Sybille Schmitz

Celým jménem Sybille Maria Christine Schmitz byla německá herečka, přirovnávána ke Gretě Garbo. Svůj život zakončila sebevraždou za "zvláštních okolností". Vyšetřování trvalo několik let. Každý člověk jinak cítí, jinak jej život bolí a jinak jej ukončí, stejně, jako Sybille Schmitzová, která před smrtí prohlásila: "Celá jsem se mu vydala, ale opustil mne." Nemyslela muže, ale osud. Její dopis na rozloučenou končil slovy: "Nikdo mne nepotřebuje." (Man kann mich nicht gebrauchen.)

Narodila se jako první z pěti sourozenců do rodiny Josepha Schmitze a Anny, za svobodna Dahmenové, pocházející z podnikatelské rodiny. Rodiče provozovali kavárnu, později hostinec. Měla šťastné dětství. Její matka byla silně věřící, přesto vyrůstala poměrně v liberálním prostředí. Její otec měl velmi dobré vzdělání a kromě podnikání i externě vyučoval. Jako desetiletá byla poslána do klášterní školy v Lohru, kde získala základy hudební nauky a výtvarné výchovy. Ve čtrnácti letech navštěvovala obchodní školu v Kolíně a zde za pomoci Louise Dumontové studovala herectví. V roce 1927 uspořádal Institut Maxe Reinhardta působícího v berlínském Deutschen Theater den otevřených dveří. Návštěvníci měli možnost si s profesionálními herci nacvičit a zahrát krátkou scénku. Sybille projevila talent, a byl ji domluven pohovor s renovovaným Maxem Reinhardtem.

Jako sedmnáctiletá podepsala tříletou smlouvu. Upřimně řečeno, byla velmi fotogenická, takže podle smlouvy pracovala nejen jako herečka, ale další závazky měla jako modelka. Finančně nešlo o žádné terno. Měsíčně brala 250 marek a první rok se potýkala s finančními problémy, při kterých ji vypomáhala rodina. V roce 1928 zazářila v divadelní hře BRONXX-EXPRESS, upozornila na sebe filmaře a přijala nabídku ve svém prvním filmu FREIE FAHRT. Ve stejném roce se objevila v krátké, 21 minut trvající kriminálce POLIZEIBERICHT ÜBERFALL. Ve svém třetím filmu z roku 1929 TAGESBUCH EINER VERLORENEN si rolí předpověděla, aniž by cokoliv tušila, svůj osud. Hrála lékarníkovu hospodyni, která spáchá sebevraždu léky. Lékárníka Roberta Henninga hrál český herec Josef Rovenský.

V roce 1932 si zahrála Léone ve svém prvním zvukovém filmu VAMPYR – DER TRAUM DES ALLAN GREY. Následoval oslnivý vzestup mezi filmové stars. Hned v následující sci-fi F.P.1 ANTWORTET NICHT již hrála hlavní ženskou roli vedle Hanse Alberse. Patřila mezi nejkrásnější ženy německého filmu. Po vítězství nacistů ve volbách roku 1932 ji neublížíl ani fakt, že se zastala svých židovských přátel. Jen do října roku 1934 učinkovala v šesti filmech. Její hvězda stoupala i díky přízni tehdejšího ministra propagandy J. Goebbelse. Rok 1939 byl v její kariéře posledním úspěšným. Zahrála si hlavní roli ve filmu HOTEL SACHER. V roce 1940 ztvárnila princeznu Deinartstein ve filmu TRENCK, DER PANDUR. Stále méně odpovídala, jak na plátně, tak v osobním životě ideologii režimu. Sybille byla bisexuálka, což bylo nacistům trnem v oku. V průběhu války točila jeden film ročně. V roce 1943 získala hlavní ženskou roli v propagandistickém TITANIC (hrála Sigrid Olinskou).

Po válce se pauza mezi filmy zdvojnásobila. V roce 1950 natočila sice tři filmy, často v hlavní, nebo významné roli a zdálo se, že Fénix povstal z popela, ale ... herečka trpěla depresemi, byla závislá na lécích a alkoholu. Nedá se přesně říci, co bylo příčinou. V osobním životě si hned po válce prožila velmi bolestivý rozvod s Haraldem G. Peterssonem (scénárista, např. VINNETOU, 1963). Manželé se poté několik let pokoušeli o vzkříšení vztahu, ale bezúspěšně. V roce 1954 učinkovala ve svém posledním filmu DAS HAUS AN DER KÜSTE, hrála Annu a v titulcích byla uváděna jako pátá.

13. dubna 1955 vyšel Münchner Kreisen s titulky: "Sybille Schmitz se otrávila. Stav herečky je beznadějný". Několik hodin poté, byla v 8:45 prohlášena za mrtvou. V té době již mnichovská policie vyšetřovala podivná úmrtí pacientů v nemocničním zařízení. Později byla obžalovaná lékařka Uršula Moritzová. To, že herečka spáchala sebevraždu v nemocnici by nebylo nic divného. Ani použití Luminalu, v té době volně dostupného léku na nespavost nebylo diskutabilní. Podle laboratorních testů však užila během hospitalizace léky, které nebyly součástí její medikamentózní léčby a vznikla otázka, že pokud v průběhu hospitalizace několikrát přežila intoxikaci (otravu), jak to následně personál řešil.

17. dubna se konal pohřeb. Když se ozvalo tiché "Ab!", začali čtyři muži spouštět rakev s kovovým štítkem "Sybille Maria Christine Schmitz". Zanechala po sobě 38 filmů, titul "druhé Grety Garbo" a hrob, který naleznete na mnichovském hřbitově Ostfriedhof. Její příběh žije dál v autobiografickém filmu režiséra Fassbindera DIE SEHNSUCHT DER VERONIKA VOSS.

ČSFD.cz