František Kokejl

Operní pěvec František Kokejl pocházel z Jihlavy, ve zpěvu a skladbě se školil pouze soukromě. Bez odborné průpravy nastoupil jako profesionál po druhé světové válce do divadla v Jablonci. Personálně oslabené jablonecké divadlo po odsunu Němců působilo po roce 1945 jako operetní scéna Zemského oblastního divadla v Liberci. Četné problémy ale vedly k postupnému rozpadu zdejšího souboru již v průběhu roku 1946 a František Kokejl tehdy přešel do Velkého divadla v Plzni (dnešní Divadlo J. K. Tyla). Také činnost této scény v poválečné době provázely zmatky a problémy, nicméně právě v operním repertoáru zde koncem 40. let vznikla některá zajímavá představení.

Nakonec spojil František Kokejl svůj soukromý a pracovní život natrvalo s Českými Budějovicemi a od roku 1950 až do smrti byl sólistou Jihočeského divadla. Jako zpěvák s basovým zabarvením hlasu se Kokejl brzy zařadil mezi přední osobnosti budějovické scény a zvláště v 50. let odzpíval stěžejní party v desítkách oper z domácího i světového repertoáru. Velké role mu přinesly zvláště Smetanovy opery (Prodaná nevěsta, Hubička, Tajemství), zpíval také v operetách (Orfeus v podsvětí, Netopýr), v průběhu šedesátých let pak začal účinkovat i v činohře.

S filmovou kamerou přišel František Kokejl jen šestkrát v průběhu své dlouhé kariéry. Poprvé jej diváci v kinech mohli zaznamenat jako řezníka ve slavné pohádce PYŠNÁ PRINCEZNA (1952), krátce nato se objevil jako jeden z rekreantů v dodnes populární komedii DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952). Později ztvárnil nevelkou postavu vikáře v historické veselohře SVATBY PANA VOKA (1970). Jeho hlas pak zazněl ve zfilmované verzi PRODANÉ NEVĚSTY (1975). Naposledy se objevil v dějově důležité roli rakouského pašeráka Diesbacha v dětské kriminálce NEŘÍKEJ MI MAJORE! (1981). Kromě toho také často vystupoval v rozhlase, jako zpěváka i herce jej často ke spolupráci zvalo českobudějovicé studio Československého rozhlasu.

František Kokejl zemřel 17. listopadu 1988 v Českých Budějovicích ve věku 67 let.

Pavel "argenson" Vlach