Po absolvování střední školy se stal členem janovského filmového klubu. Od roku 1946 spolupracoval s F.I.C.C. (Federazione Italiana Circoli del Cinema – Italská federace filmových klubů) a zároveň pracoval v nakladatelství. V roce 1950 se přestěhoval do Říma a začal pracovat jako dokumentarista a asistent režie, zejména u Romola Marcelliniho a Roberta Rosselliniho. Měl příležitost natočit několik dokumentů a televizních pořadů a jako scenárista se podílel na filmech Fidanzati della morte, I, Goliath and the Dragon a Olympijské hry v Římě.
V roce 1961 dokončil svůj první celovečerní film Laura nuda, jediný tematický film, který natočil a který odhalil jeho schopnosti vypravěče a kostýmního kritika. Film, zajímavá studie postav a prostředí, byl kritikou přijat vřele, bohužel však narazil na přísnou cenzuru, která provedla řadu škrtů. V roce 1969 vznikl další Ferrariho film Mio Mao, po němž následovala dlouhá odmlka. V roce 1994 bylo oznámeno, že se vrátí k režii filmem „Alla periferia dell'impero“, k jeho natočení však nikdy nedošlo.
Ajm "griph" Mýmr
