Antonín Dvořák pocházel z prostých poměrů, hned na počátku druhé světové války se zapojil do odboje, načež byl v roce 1939 zatčen a vězněn v koncentračních táborech v Dachau a Buchenwaldu. Se svým levicovým politickým zaměřením se pak do konce války podílel na ilegální činnosti Komunistické strany, souběžně se ale již ve 40. letech začal věnovat divadlu. Po válce vstoupil do Komunistické strany, zároveň se začal uplatňovat jako divadelní teoretik a zahájil svou divadelní kariéru na různých pozicích. V letech 1946-1948 byl ředitelem Středočeského divadla v Mladé Boleslavi, poté působil jako režisér Národního divadla v Praze (1948-1954), následovaly štace v Příbrami a Kladně, nakonec se v 60. letech vrátil znovu do mladoboleslavského divadla, opět jako ředitel. V letech 1970-1980 byl šéfredaktorem hlavní redakce dramatického vysílání Československé televize. Souběžně již od konce 40. let působil jako pedagog na DAMU, původně jako asistent, postupně pak byl jmenován docentem a nakonec profesorem. Své znalosti z oblasti divadla a filmu zúročil také v několika knihách, mj. biografiích herců Jiřího Plachého, Jindřicha Plachty nebo Saši Rašilova. Byl také členem porot televizních festivalů, a to i v zahraničí, například v Monte Carlu.
S Československou televizí spolupracoval Dvořák od jejích počátků; hned v prvním roce její existence režíroval inscenaci VOJNARKA (1953) s Jaroslavem Vojtou a Marií Glázrovou. V 50. letech si pak také odehrál svou jedinou malou filmovou roli ve filmu PSOHLAVCI (1955). Přestože Dvořák prošel za války dramatickou životní zkušeností a byl členem KSČ, ve svých dílech s politickým podtextem nesklouzl k tak očividné lživé propagandě jako jeho kolegové V. Trapl nebo E. Sokolovský. Dokladem toho je například televizní film LIDÉ NA KŘIŽOVATCE (1971) podle románu Marie Pujmanové, stejně i tak některé další snímky. Přesto více než angažovaná díla jsou od Dvořáka dodnes životaschopnější adaptace klasických autorů jako například Molièrův LAKOMEC (1978) s Františkem Filipovským v hlavní roli. V polovině 70. let napsal Dvořák scénář k seriálu MATKA (1974) vycházející ze životních osudů jeho matky a ilustrující počátky dělnického hnutí u nás (režíroval Antonín Moskalyk). Poslední dva filmy natočil Antonín Dvořák v roce 1980 (ČAS ZAKLADATELŮ; ITALSKÉ JARO), téhož roku ukončil své působení v dramatické redakci Československé televize a odešel do důchodu. V roce 1980 zároveň obdržel titul Zasloužilý umělec.
Antonín Dvořák byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1945 s herečkou Antonií Hegerlíkovou (*1923). Jejich manželství trvalo jen tři roky, narodila se z něj dcera Antonie, ale i po rozvodu zůstali bývalí manželé nadále přáteli. Dvořákovou druhou manželkou byla v letech 1957-1973 polská herečka Halina Gryglaszewska (*1917).
Pavel "argenson" Vlach
