Karel Roden mladší se narodil 10. srpna 1914 v Okříškách u Třebíče do umělecké rodiny hercům Karlu Rodenovi st. (1891 – 1961) a Anděle Šedivé – Rodenové, která pocházela až ze starobylého hereckého rodu, jehož kořeny sahají až do 19. století k herci Vilému Grau (1807 – 1863).
Už Rodenovo narození bylo symbolické. Narodil se v místě, kde zrovna hrála divadelní společnost, u které byli oba jeho rodiče v angažmá. Na otcovo přání, který nechtěl, aby syn pokračoval v rodinné tradici, musel jít studovat zemědělskou školu. Přesto se mladý Karel Roden rozhodl pro divadlo a utekl po vzoru rodičů ke kočovné společnosti ředitele Jaroslava Bittla (1930 – 1933).
Poté prošel jako herec a režisér oblastními scénami v nuselském Tylově divadle v Praze (1933 – 1934), ve Stálém divadle na Kladně (1934 – 1937), v olomouckém Českém divadle (1937 – 1940) a i nakonec v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1940 – 1945 a 1947 – 1981), kde ovšem pravidelně vystupoval až do svého úmrtí v roce 1992.
V letech 1945 – 1947 musel kvůli rekonstrukci budovy sídlit i s jihočeskou činohrou v Teplicích. Karel Roden byl hercem vytříbeného projevu, kterému si dopomáhal všemi svými výrazovými prostředky. Zanedlouho se vypracoval mezi nejvýraznější herecké osobnosti českobudějovické scény a činohry.
Na divadelních jevištích stvořil pestrou škálu rolí ve všech možných žánrech a v inscenacích „Ideální manžel“ (Lord Gorling), „Brouk v hlavě“ (Dr. Finache), „Strakonický dudák“ (Alamír), „Jak se vám líbí“ (Jaques), „Jan Roháč“ (Bakalář), „Polská krev“ (Gorský), „Fidlovačka“ (Andreas), „Hamlet“ (Herec), „Les“ (Evžen), „Léto“ (Chvojka), „Žižka z Trocnova“ (Molnár), „Kudy kam?“ (Macek), „Othello“ (Člen rady), „Tři sestry“ (Iljič), „Bílá nemoc“ (Profesor), „Diplomati“ (Tajemník), „Hadrián z Římsů“ (Jehoň), „Dalskabáty, hříšná ves“ (Trepifajksl), „Lucerna“ (Klásek), „Těžká Barbora“ (Žoldnéř), „Válka s mloky“ (Vantoch), „Naši furianti“ (Petr Dubský), „Hrátky s čertem“ (Školastykus), „Veselé paničky windsorské“ (David Veleba), „Zlaté jezero“ (Norman Thayer), „Čarodějky ze Salemu“, „Cestující bez zavazadel“ (Dr. Pickwick) apod.
Karel Roden vstoupil poprvé do českého filmu až v 60. letech, na prahu padesátky. Ovšem český film nedokázal využít Rodenovo herectví a vytvářel jen malinké roličky. Jeho mimopražským angažmá je zapříčiněna i malá filmografie.
Poprvé se objevil jako pořadatel regaty v dramatu Václava Gajera NEKLIDNOU HLADINOU (1962) a jako pohřební agent ve snímku ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1966) Otakara Vávry podle básně Františka Hrubína. U konce 60. let přetvořil svojí nejvýraznější úlohu nerozhodného milence vdané Kateřiny Zachové (hrála Drahoslava Landsmanová) profesora Vondroviče v Tučkově podobenství SVATEJ Z KREJCÁRKU (1969).
Po desetileté pauze se na konci 70. let objevil jako dědeček Bláži Hořešovské (Jaromíra Mílová) Václav Pokorný v dramatu Milana Muchny HON NA KOČKU (1979). Tato úloha byla poslední shledání Karla Rodena s českým filmem.
V 80. letech se ale ještě zřejmě objevil v menších epizodních roličkách ve dvou slovenských pohádkových filmech O ŽIVEJ VODE (1987) režiséra Ivana Baladi a v Trančíkově SEDEM JEDNOU RANOU (1988). Ovšem posledních třináct let svého života se už před české filmové kamery Karel Roden nepostavil. Je ale zajímavostí, že krátce po skončení jeho české filmové dráhy, se v 80. letech rozeběhla naplno úspěšná herecká dráha jeho prvorozeného syna.
Velmi ojediněle vystupoval Roden v televizi (např. seriály ROZSUDEK či NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ), o to více pracoval pro českobudějovický rozhlas (např. „Mistr Kampanus“, „Na šťastnější břeh“, „Fůra dřeva“, „Odyssea soudního sluhy“, „Vše pro firmu“, „Štěstí“, „Zločin na Zlenicích hradě“, „Kdyby všichni chlapi světa“, „Pachatel neznámý“, „Soupeři“, „Otec svého syna“, „Muž a stín“, „Vrah je náš starý známý“, „Cizí žena“ i „Divotvorný klobouk“).
Získal titul Zasloužilého umělce (1969) a Cenu Jaroslava Průchy (1982). Herci byli i jeho synové Karel Roden nejml. (*1962) a Marian Roden (*1964). Karel Roden ml. zemřel 26. srpna 1992 v Českých Budějovicích, šestnáct dní po svých osmasedmdesátých narozeninách.
Jaroslav "krib" Lopour
