Katy Kaclová-Vališová

Katy Kaclová – Vališová se narodila 28. září 1883 v Praze. Rovněž její sestra Božena Jeřábková byla herečkou. Jako herečka působila v různých ochotnických spolcích. Později se na divadelních prknech neobjevovala. Své herecké umění nabídla před první světovou válkou začínajícím českým filmařům, kteří její služby bez váhání přijali.

Stala se tak jednou z prvních českých hereček (společně s Andulou Sedláčkovou) a jednou z prvních hvězd českého filmu (opět s Andulou Sedláčkovou a Suzanne Marwille). Ve všech svým snímcích hrála hlavní a titulní roli. V roce 1913 se poprvé objevila v krátkých situačních žertech a komediích začínajících českých výroben Kinofa a Illusion.

Hrála Barušku Šlapákovou v dramatu podle Ladislava Stroupežnického ZKAŽENÁ KREV (1913) Aloise Wiesnera, zubařovu manželku Milenu ve frašce ZUB ZA ZUB (1913) režisérů Pecha a Piskáčka, dceru ševce (Antonín Michl) v situačním žertu Aloise Jalovce CHOLERA V PRAZE (1913), u kterého byla Kaclová – Vališová společně s Antonínem Michlem autorkou námětu a kuchařku, která se zamiluje do Prefatýna (Josef Šváb – Malostranský) v nezvyklém experimentu, kde je zdárně „zachyceno“ pět našich lidských smyslů, frašce populárního herce a režiséra Josefa Švába – Malostranského PĚT SMYSLŮ ČLOVĚKA (1913).

O rok později vytvořila manželku Josefa Rovenského v další komedii ZAMILOVANÁ TCHYNĚ (1914) Antonína Pecha, která se však nedochovala. Film je zajímavý hned z několika hledisek: byl prvním, kde si zahrál Josef Rovenský, film se natáčel na dvoře kina Illusion a na černošické zahradě spolumajitele výrobní společnosti Illusion Aloise Jalovce. Započala 1. světová válka, filmování se muselo omezit a Kaclová – Vališová se ve filmové práci musela načas odmlčet.

Na sklonku První světové války ztělesnila svoji nejhodnotnější a zároveň poslední filmovou postavu švadlenky Kačenky Čiperné, milé Vény Vodopicha (Josef Vošalík) v komedii o záměnách PRAŽŠTÍ ADAMITÉ (1917) Antonína Fencla. Film se stal slavným zejména skutečností, že v něm byly poprvé použity dvojnické expozice. Film se stal u publika velice populárním a byl prodán do řady zahraničních zemí (např. do Uher, Ukrajiny, Balkánu atd.). Na scénáři s Antonínem Fenclem spolupracoval také pozdější zakladatel barrandovských filmových ateliérů Miloš Havel.

Záhy se Kaclová – Vališová provdala, porodila syna a s filmem i divadlem přestala spolupracovat. Již se nikdy před českou filmovou kameru nepostavila, stáhla se do soukromí a věnovala se již pouze rodině. I tak se navždy zapsala do české kinematografie, i když se o jejím pozdějším soukromém a profesním životě mnoho neví.

Po druhé světové válce spolupracovala s Filmovým ústavem, kde měla jako jedna z mála pamětnic možnost upřesnit a uvést některé údaje o filmech, ve kterých v desátých letech hrála. Stála rovněž u zrodu knížek J. S. Kolára a Myrtila Frídy „Československý němý film 1898 – 1930“ (1957) a „Historie československého filmu v obrazech 1898 – 1930“ (1959) Myrtila Frídy a Jaroslava Brože.

Její profil je mj. zachycen v Bartoškově historické studii „Náš film – Kapitoly z dějin (1896 – 1945)“ (1985), v katalogu Národního filmového archivu „Český hraný film I. (1898 – 1930)“ (1995) a také ve Fikejzově slovníku „Český film: Herci a herečky I. díl A – K“ (2006). Ani jedna z nich však není plně zaměřena na samotnou Kaclovou – Vališovou.

Na herectví Katy Kaclové – Vališové navazoval její syn, divadelní, filmový, rozhlasový herec a dabér Ferdinand Krůta (1920 – 1992). Tato jedna z prvních český kinematografických průkopnic českého filmu zemřela 15. dubna 1971 v Praze ve věku nedožitých vysokých osmdesáti osmi let. Herečka zemřela neuvěřitelných padesát čtyři let po své poslední filmové roli...

Jaroslav "krib" Lopour