Jeff Healey

Norman Jeffrey "Jeff" Healey byl slepý kanadský zpěvák a kytarista, ovládající také hru na trubku, který hrál blues-rock, blues, jazz a rock. Oblíbený, populární hudebník, skladatel, DJ a herec se prosadil na přelomu 80. a 90. let. Narodil se 25.3. 1966 v Torontu, stát Ontario. Zemřel tamtéž 2.3.2008, ve věku 41 let.

Byl nalezenec, našli ho ve čtvrti West End, měl ale štěstí, byl záhy adoptován, jeho adoptivní otec byl hasič. Když mu však byl jeden rok, onemocněl vzácnou rakovinou očí (retinoblastom) a ztratil zrak. Oči mu musely být odstraněny a on dostal umělé náhrady.

Poprvé začal nesměle brnkat na kytaru ve třech letech, v době dospívání neustále rozvíjel svůj osobitý styl hry na tento nástroj, který měl zcela netypicky umístěný na klíně. Tím se stal také záhy proslulý, ale ovládal samozřejmě i hru běžným způsobem. V sedmnácti založil první kapelu, Blue Direction, měla čtyři členy a hrála převážně cover-band bar melodie. Hráli v klasickém rockovém složení: dvě kytary, baskytara a bicí. Vystupovali veřejně v klubech po celém Torontu, včetně známého Colonial Tavern.

Healey hostoval na rozhlasové stanici CIUT-FM, kde se stal známý pro svou obrovskou sbírku 78 rpm gramofonových desek. Krátce na to se dal dohromady s basistou Joe Rockmanem a bubeníkem Tomem Stephenem a vytvořil trio The Jeff Healey Band. První vystoupení měli v Torontu v Birds Nest, nacházejícím se v Chicago's Diner na Queen Street West. Psalo se o nich pochvalně v časopisu NOW, a brzy hráli téměř každou noc v různých místních klubech, jako jsou Grossman's Tavern, či slavný blues klub Albert's Hall.

V roce 1988 podepsali smlouvu s Arista Recods a vydali album See the Light, obsahující hit Angel Eyes a skladbu Hideaway, nominovanou na Grammy Award za Best Rock Instrumental Performance. Během natáčení alba, nahráli také cover verzi songu Long Tall Sally pro soundtrack známého filmu Road House s Patrick Swayze, kde samotný Healey hraje postavu Codyho. V roce 1990 skupina získala Juno Award za Canadian Entertainer of the Year. Nahráli následně další dvě desky a v ´94 se účastnili projektu The Beatles' While My Guitar Gently Weeps, který uváděl George Harrison a známý Jeff Lynne si tam s nimi střihl doprovodné vokály a zahrál na akustickou kytaru.

Po vydání dalšího alba, v roce 2000, směřoval svůj talent a zájem trochu jiným směrem, jeho srdci byl velmi blízký jazz. Vydal postupně tři CD s hudbou tradičního amerického jazzu z let 1920-1930, vystupoval nadále pravidelně po celém Torontu, ostatně to ho provázelo po celou kariéru. Ačkoliv byl znám především jako kytarista, v tomto období hrál často i na trubku. Byl zanícený sběratel originálních LP, nashromáždil jich více než 30.000, proto ho často zvali k návštěvě různé rozhlasové stanice, ve dvou měl čas od času i svůj vlastní program, jeden se jmenoval My Kind of Jazz. Dodnes jsou některé jeho pořady reprizovány.

Absolvoval několik úspěšných turné po Severní Americe, rád cestoval, hrál také v Evropě, kde bylo na rok 2008 naplánováno velké turné s množstvím koncertů ve Velké Británii, Německu a Nizozemí, bohužel, už k nim nedošlo. Za svou kariéru si zahrál se spoustou legendárních interpretů, včetně Dire Straits, Stevie Ray Vaughan, Buddy Guy, BB King, ZZ Top, Steve Lukather, Eric Clapton a mnoha dalších. V roce 2006 si zahrál se zpěvákem skupiny Deep Purple Ian Gillan na jeho CD / DVD Gillan's Inn. Pomohl objevit a rozvíjet kariéru jiných umělců, včetně Terra Hazeltona a Amandy Marshall. Na počátku roku 2009 jeho album Mess of Blues zvítězilo na The 8th Annual Independent Music Awards, jako nejlepší bluesové album roku.

11.1.2007 se podrobil náročné operaci odstranění metastáz z obou plic, v předchozích osmnácti měsících mu dva sarkomy byly odstraněny z nohou. Zemřel měsíc před vydáním svého alba Mess of Blues. Odešel manžel, otec dvou dětí, výborný muzikant, který dokázal zaujmout své publikum nejen hrou, ale i svým smyslem pro humor a občasnými divokými tanečními kousky. 3.5.2008 se konal vzpomínkový charitativní koncert na jeho počest ve prospěch Daisy's Eye Cancer Fund, který se zabývá výzkumem choroby, která zavinila jeho slepotu. V roce 2009 byl uveden do síně slávy Terryho Foxe.

Vyšlo mu celkem šestnáct alb a šest kompilací, je také součástí čtyřech dalších, ale hostoval i na záznamech spousty dalších hudebníků. Kromě výše jmenovaného filmu Road House, hraje i na třech hudebních DVD.

- nostalgie, "lioncel" to je moje -