Emil Vachek

Český prozaik, dramatik a novinář Emil Vachek je považován vedle Eduarda Fikera za jednoho ze zakladatelů českých detektivek. Je přitom tvůrce postavy prvního českého detektiva Klubíčka, jehož příběhy byly hned několikrát z filmovány (Zlá minuta, Muž a stín, Devatenáct klavírů). Vůbec prvně se o to přitom již v roce 1933 pokusil režisér Svatopluk Innemann, přičemž jeho film Vražda v Ostrovní ulici je adaptací Hachekova románu „Muž a stín“. Sám Vachek detektiva Klubíčka „stvořil“ ve své dektivní prvotině „Tajemství obrazárny“, jejíž příběh se točí kolem krádeže cenného obrazu a jeho padělku. Dohromady se tato postava objevuje v devíti románech.

Literární pozůstalost Emila Vachka je ovšem poměrně rozsáhlá a zahrnuje mj. desítku divadelních her, humoristické romány „Pán světa“ (1925) a „Svatba v Absinth Baru“ (1925), románovou trilogii „Chám Dynybyl“ (1926–1931) pojednávající o nevzdělaném a primitivním zahradníkovi Dynybylovi, nebo třeba román z doby prvních křižáckých výprav „Čarovná flétna“. Jednu z nejúspěšnějších autorových prací je pak román „Bidýlko“ (1927), v němž Vachek vytvořil pestrý obraz života na pražské periférii a zajímavě se zde mj. věnuje postavě zlodějíčka Stavinohy.

Emil Vachek, původem z dělnické rodiny, se (po absolvování reálného gymnázia a neuspěšného studia na soukromé obchodní akademii v Praze) z počátku živil jako jakýsi „lidový fejetonista“ (viz postupně např. články „Láska na periferii“, „Zlá tchýně“, „Brnkne na mě“). Od roku 1911 působil jako redaktor v Právu lidu, v letech 1924–1927 vydával a redigoval plzeňský Pramen a v letech 1927–1929 Novou svobodu. Od roku 1929 řídil knihovnu Pyramida. Ve 30. letech působil ve vedení nakladatelství Evropský literární klub a byl literárním ředitelem nakladatelství Sfinx.

Honza "HonzaBez" Bezděkovský