Lawrence "Larry" Semon (ve Francii známý pod jménem Zigoto, v Itálii jako Ridolini a ve Španělsku Jaimito nebo Tomasín) se dnes vzpomíná hlavně kvůli spolupráci se Stanem Laurelem a Oliverem Hardym předtím, než se tito dva dali dohromady. Larry byl synem estrádního kouzelníka a jeho asistentky a spolu se starší sestrou provázeli rodiče během jejich vystoupení po Spojených státech i Kanadě. Do dvanácti let byl zběhlým zpěvákem, mimem i hercem. Po ukončení školy v Savannah odjel do New Yorku, kde podle otcova přání bral lekce kreslení a následně pracoval pro různé noviny jako karikaturista a grafik. Mimoto vystupoval v estrádách, kde zaujal studio Vitagraph, u kterého pak (1913) vymýšlel komické scénáře, režíroval a produkoval filmy pro herce Hughieho Macka a sám sebe příležitostně obsazoval do malých rolí. Po odchodu Macka z Vitagraphu (1917), začal Semon ztvárňovat hlavní úlohy.
V krátkých komediích obvykle představoval roztomilého ťulpase s bílým obličejem v plášti a buřince, který všude kam vejde způsobí jen zmatek a zkázu. V roce 1918 začal vystupovat spolu s mladým Stanem Laurelem, který však slibně se rozvíjející dvojici z různých důvodů brzy opustil. Za necelý rok se pak k Semonově skupině shodou okolností přidal Laurelův budoucí partner Oliver Hardy a časem se stal jejím předním členem (Semon naučil hrát údajně Hardyho golf a ten se pak stal jedním z nejlepších hráčů Hollywoodu). V té době už byl Larry Semon za hvězdu a v rámci studia prakticky "svým pánem". Počtem uváděných krátkých filmů konkuroval počátkem 20. let v popularitě Chaplinovi. Tvořil rychle a s rostoucím věhlasem rostla i délka filmů. Byl znám svými přemrštěnými finančními požadavky a výstředností: rozpočet jeho "dvoucívkových" komedií (tj. kolem 25 minut) mohl lehce překročit průměrné náklady celovečerního filmu.
Jako dřívější kreslíř inscenoval téměř "nerealizovatelné" gagy. Žádná komická situace pro něj nebyla nemožná. Miloval letadlové honičky, vybuchující auta i stodoly, padající zásobníky na vodu a vůbec velkorysé užívání substancí, ve kterých jen lze vymáchat člověka. Typická komedie zahrnovala sudy s moukou, pytle sazí, kýble inkoustu, kaluže marmelády nebo jámy plné bahna. Během příprav komedie PILA (1922), jak v jednom rozhovoru uvedl Oliver Hardy, mu nestačily malované kulisy a trval na stavbě plně vybavených srubů. Vzhledem k rostoucí výši nákladů nakonec šéfové studia určili, že občas arogantní a náladový Larry si bude podle nové smlouvy vše produkovat sám a ponese si také plnou osobní odpovědnost a finanční riziko.
Kritici začali poukazovat na nedostatek nápadů, vedení společnosti na podprůměrnost a v roce 1923 se studiem rozloučil. Točil nyní pod hlavičkou Chadwick Pictures. Jím režírovaný celovečerní film WIZARD OF OZ (1925, Čaroděj ze země Oz) ovlivnil slavnější muzikálovou verzi z roku 1939 jen nepatrně. Oliver Hardy hrál Plecháče, Semon Strašáka a těsně před uvedením se oženil s představitelkou Dorotky Dorothy Dwanovou, se kterou měl později dceru. Nákladný projekt vypadal velice slibně, výsledkem však byla otřepaná komedie a konec Chadwick Productions a Semonovy už tak nahnuté kariéry. Po vyhlášení bankrotu (1928) se vrátil k estrádám. Během turné se nervově zhroutil a odcestoval zpět do Los Angeles. Umřel s prázdnou kapsou na tuberkulózu v sanatoriu ve věku pouhých 39 let. Jeho rychlá smrt i následný přísně střežený pohřeb a kremace vyvolaly domněnky, že neumřel a vše jenom nafilmoval, aby unikl svým věřitelům.
Marek "džanik" Janík
