíně a ve stejném roce se stal členem německé Akademie umění.
Hanns Eisler je autorem více, než pětiset skladeb a jeho tvůrčí rozsah byl obdivuhodný. Začínal politickýmy skladbami a doprovodem pro němý film. Komponoval skladby pro divadlo, film, orchestrální, klavírní a komorní skladby. Od roku 1953 jakoby na protest proti potlačenému povstání ze 17. června žil ve Vídni. Dokonce i skalní komunista Bertolt Brecht vzkázal straně: »Navrhuji, aby vláda rozpustila lid a zvolila si jiný!« V roce 1958 byla Hannsi Eislerovi udělena Národní cena 1. třídy. 26. června uzavřel sňatek s Stephanie Peschl. Zemřel v roce 1962 ve východním Berlíně a je stejně jako Bertolt Brecht pochován na berlínském hřbitově Dorotheenstädtischer. Jeho hrob, kde je spolu se Steffy, má tvar betonové krychle s dvěma jmény. Nikde ani kytička, ale někdo ten hrob navštěvuje a pokládá na něj kamínky.
ČSFD.cz
Skladateľ
Filmy | |
---|---|
1995 |
Solidarity Song: The Hanns Eisler Story (TV film) |
1979 |
Svejk toisessa maailmansodassa (TV film) |
1966 |
Matka (TV film) |
1962 |
Esther (TV film) |
Život Galileův (TV film) |
|
1961 |
Schweyk im zweiten Weltkrieg (TV film) |
1960 |
Herr Puntila und sein Knecht Matti |
Kalné vody |
|
1958 |
Eskadra Netopýr |
1957 |
Čarodějky ze Salemu |
1955 |
Bel Ami |
Bel Ami, Der Frauenheld von Paris |
|
1954 |
Schicksal am Lenkrad |
1952 |
Osudy žen |
1950 |
Bohové války |
1949 |
Chléb náš vezdejší |
1948 |
Křížová trojka |
1947 |
Jak vzpomínáme |
The Woman on the Beach |
|
1946 |
Deadline at Dawn |
Skandál v Paříži |
|
1945 |
The Spanish Main |
Žárlivost |
|
1944 |
Nic než osamělé srdce |
1943 |
I katové umírají! |
1935 |
Abdul Hamid, rudý sultán |
1934 |
Le Grand Jeu |
1933 |
Dans les rues |
1932 |
Kuhle Wampe neboli Komu patří svět |
1931 |
Niemandsland |
Dokumentárne | |
---|---|
1988 |
My Name is Bertolt Brecht - Exile in the U.S.A. |
1980 |
Berlin - Auguststraße |
1970 |
Der Oktober kam... - nepôvodný |
1969 |
Anno Populi - Im Jahr des Volkes 1949 |
1961 |
Akcia J |
1956 |
Noc a hmla |
1951 |
Wilhelm Pieck |
1941 |
Zapomenutá vesnice |
1939 |
The 400 Million |
1933 |
Nieuwe Gronden |
1932 |
Pěsň o gerojach (Komsomol) |
Divadelný záznam | |
---|---|
1985 |
Die Rundköpfe und die Spitzköpfe |
1981 |
Die Mutter |
1978 |
Das Leben des Galileo Galilei |
1957 |
Katzgraben |
Krátkometrážny | |
---|---|
1963 |
Das Stacheltier - Gisela May singt und spricht Kurt Tucholsky |
1947 |
Galileo Galilei |
1941 |
Dítě jde do světa |
1939 |
Petrolej a jeho využití |
Herec
Dokumentárne | |
---|---|
2004 |
Devátá - a.z. |
Scenárista
Filmy | |
---|---|
1956 |
Gasparone |