Slávka Tauberová

Slávka Tauberová se narodila jako Jaroslava Tauberová 8. listopadu 1903 v Kladně. Záhy se ale v ní probudily velké umělecké vlohy a začala se soukromě připravovat u Bohumily Rosenkrancové a Lídy Dušánkové na dráhu zpěvačky a u choreografů Joe Jarského, Berty Knittlové, Niny Pirnikovové a Marty Aubrechtové na profesi taneční subrety.

A nakonec jako oblíbená a známá operetní herečka, zpěvačka a tanečnice prošla Arénou na Smíchově (1926), Rokokem (1927 – 1928) a zejména Velkou operetou (1929 – 1939), kde se vypracovala až na přední členku celého souboru. Neúspěšně se jednalo taktéž o pohostinském vystoupení v pražském Národním divadle („Sen noci svatojánské" a „Figarova svatba").

Tauberová byla zpěvačkou s kultivovaným hlasovým projevem, atraktivním zjevem a skvěle zvládnutými tanečními kreacemi. Vystupovala v nejvýznamnějších operetních produkcí třicátých let, ve světovém a českém repertoáru a v milovnických a hlavních dívčích postavách. Zjevila se v operetách Járy Beneše, Rudolfa Frimla, Franze Lehára a nebo Emmericha Kálmána.

Z četných operet, kde se Slávka Tauberová představila, si uveďme: „Rose Marie", „Z pekla štěstí", „Pařížanka", „Pepina", „Uličnice" či „Na tý louce zelený" apod. apod. Na divadelních prknech se setkala s dalšími oblíbenými českými operetními pěvci, např. s Hugo Krausem, Jiřím Sedláčkem nebo Járou Pospíšilem.

Do českého filmu se směla Slávka Tauberová dostat pouze třikrát a na rozhraní 20. a 30. let. Dvakrát se zapsala do dějin němého filmu a jednou do zvukového. Nejdříve byla milenkou nadporučíka Jindřicha Lukáše (Karel Lamač) v komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1926) Karla Lamače, u něhož slouží (zrovna ne podle jeho představ) dobrý voják Josef Švejk (Karel Noll).

Tento film, jenž byl natočen za pouhých pár dní a zpracovává látku dvou prvních dílů světoznámého románu Jaroslava Haška „Osudy dobrého vojáka Švejka", si u diváků získal nevídaný úspěch. Film je jistě zajímavý i svým hvězdným obsazením. Kromě Karla Lamače a Slávky Tauberové se ve snímku zjevili Antonie Nedošinská, Jan W. Speerger, Vladimír Majer, Josef Oliak, Bronislava Livia, Josef Šváb – Malostranský, Ella Nollová, Jan Richter aj.

A o dva roky později byla obsazena do komedie VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE (1928) scenáristy a režiséra Svatopluka Innemanna. Natočena byla podle humoresky „Ve dvou se to lépe táhne" Zdeňka Matěje Kuděje a opět zpracovává jistým způsobem Jaroslava Haška. Po boku Ference Futuristy (Matěj Kuděj) a Járy Kohouta (Jaroslav Hašek) se Slávka Tauberová stala dcerou továrníka (Rudolf Nížkovský).

Sice se onen zamýšlený účinek na diváky nedostavil, ale z tehdejšího hereckého potenciálu se na platně uvedli Josef Novák, opět Bronislava Livia, Mario Karas, Josef Kobík, Vojta Merten, Antonín Šolc, Josef Loskot, Alois Dvorský, Ada Karlovský, Jindřich Plachta, František Černý, Vladimír Slavínský, Přemysl Pražský, Václav Pecián, Jindřich Fiala, Josef Zezulka, Fanda Mrázek a další.

A ve své jediné příležitosti ve zvukovém období se Tauberová směla představit filmovým divákům též jako zpěvačka. Pod dalším režijním vedením Svatopluka Innemanna vznikl jeden z prvních zvukových filmů české produkce FIDLOVAČKA (1930) podle divadelní hry Josefa Kajetána Tyla „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka".

Jako neteř Mastílkové (Antonie Nedošinská) Lidunka si zazpívala řadu písní z tohoto snímku („Hvězdička lásky" a „Ráda, ráda, můj zlatej Jeníčku") a sní si zde zahráli Růžena Šlemrová, Jindřich Plachta, Eman Fiala, Marie Grossová, Čeněk Šlégl, Otto Zahrádka, Slávka Doležalová, Betty Kysilková, Emilie Nitschová, Ella Nollová, F. X. Mlejnek, Václav Pecián, Václav Menger i Emil Dlesk.

Často vystupovala v rozhlase a natočila řadu gramofonových snímků. Jejím dlouholetý manželem byl advokát, textař a operetní libretista JUDr. Vladimír Veselý – Rohan (1903 – 1970), jenž psal texty též pro svou manželku. Nakonec s koncem poslední samostatnosti Československa v roce 1939 odešla Slávka Tauberová na samém vrcholu své kariéry do soukromí a věnovala se cele své rodině.

S chotěm měla syna a dceru a spokojeně si dožila při více jak čtyřicetiletém soukromém životě v Praze. Subreta Slávka Tauberová zemřela 26. března 1983 v Praze ve věku vysokých nedožitých osmdesáti let. Svého manžela přežila Slávka o celých třináct let.

Jaroslav "krib" Lopour