Ludmila Pelikánová

Česká herečka Ludmila Pelikánová proslula především jako recitátorka a politická aktivistka, ve filmu ani televizi nikdy nehrála. Pocházela z Prahy a jako herečka začínala v roce 1938 v divadle Uranie v pražských Holešovicích. Tady strávila celou druhou světovou válkou, již tehdy zaměřila svůj zájem k recitaci veršů a v roce 1942 publikovala svou prvotinu O přednesu.

Po druhé světové válce se stala členkou Divadla na Vinohradech (které od roku 1950 neslo název Divadlo československé armády). Podle vzpomínek kolegů nebyla Ludmila Pelikánová nijak dobrou herečkou, ale jako angažovaná členka Komunistické strany měla v uměleckém souboru silnou pozici, mimo jiné byla členkou Svazu českých dramatických umělců. To jí také přineslo četná ocenění, stala se držitelkou Státní ceny (1953), nositelkou Řádu práce (1962) a při příležitosti padesátých narozenin byla jmenována i Zasloužilou umělkyní (1965).

Kromě práce na divadelním jevišti se věnovala nadále především recitaci, zúčastnila se četných zájezdů, k tématice uměleckého přednesu veršů opět také publikovala. Jako recitátorka získala Křišťálovou růži na soutěži v Poděbradech (1977). Před kamerou se objevila jen jednou, a sice v televizním pořadu KŘESLO PRO HOSTA (1985). Právě tento její výstup se zapálenou recitací angažovaných veršů dodnes koluje po internetu jako úsměvná kuriozita.

S ohledem na politické postoje Ludmily Pelikánové není nijak překvapivé, že po listopadové revoluci 1989 jí hráblo a skončila v blázinci v Bohnicích. Zemřela o několik let později tamtéž.

Pavel "argenson" Vlach