Jacques Feyder

Režisér Jacques Feyder byl jedním z mála mezinárodně úspěšných francouzských filmařů meziválečného období a v celoevropském kontextu mu dodnes patří významné místo v dějinách kinematografie. Narodil se v Bruselu jako Jacques Frédérix, členové jeho rodiny byli významnými osobnostmi v různých oborech, dědeček Gustav Frédérix (1834-1894) byl uznávaným literárním kritikem a jeho kontakty umožnily mladému Jacquesovi proniknout do prostředí umělců, i když byl původně předurčen ke kariéře v armádě.

V roce 1910 přesídlil do Paříže, kde začínal jako divadelní herec, od roku 1912 hrál i ve filmu pod vedením slavných režisérů jako byli G. Méliès nebo L. Feuillade, brzy se propracoval i k postu asistenta režie. Pro společnost Gaumont natočil v letech 1915-1917 jako samostatný režisér 15 filmů převážně komediálního žánru, jako jeho debut se uvádí snímek PAN PINSON, POLICISTA (Monsieur Pinson Policier, 1915). V roce 1917 byl povolán do armády v rodné Belgii a zúčastnil se závěru první světové války. Ještě před narukováním se stihnul oženit a jeho manželkou se stala Françoise Rosay (1891-1974), jedna z velkých hvězd francouzského meziválečného filmu, která úspěšné herecké kariéře ve velké míře vděčila právě svému manželovi.

Po návratu z první světové války začal Feyder znovu točit a svým prvním poválečným počinem ATLANTIDA (L'Atlantide, 1921) zaujal odborníky, především zajímavou prací v exteriérech. K Feyderovým vrcholům v době němé éry patří adaptace osvědčených literárních předloh MUŽ Z LIDU (Crainquebille, 1922) a CARMEN (1926). V koprodukci s Německem převedl na filmový pás další literární předlohu TEREZA RAQUINOVÁ (Thérèse Raquin, 1928), která byla uvedena i v Československu. Po mezinárodním úspěchu tohoto filmu byl pozván do Spojených států, kde pro společnost MGM natočil drama POLIBEK (Kiss, 1929) s Gretou Garbo v hlavní roli.

V Americe natočil několik dalších, již ne tolik významných filmů, mezitím se vrátil do Francie, ale po neúspěšných jednáních s producenty zamířil znovu do Hollywoodu, ale po natočení čistě komerčně zaměřeného filmu DŮSTOJNICKÁ ČEST (Daybreak, 1931) se definitivně vrátil do Evropy. V polovině třicátých let dospěl k uměleckým vrcholům třemi významnými francouzskými filmy. Melodramatický příběh z prostředí cizinecké legie VELKÁ HRA (Le grand jeu, 1934) byl oživen prvky poetického realismu, zaznamenal značný úspěch v řadě evropských zemí a na festivalu v Benátkách byl nominován na Mussoliniho pohár pro nejlepší film.

Další film PENZIÓN MIMOZA (Pension Mimosas, 1935) s rodinným dramatickým příběhem byl oceněn jako nejlepší zahraniční snímek na festivalu v Tokiu. Do Španělskem okupované Belgie počátku 17. století byla situována historická komedie HŘÍŠNÉ ŽENY BOOMSKÉ (La kermesse héroique, 1935) s opětovnou nominací na Mussoliniho pohár v Benátkách. Tuto trofej sice nezískal, ale Feyder si odnesl cenu za nejlepší režii. V obou filmech hrála hlavní roli Feyderova manželka Françoise Rosay. Ta si zahrála i v další mezinárodní produkci, jíž byl film TOULAVÝ NÁROD (Les gens du voyage/Fahrendes Volk, 1938) z cirkusového prostředí natočený v Mnichově v německé a francouzské jazykové verzi. Tento film znovu zabodoval v Benátkách, kde získal Cenu za umělecký přínos.

Před odchodem do dobrovolného exilu ve Švýcarsku na počátku druhé světové války natočil Feyder ve Francii poslední film, dobrodružný příběh ZÁKON SEVERU (La loi du nord, 1939) s Michèle Morgan v hlavní roli; film se odehrával v Kanadě, exteriéry byly ale natočeny ve Švédsku. Ve Švýcarsku natočil za války dva méně významné filmy, v roce 1946 se vrátil do Francie a měl umělecký dohled nad vznikem dvou snímků jiných režisérů, k vlastní práci se ale již nedostal. Plány na natočení Puškinovy Pikové dámy ztroskotaly na Feyderově rychle se zhoršujícím zdravotním stavu, který jej donutil k opětovnému přesídlení do Švýcarska. Jacques Feyder zemřel v sanatoriu v Prangins u Ženevského jezera 24. května 1948 ve věku 62 let.

Spolu s manželkou Françoise Rosay publikoval v roce 1944 knižní autobiografii Film, naše práce (Le cinéma notre métier). Měli spolu tři syny, všichni tři se v různých profesích také uplatnili u filmu, každý ale používal jiné příjmení (Paul Feyder, Bernard Farrel, Marc Frédérix).

Pavel "argenson" Vlach