Moira Orfei

Přehnaně silné líčení, obarvené černé vlasy do drdolu a afektovaná mluva – takto extravagantně se na veřejnosti vždy prezentovala Moira Orfei, která se celý život hrdě hlásila k původu v cirkusové rodině a láska k manéži dominovala všem jejím aktivitám, zanechala ale také výraznou stopu ve filmu. Narodila se jako Miranda Orfei v Bologni, oba její rodiče – Riccardo Orfei a Violetta Arata – působili u cirkusu v různých profesích, rodina měla cikánský původ. Po boku rodičů i sourozenců se Miranda od dětství pohybovala v manéži, časem se vypracovala na populární akrobatku, krasojezdkyni, vystupovala také se slony nebo i cvičenými holuby.

Během padesátých let díky častému cestování byla známá po celé Itálii a její pečlivě budovaná image výstřední krasavice shlížela z tisíců plakátů po celé zemi. Koncem padesátých let si jí povšiml vlivný filmový producent Dino de Laurentiis, který navrhl záměnu křestního jména Miranda za pseudonym Moira a nabídl jí také první filmovou roli ve válečném snímku POD DESETI PRAPORY (Sotto dieci bandiere, 1959). V témže roce se v Kuvajtu setkala s Walterem Nonesem, který se roku 1961 stal jejím manželem. Spolu pak v roce 1962 založili vlastní cirkus Circo di Moira Orfei; celoživotní oddanost tomuto druhu zábavy učinila z jejich podniku jeden z nejúspěšnějších evropských cirkusů. Na řadu svých originálních vystoupení získali i ochrannou známku, očividně finančně nákladná produkce a vždy bohatá přehlídka zvířat získaly cirkusu Moiry Orfei nadšené obdivovatele v řadě zemí.

Přes usilovné budování vlastního cirkusu se Moira Orfei během šedesátých let věnovala často i filmování. Na první menší roli navázala řadou výstupů především v tehdy žádaném žánru sandálu a meče. Mytologické příběhy – často na bázi kýčovité fabulace – nevyžadovaly ani tak kvalitní herecké výkony, jako spíše výrazné typy osobností a Moira Orfei splňovala představy režisérů pro různorodé role, nezřídka i většího rozsahu. V tomto žánru hrála poprvé pod režijním vedením významného filmaře Carla Lodovica Bragaglii (HERKULOVY LÁSKY – Gli amori di Ercole, 1960).

Moira Orfei natočila celkem přes čtyřicet filmů, bezmála polovinu z tohoto počtu tvoří právě žánr sandálu a meče, v němž se pohybovala v první polovině šedesátých let. Středně velké i hlavní ženské role dostala například ve filmech URSUS (1961), URSUS V ÚDOLÍ LVŮ (Ursus nella valle dei leoni, 1961), DVA GLADIÁTOŘI (I due gladiatori, 1964) nebo VZPOURA PRETORIÁNŮ (La rivolta dei pretoriani, 1964). Dostala ale příležitost i v komediálním žánru, ve třech filmech hrála například s populárním komikem Totò; z jejich spolupráce připomeňme alespoň veselohru TOTÒ A KLEOPATRA (Totò e Cleopatra, 1963), která naopak žánr sandálu a meče parodovala. Po boku oblíbené dvojice komiků Franco a Ciccio se objevila také v komedii DVA GANGSTEŘI (I due mafiosi, 1964) režiséra Giorgia Simonelliho. Ten ji ostatně angažoval již předtím i do mezinárodně obsazeného filmu TROMBÓNY FRA DIAVOLA (I tromboni di Fra Diavolo, 1962).

K časově omezené filmové kariéře Moiry Orfei nutno dodat, že nabídky přišly i od nejslavnějších režisérů jako byli Federico Fellini (CASANOVA 70, 1965) nebo Pietro Germi (DÁMY A PÁNOVÉ – Signore & Signori, 1965). Právě Pietro Germi se vyjádřil kladně k jejím hereckým schopnostem a neváhal ji srovnat se Sophií Loren; Moira Orfei ovšem postrádala potřebné herecké vzdělání. V téže době došlo k úpadku zájmu o žánr sandálu a meče a Moira Orfei díky úbytku příležitostí k filmování měla možnost se znovu věnovat více svému cirkusu. Z její pozdější filmografie připomeňme poměrně velkou roli vnadné vdovy Adelaide, která usiluje o hlavního hrdinu (Nino Manfredi) v Risiho komedii TY, JÁ A TVŮJ MANŽEL (Straziami, ma di baci saziami, 1968). Dino Risi ji pak angažoval ještě do svého dalšího filmu VŮNĚ ŽENY (Profumo di donna, 1974).

Ve druhé polovině sedmdesátých let absolvovala Moira Orfei několik úspěšných turné po celé Evropě, její cirkus obdržel také řadu prestižních ocenění, připomeňme alespoň Zlatého klauna na Mezinárodním festivalu v Monte Carlo v roce 1987. Její manžel Walter Nones se mezitím začal soustředit na lední show, které opět dosáhly v řadě evropských zemích značného ohlasu. Zde je na místě dodat, že oba jejich synové – Stefano a Lara – pokračují v rodinné tradici a jsou aktivními umělci v cirkusové manéži.

Moira Orfei dodnes aktivně vystupuje, i když ji v roce 2004 postihla mrtvice a po delší rekonvalescenci se na veřejnosti znovu objevila až v roce 2007. Její životní dráhu zmapoval dokumentární film MOIRA ORFEI AMORE E FLORI (2006).

Pavel "argenson" Vlach