Marie Dressler

"Jste jen tak dobří, jak dobrý je váš poslední film."

Herečka, kterou když jednou uvidíte, tak nezapomenete, herečka, která během kariéry trpěla “strachem z jeviště”, se narodila jako Leila Marie Koerber rakouskému otci v kanadském Cobourgu (provincie Ontario). Už jako mladá dovedla lidi rozesmát, ve čtrnácti začala s hraním a v roce 1892 debutovala na Broadwayi. Zpočátku to vypadalo na kariéru v operetě, ale časem ji přitáhlo varieté - v prvních letech 20. století už byla přední varietní hvězdou. V roce 1902 potkala Kanaďana Macka Sennetta a pomohla mu sehnat práci u divadla. Mimo hraní mezitím Dresslerová také (1909-1910) natáčela pro Edison Records. Jakmile se stal Sennett majitelem filmového studia, přesvědčil Dresslerovou k hlavní úloze v jeho vysoce úspěšném filmu CHAPLIN HONÍ DOLARY (1914, Tillie's Punctured Romance) po boku tehdejšího Sennettova hereckého objevu, Charlieho Chaplina. Dresslerová se pak objevila ještě ve dvou pokračováních “Tillie" i jiných komediích, než se v roce 1918 vrátila k estrádám. V dubnu roku 1919, během herecké stávky v New Yorku, byla vytvořena i tzv. "Chorus Equity Association" a Dresslerová zvolena prvním prezidentem.

Po několika vedlejších rolích v neúspěšných zvukových filmech ji zachránila Frances Marion (1888-1973), scénáristka MGM a přítelkyně Irvinga Thalberga. Dresslerová prokázala Marionové během natáčení komedie TILLIE WAKES UP (1917) velkou laskavost, a na oplátku pak ona využila svého vlivu a Dresslerová dostala malou roli v THE JOY GIRL (1927) a po ní vedle Polly Moranové v THE CALLAHANS AND THE MURPHYS (1927). Nabídka k práci na posledně jmenovaném filmu ji nejen vrátila do profesionálního života, ale do života vůbec (na tu noc se údajně chystala spáchat sebevraždu skokem z okna a předtím dokonce vážně uvažovala o práci hospodyně na Long Islandu).). Mezi její přátele patřili nejen Marionová, ale také její manžel, režisér George W. Hill - s oběma pracovala na několika následujících projektech.

V roce 1929 se ale opět ocitla v ústraní, přidala se k losangelské herecké společnosti Edwarda Everetta Hortona. Brzy poté, díky nástupu zvuku a s ním spojené zvýšené poptávce po zkušených hercích, se ocitla opět “v kurzu” a Hortona, k jeho velké nelibosti, opustila. Byl to pomalý návrat, její popularita ale rostla den ze dne. Ztvárnila řadu vedlejších rolí, patří sem jak královna z romantické komedie BREAKFAST AT SUNRISE (1927) tak prostořeká služebná z muzikálu CHASING RAINBOWS (1930). Stala se zavedenou komickou figurou. Marionová také přemluvila Thalberga, aby dal Dresslerové roli staré semetriky Marthy, která vítá doma Gretu Garbo po návratu z hledání svého otce v dramatu ANNA CHRISTIE (1930). Garbo i kritici byli herectvím Dresslerové unešeni a pozadu ovšem nezůstali ani u MGM, kde jí dali okamžitě smlouvu na pět set dolarů týdně.

"Na primadonu jsem příliš obyčejná, na komornou příliš ošklivá.”

Komedie s korpulentní a prostou Dresslerovou si publikum velmi oblíbilo a studio bylo co do výnosů rovněž spokojeno. V éře Harlowové, Garbo a Crawfordové to byla právě postarší “obyčejná” Marie Dresslerová, která se stala hollywoodskou kasovní jedničkou a na špičce se udržela vlastně až do smrti. Svůj neobyčejný talent potvrdila také ve vážné poloze: za své předvedení v Hillově komedii-dramatu MIN A BILL (1930, Min and Bill), po boku Wallace Beeryho, si v roce 1931 (mimochodem den po svých 63. narozeninách), převzala cenu Akademie (Oskara) pro “nejlepší herečku”. Rok nato pak byla ve stejné kategorii nominována opět, tentokrát za roli v dramatu-komedii EMMA (1932), při jehož přípravě opět ukázala svoji kolegialitu: osobně se zasadila o to, aby byl do hlavní mužské úlohy obsazen její přítel, mladý a tehdy prakticky neznámý herec Richard Cromwell, čímž mu pomohla odstartovat kariéru.

V úspěšném tažení pokračovala v komediích VEČEŘE O OSMÉ (1933) a TUGBOAT ANNIE (1933). Ve “Večeři” hrála stárnoucí divadelní herečku a stala se první ženou, která se kdy objevila na obálce časopisu “Time”. Její kariéru však náhle utnula rakovina. O terminálním stadiu choroby se Louis Mayer dozvěděl od jejího lékaře, kterého poprosil, aby jí o tom neříkal a ve snaze udržet ji doma, jí nařídil, aby neodjížděla na dovolenou, jelikož ji chce obsadit do svého nového filmu. Dresslerová byla pochopitelně popuzena, ale podvolila se.

Marie Dresslerová se objevila ve více jak čtyřiceti filmech, postavení skutečné hvězdy ale dosáhla až na samém sklonku svého života. Vždy se považovala za fyzicky neatraktivní, svoji autobiografii také nazvala "The Life Story of an Ugly Duckling" (Životní příběh ošklivého káčátka). V letech 1900 – 1906 žila s Georgem Hoppertem, se kterým měla jednu dceru, která ale brzy zemřela. Od roku 1914 žila pak až do jeho smrti s Jamesem Daltonem. Zemřela v kalifornské Santa Barbaře a pohřbena byla ve Velkém mauzoleu na hřbitově ”Forest Lawn Memorial Park Cemetery” v Glendale.

Na hollywoodském ”Chodníku slávy” má dnes svoji hvězdu a v rodném Cobourgu se každoročně na konci října koná filmový festival "Vintage Film Festival", který představuje rané hollywoodské produkce a v jejím bývalém domě dnes sídlí její muzeum a turistické a rozvojové centrum. Koncem 90. let byly publikovány dvě její biografie: jednu napsala Betty Lee: “Marie Dressler: The Unlikeliest Star” , druhou, komplexnější, Matthew Kennedy. V červnu 2008 se Marie Dresslerová spolu s Normou Shearerovou, Chiefem Dan Georgem a Raymondem Burrem objevila na edici kanadských poštovních známek věnované úspěšným ”hollywoodským Kanaďanům.”

"Když překročíme padesátku, tak už máme ty nejtvrdší lekce za sebou. Zjistíme, že opravdu záleží jen na pár věcech...”

Marek "džanik" Janík