Hans Albers

Hans Philipp August Albers se narodil 22. září 1891 v Hamburku jako syn řezníka, zemřel 24. července 1960 v Kempfenhausenu v Bavorsku. Byl nejpopulárnějším předválečným a válečným německým hercem. Již od dětství chtěl být hercem, dokonce navštěvoval divadelní kurzy bez vědomí rodičů. V roce 1915 byl odvelen do armády, ale ve válce byl poměrně brzy raněn a stažen z bojů. Po válce se přestěhoval do Berlína, kde se snažil získávat komediální roličky v různých divadlech a kabaretech. V Berlíně se také seznámil se svojí celoživotní partnerkou Hansi Burg, rakouskou Židovkou.

Průlom přišel s rolí číšníka v divadelní hře Verbrecher (Kriminálníci), poté začal být známým a hojně obsazovaným divadelním hercem. Albers účinkoval ve více než stovce němých filmů, už jako populární a velmi známá tvář nemohl chybět v obsazení prvního německého mluveného filmu DIE NACHT GEHÖRT UNS (Noc patří nám) z roku 1929. Brzy poté se objevuje po boku Marlene Dietrich ve filmu DER BLAUE ENGEL (Modrý anděl). Albers pokračoval v herecké krasojízdě hlavními rolemi ve filmech DER GREIFER (Stíny londýnských nocí), BOMBEN AUF MONTE CARLO (Bomby nad Monte Carlem) (1931) a DER MANN, DER SHERLOCK HOLMES WAR (Sherlock Holmes). Zařadil se do kategorie představitelů záporných, nicméně uhrančivých postav. Největší úspěchy sklidil pod režijním vedením Heinze Rühmanna. V těchto filmech zazní také mnoho filmových melodií v Albersově interpretaci; v Německu jsou mnohé dodnes populární.

S nástupem Národního socialismu k moci se Albers s Hansi Burg přestěhovali mimo centrum pozornosti z Berlína do Bavorska. Jejich vztah se nicméně dostal pod velký tlak, který neustáli; Hansi Burg v roce 1939 emigrovala nejprve do Švýcarska, poté do Anglie. Jejich tajné kontakty nepřerušila ani válka, Albers se Hansi snažil alespoň na dálku finančně podporovat. Hansi se vrátila do Německa po válce, znovu spolu začali žít. Otec Hansi nicméně zahynul v koncentračním táboře. Albers nikdy NSDAP na veřejnosti aktivně nepodporoval, přesto v tomto období dosahoval v Německu největší popularity, což si lze vysvětlit potřebou úniku obyčejných lidí do jiné reality - v tomto případě k filmovým příběhům.

V roce 1943 Albers hrál hlavní roli ve vysoce rozpočtovém filmu MÜNCHHAUSEN (Dobrodružství Barona Prášila), on sám obdržel enormní honorář. Nicméně si dával velký pozor, aby nebudil dojem jakékoliv podpory pro NSDAP. Filmografie pokračovala romanticko-dobrodružným filmem GROßE FREIHEIT NR.7 (La Paloma), který se na plátně odehrává v Hamburku, ale mnoho scén muselo v reálu být natáčeno v Praze, protože Hamburk byl v té době již značně poničen spojeneckými nálety.

Po skončení 2. světové války sice Albers neměl problémy se zákazem natáčení, jako měli mnozí jiní jeho herečtí kolegové, veřejně podporující nacisty. Nicméně, němečtí hrdinové dob minulých neměli zastání u okupační vlády, která chtěla ve filmech prezentovat svoje vlastní hrdiny doby nové. U Alberse tedy nastala pauza ve filmování, velmi těžce tuto situaci snášel a bohužel zde navíc zaúřadoval alkohol.

Sice se nakonec v 50. letech ještě dokázal prosadit v charakterních rolích stárnoucích zmoudřelých mužů, ale již nedosáhl své vrcholné slávy z let třicátých. Albers zemřel v roce 1960 v sanatoriu Kempfenhausen poblíž bavorského Starnbergu. Jeho smrt německé fanoušky velmi zasáhla.

Albersovo jméno bude vždy nejvíce spjato s Hamburkem, jeho rodným městem, kde je po něm dokonce pojmenováno jedno z velkých náměstí, na kterém je vztyčena Albersova bronzová socha vytvořená výtvarníkem Jörgem Immendorffem. V dnešním Německu je zřejmě populárnější skrze svoji filmovou hudbu než filmové role samotné, jeho písničky z 30.let jsou dosud velmi populární, a to i mezi mladými lidmi. Na jeden život měl Albers docel pohnutý osud, nemyslíte?

Golda "Johgas" Zlatá