Gruzínský režisér a scénarista umělecky stylizovaných filmů, v nichž je reflektována specifická gruzínská tradice, lišící se jak od ruské, tak i arménské a muslimské. Abuladze začal uměleckou kariéru (po několika školních a dokumentárních pracích) s Rezo Čcheidzem (společně v autorské dvojici), s nímž vytvořil středometrážní neorealistické sociálně-kritické drama OSLÍK (1955), v gruzínštině Magdanas lurdža (česky Oslík Magdany, ačkoliv oslíka nalezly a zachránily děti této vesnické ženy). Všechny pozdější filmy už byly realizovány v samostatné Abuladzeho režii.
Nejprve se obrátil k současnějším tématům (Oslík se ještě odehrával za carského režimu). CIZÍ DĚTI (Schvisi švilebi, 1958) vycházejí ještě z neorealistické poetiky, BABIČKA A JÁ (Me, bebia, Iliko da Ilarioni, 1963) ji už postupně opuští ve prospěch filmové lyricky a sdělování podstatného obrazem, nikoliv slovy.
Počínaje filozofickým filmem PROSBA (Vedreba, 1967) na motivy epické poezie Važi Pšavely točí vysoce stylizované, umělecky prokomponované filmy. Prvním jeho barevným snímkem je NÁHRDELNÍK PRO MOU MILOU (Samkauli satrposatvis, 1971), adaptace díla Ahmeda-chana Abu-Bakara. I STROM PŘÁNÍ (Natvris che, 1976) vzniká zpracováním literární předlohy, a to Georgi Leonidzeho, přesto fascinuje výtvarnou stránkou. Následující POKÁNÍ (Monanieba, 1984, do distribuce uvolněn až v roce 1986) pak v poetické linii pokračuje, jeho ideje ale nabývají větší politické zabarvení. Bývá označován jako vyrovnávající se Stalinem (případně L. Beriou), v symbolice a výtvarném řešení kostýmů však najdeme i odkazy k italskému fašismu, ale i frázovitému pragmatickému liberalismu.
Pavel "raroh" Straka
