Netta Deborská

Netta Deborská se narodila 16. února 1918 ve Vídni do rodiny obchodníka. Vyrůstala na Kladně a na přání rodičů a strýce, bohatého pražského velkouzenářského obchodníka, se měla věnovat obchodní práci. Už jako dítě se chtěla stát herečkou. Proti vůli rodičů odešla Netta jako šestnáctiletá od rodičů ke kočovné divadelní společnosti.

Tato skutečnost přesvědčila rodiče, přestali bránit, a začali jí finančně podporovat k soukromém studiu. Postupně soukromě studovala herectví u Anny Suchánkové, zpěv u Jana Konstantina, klasický balet a akrobacii u Marty Aubrechtové. Začínala díky Martě Aubrechtové jako členka baletního souboru pražské Velké operety (1935 – 1936).

Po angažmá u divadelních společnostech Vladimíra Housy a Františka Grabingera (1936 – 1940) prošla v rychlém sledu let 1942 – 1949 jako operetní sólistka krajské scény Plzně, Olomouce, Kladna, Pardubic, Opavy a Ostravy. Z poválečného ostravského angažmá přešla Netta Deborská do činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni (1949 – 1988), kde hostovala i po odchodu na penzi až do roku 1996.

Se Zorou Jirákovou napsala hru pro děti „Dřevěný zámeček" (1958) a překládala z ruštiny. Hostovala na scéně Národního divadla v Praze (1958). Své vyzrálé herectví uplatňovala hlavně jako Dašeňka („Zlatý kočár"), Klásková („Lucerna"), Matka („Krvavá svatba"), Strunová („Křišťálová noc") a nebo Chůva („Romeo a Julie").

Z dalších inscenací si uveďme: „Vassa Železnovová" (Vassa), „Dalskabáty, hříšná ves" (Plajznerka), „Strakonický dudák" (Divuka), „Netopýr" (Rosalinda), „Taková láska" (Matka), „Ze života hmyzu" (Teta), „Tvrdohlavá žena" (Jahelková), „Veselé windsorské paničky" (Panna Čiperná), „Čarodějky ze Salemu" (Tituba), „Osm žen" (Chanelová), „Idiot" (Jelizaveta), „Hamlet" (Gertruda), „Naši furianti" (Marie Dubská), „Tobě hrana zvonit nebude" (JUDr. Olga Ronešová), „Višňový sad" (Paní Charlotta), „Obrácení Ferdyše Pištory" (Dostálka), „Kutnohorští havíři" (Dorota), „Slaměný klobouk" (Klotylda), „Cyrano z Bergeracu" (Markéta), „Pygmalión" (Paní Higginsová), „Maryša" (Stařenka), „Drahomíra a její synové" (Ludmila) atd.

I když její filmová kariéra trvala čtyřicet čtyři let, kvůli svému plzeňskému angažmá sehrála pouhých pět menších filmových úloh ve velkém časovém rozmezí. Deborská debutovala jako třiceti čtyřletá a končila v sedmdesáti sedmi letech.

Postupně přehrávala postavy ženy v Gajerově USMĚVAVÉ ZEMI (1952), manželky Václava Urbánka (hrál manžel Jiří Kostka) Marjánky Urbánkové v krátkometrážní agitce o práci na státním statku PŘIZNÁNÍ VÁCLAVA URBÁNKA (1954) režiséra Jana Kouby, matky učitelky Marty (Marie Tomášová) Cimlerové (avšak namluvila jí herečka Marcela Sedláčková) v Novákových ZELENÝCH OBZORECH (1962), ženy Soukupa st. (Oldřich Vykypěl) v Kachlíkově psychologickém NA KOHO TO SLOVO PADNE... (1979) i majitelky hroby Horáčkové v KOLJE (1996) Jana a Zdeňka Svěrákových.

Okrajově spolupracovala i s televizními a zejména s nahrávacími a rozhlasovými (př. „Brigantina napíná plachty", „Před západem slunce", „Pražský Žid", „Emigrant", „Peníze", „Stříbrná krabička", „Numancie", „Svědek času", „Mezepa", „Maloměstští diplomati", „Zrzavý Orm", „Panna z vosku", „Ondřej a drak", „Pět mrtvých starých dam", „Marja carevna", „Červená kalina", „Dobrodružství Hucka Finna", „Pláč pro pana Jeremiáše", „Obraz Doriana Graye", „Ivanov", „Pohádka o bílém hadu" atd.) studii.

Několik hereččiných výstupů bylo zaznamenáno i v televizních záznamech divadelních her (IVANOV z roku 1984). Věnovala se taktéž uměleckému přednesu, politické práci v různých svazech, organizacích a odborech.

Jako levicově orientovaná byla za normalizace Netta Deborská členkou Krajského výboru KSČ a Krajské organizace Svazu českých dramatických umělců. Měla na starost dramaturgii všech západočeských divadel.

Kromě jiných získala Cenu Víta Nejedlého (1971), Vyznamenání Za vynikající práci (1972), titul Zasloužilé umělkyně (1974), Výroční cenu SČDU (1978), Cenu Jaroslava Průchy (1983) za postavu ve hře „Jegor Bulyčov", Cenu Ministerstva kultury ČSR (1987) za výkon ve hře „Drahomíra a její synové" a Cenu Senior Prix (1995).

Byla druhou manželkou herce Jiřího Kostky (1910 – 1985), užívala tvar jména Netta Deborská – Kostková, s nímž měla dceru – herečku Zoru Kostkovou (*1952). Nevlastním synem byl herec Petr Kostka (*1938). Netta Deborská zemřela 16. července 2002 v Plzni ve věku 84 let.

Jaroslav "krib" Lopour